Bolívie - best of

Altipláno je druhá největší náhorní plošina světa, dlouhá 960 a široká 190 km, ležící v nadmořské výšce okolo 3800 m n. m. Na obou stranách je ohraničena pohořími, dosahujícími výšky přes 6000 m n. m. Na jejím povrchu leží množství lagun, často s nejrůznější barvou, obklopených močálovitými porosty či vrstvami soli.

Rozdílná barva jednotlivých lagun je způsobena vysokým obsahem rozdílných minerálů a solí v jejich vodách. Červená barva laguny Colorada nejvíce vyniká odpoledne za silného větru, který způsobuje vlnění a tím větší oxidaci na hladině za vzniku dvojmocných minerálů. Naopak zelená barva laguny Verde je zapříčiněna vysokou koncentrací arsenu, tím pádem je její voda silně toxická.  

Gejzíry a fumaroly Sol de Mañana jsou jedny z nejvýše položených gejzírů na světě – leží ve výšce těsně pod 5000 m n. m. Jedná se o dozvuky vulkanické činnosti, kde na rozloze zhruba dvou čtverečních kilometrů bublají pestrobarevná jezírka, občas vystřikují proudy vřící vody a celé okolí je nasyceno sirným zápachem.

Národní park Sajama, pojmenovaný podle stejnojmenné nejvyšší hory Bolívie, je nejstarším národním parkem této země. Založen byl již v roce 1939 a jeho dnešní rozloha je 10023 km2, přičemž za hranicí s Chile na něj navazuje národní park Lauca. Zahrnuje vulkány skupiny Cordillery Occidental, kam kromě již zmíněné Sajamy (6542 m n. m.) patří i hraniční hory Pomerape (6282 m n. m.) nebo Parinacota (6342 m n. m.). Většinu území ale tvoří náhorní plošina altipláno, která se nachází ve výšce přes 4 km nad hladinou moře.  

Vysoká nadmořská výška vytváří specifické prostředí, kde se všechny žijící organismy musely přizpůsobit nehostinným podmínkám. Vzhledem k po většinu roku jasné obloze to je například velké množství UV záření nebo obrovské rozdíly teplot mezi dnem a nocí, kdy se po ranním mrazíku kolem -20 °C teplota přes poledne vyšplhá až na 20 °C, a v extrémních dnech může být rozdíl ještě větší. Ročně zde spadne pouhých 300 mm srážek, takže se zde daří především suchomilným organismům. Typickými rostlinami jsou trsy vysoké žluté trávy apacheta, vždyzelené kompaktní koule rostliny llareta, mezi kterými se prohánějí lamy či vikuně. Okolo lagun pak rostou močálovité porosty bofedales, mocné až několik metrů. 

Na altiplánu leží i jezero Titicaca, s rozlohou 8280 km2 a hloubkou přes 300 m, pro Bolivijce – kterým Chile ukořistila přímořskou část státu – v současnosti jediné „moře“. Jezero je tektonického původu, což ukazují svým tvarem i ostrovy a poloostrovy při březích.

Od zasněžených andských vrcholků do nitra mlžné džungle – tak začíná většina popisů jednoho z nejzajímavějších a nejpopulárnějších jihoamerických treků El Choro, a charakteristika je to opravdu výstižná. Po krátkém výstupu do sedla Chucura, ležícího ve výšce 4 880 m n. m. čeká poutníky několik desítek kilometrů dlouhý sestup jedním z údolí Cordillery real do výšky 1 200 m n. m., přičemž okolní krajina se mění od chudých subalpínských trav až po bujné zelené porosty džungle. Takový pohled do údolí El Choro se naskýtá z druhého kempu na treku.  

V okolí bolivijského města Tupiza se rozkládá pozoruhodný pestrobarevný kraj soutěsek a bizarních skalních jehel, který by se dal považovat za učebnici sedimentární a erozní geologie. Leckteré pohledy evokují dobře známé pohlednice ze severoamerického divokého západu, ale na rozdíl od něj zde turistu nepotkáte.  

Související odkazy:

Fotografické obrazy - prodej fotografií

Fotogalerie Bolívie

Cestovní deník Los Andes 2008

Fotočlánky jižní Amerika