Altiplánské laguny

Altipláno, v Peru nazývané puna, je druhá největší náhorní plošina světa, dlouhá 960 a široká 190 km, ležící v nadmořské výšce okolo 3800 m n.m. Na obou stranách je ohraničena pohořími, dosahujícími výšky přes 6000 m n. m. – na západě je to pásmo (často aktivních) stratovulkánů, jako je Licancabur, Miscanti, Oleague a další, zatímco na straně druhé jsou to vrásno-zlomová pohoří východní kordillery – Apolobamba a Real. Geologická historie oblasti, odvozená z analýzy sedimentů naznačuje, že na konci křídy leželo dnešní altipláno na dně mělkého moře, ze kterého bylo vyzvednuto při vzniku And. V pleistocénu pokrývaly většinu plochy dvě gigantická jezera – na severu Ballivián, jehož pozůstatkem jsou dnešní jezera Titicaca a pomalu vysychající Poopó či solné pouště, jako je známý Salar de Uyuni, a na jihu Michin. Leží zde také velké množství menších jezírek, například laguna Blanca.  

Zelená barva laguny Verde je zapříčiněna vysokou koncentrací arsenu, tím pádem je její voda silně toxická. Na lagunu dohlíží necelých 6 tisíc metrů vysoký vulkán Licancabur.

Trsy žluté trávy Ichu jsou typickými projevy sporého života na altiplánu.

Rozdílná barva jednotlivých lagun je způsobena vysokým obsahem rozdílných minerálů a solí v jejich vodách. Červená barva laguny Colorada nejvíce vyniká odpoledne za silného větru, který způsobuje vlnění a tím větší oxidaci na hladině za vzniku dvojmocných minerálů. Chemické vlastnosti vody mají vliv i na zbarvení plameňáků. Potravním řetězcem, začínajícím na drobných korýších, žijících v lagunách, přes ryby, které jsou požírány právě plameňáky, se červené částečky dostávají až do jejich těl.  

Vzhledem k velké koncentraci minerálů a solí se na povrchu altiplánských lagun často tvoří bílá solná krusta, jako tomu je u laguny Chiarcota. Nejvýše položená jezera zamrzají – noční teploty se zde pohybují kolem -25 °C. Přes den ale teplota vyleze nad bod mrazu a nebe je čistě modré.

Hojnými obyvateli altiplánských lagun jsou plameňáci, kterých tu žijí tři druhy v ohromném množství. Většina z nich na zimu opouští vysoko položená jezera a přelétá do teplejších krajin – třeba na lagunu Chaxa v Salar de Atacama.

S rozsáhlými podmáčenými oblastmi, nazývanými bofedales, se setkáme v celých Andách. Tvořeny jsou vlhkomilnou a slanomilnou vegetací, která pokrývá rozsáhlé plochy okolo lagun a horských jezer, jako je například Cañapa. Tyto ekosystémy jsou pravděpodobně velmi mladé, jejich stáří nedosahuje ani tří tisíc let, za to jsou však velmi křehké a ohrožené například změnami klimatu.

Související články:

Circuito turistico v NP Sajama

Altipláno - krajina jiného světa

Salar de Uyuni

Národní park Lauca

Fotografické obrazy - prodej fotografií