El Mismi - k pramenům Amazonky
27. 3. 2010 | zobrazeno 5468×
[Peru] Rio Amazonas, nejdelší řeka světa, vzniká soutokem řek Marañon a Ucayali. Její vody pochází ze srážek a ledovců hřebene And, od samého severního okraje v Kolumbii až po jih Peru. O tom, která ze zdrojnic je nejdelší, nejvodnatější či s největším povodím se přeli geografové dlouhá léta. Snad poslední slovo v této diskuzi vznesl český hydrolog, docent Jánský, který po několika expedicích určil čtyři zdrojnice řeky Apurímac jako hlavní prameny královny řek. [vyšlo v časopise Lidé a hory]
Tutikoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Cílem našeho treku bylo jezírko Bohemia, odkud vytéká říčka Carhuasanta. Leží kousek pod vrcholem sopky Mismi (5628 m n. m.), jejíž hřbet je nejvzdálenějším místem, odkud ještě teče voda do Atlantiku. Pro zajímavost, na své pouti urazí něco přes 7200 km...
Výchozím bodem pro tůru je vesnice Tuti, jejíž náměstíčko leží ve výšce 3816 m n. m. Po dokoupení posledních zásob a konzultaci s místními jsme se vydali na cestu. Nad vesnicí jsme potkali krojovaný průvod, kde se nám kromě rad, kudy dál, dostalo i několika ochutnávek místních pálenek – pěkný start pochodu.
Ran Rankoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Za nedlouho jsme již míjeli opuštěnou vesnici Ran Ran, poměrně velký shluk kamenných budov v různém stádiu rozpadu. Cestičky se různě křižovaly a rozpojovala, nikde nikdo, takže nezbývalo než jít podle intuice stále výš. Za každým skalním prahem, od kterého jsme si slibovali pohled na náš cíl, se otevřel výhled na stále stejnou, poněkud monotónní krajinu. Mírně zvlněné kamenné pole, občas doplněné nevýraznou zelení. Po asi 7 kilometrech pochodu se na jednom z kamenů objevila sprejem nastříkaná šipka, a za dalších pár i nápis Mismi, což nás docela potěšilo.
Na hřebenikoupit fotografii | poslat jako pohlednici
První kemp jsme postavili u kamenného domku, ve výšce 4717 m n. m. Ráno byla uvnitř stanu námraza, v těchto výškách noční teploty klesají k -20 °C. Druhý den jsme pokračovali po čím dál neznatelnější stezce stejně monotónní krajinou, jako byla dosud. Po té, co jsme konečně vyšplhali do jednoho ze sedel a sopka stále nebyla na obzoru, za to se kam oko dohlédlo rozkládala kamenitá pláň bez jakéhokoli náznaku civilizace, zapnuli jsme GPS a zjistili, že jsme – zřejmě při hledání místa ke kempování – sešli ze správné cesty. Na vrchol Mismi jsme tak museli překonat nepříjemný hřeben, plný suti vší velikosti a tvarů. Byly to asi 4 km, ale šli jsme je necelé tři hodiny. Jako výsměch se otvíral pohled do údolí, kterým mírně stoupala správná cesta.
Konečně jsme v sedle (5331 m n. m.) odložili baťohy a začali stoupat na samotný vrchol. V sopečném prachu, prudkém svahu a vysoké výšce se stoupalo poměrně špatně, nohy se bořily a sjížděli zpátky dolů, hole byly v tomto úseku nezbytností.
Výhled z vrcholu, kde GPS ukázala 5625 m n. m., byl ale odměnou za dosavadní námahu. Na obzoru byla vidět zasněžená sopka Coropuna a spousty dalších hřebenů a vrcholů nám neznámých jmen. Ani odsud jsme nezahlédli žádnou zmínku civilizace, kolem jen dokonalá pustina. Slunce se pomalu blížilo k obzoru, takže jsme si nemohli vychutnávat tuto chvíli déle a nastal čas k sestupu do sedla a dál do údolí Carhuasanty.
V bažinatém údolí pod skalní stěnou se místečko na stan hledalo těžko, písčitý plácek, který jsme nakonec objevili (4973 m n. m.), byl přesně na náš stan. Údolí již obsadil stín, a poměrně silný vítr s nastupujícím chladem znepříjemňovali tradiční večerní úkony – stavbu stanu a vaření.
Ráno třetího dne jsme vystoupali k jezírku Bohemia (5150 m n. m.), symbolické namočení rukou v ledové vodě a pak už pochod údolím mladé Amazonky, respektive zde ještě Carhuasanty. U vesničky Parihuana to vypadalo, že se na nás usmálo štěstí – údajně měla jet dodávka do Chivay. Nejvíc mě zajímalo, jak se do ní vejde 19 lam a asi 8 lidí, ale autu tekla voda z chladiče a nakonec se nikam nejelo. To bylo po setmění kruté zjištění, naštěstí se nás ujal místní mladík Francesco, který nás nechal přespat v kamenném domku na lamích kožkách, a dokonce nám i přinesl maté de coca. Před usnutím jsme hodně přemýšleli o zdejším životě – ve vesnici o několika domcích, bez elektřiny a topení, ve drsném klimatu odpovídajícím nadmořské výšce přes čtyři tisíce a s mizerným dopravním spojením do civilizace. Jednu výhodu ale tohle místo má – nádherné nebe s miliony jasných hvězd.
Ráno nás čekalo dalších několik desítek kilometrů pustým altiplánem do hornického městečka Tuti, a odtud již autobusem zpátky do Arequipy.
Praktické informace: Základním východiskem je Arequipa, odkud se již místní dopravou dá dostat do Chivay a dále do Tuti. Obchody v Tuti toho moc nenabízí, takže je dobré si vše zajistit dříve.
Naprostou nezbytností pro trek je dokonalá aklimatizace – jedná se o desítky kilometrů ve výškách nad 4500 m n. m. a vysokými noclehy, naprosto mimo civilizaci v oblasti, kde nechodí téměř žádní turisté. Z Tuti na Mismi to je 28 km, dále je možnost vrátit se stejnou cestou nebo pokračovat údolím rodící se Amazonky do Chivay, což je dalších 45 km.
Více informací o historii a současnosti objevování pramenů Amazonky můžete najít v knize K pramenům Amazonky od Bohumíra Jánského, která vyšla v roce 2004 u Ottova nakladatelství.
Související odkazy:
Detailní popisy turistiky nejen v horách ve světě
Centrální Andy - Cordillera del Huaytapallana
Yura – zelená oáza uprostřed pouště
Každá cesta začíná plánováním. Já své cestovatelské plány začínám u průvodců z řady Lonely Planet .
Státy
Mapa
