Jan Miklín |
Gokyo – údolí jezer |
![]() |
Gokyo – údolí jezer[Nepál] Údolí Gokyo je známé především svými jezery – těch velkých zde leží asi šest, menších bezpočet. Území je zařazeno do Ramsarské úmluvy na ochranu mokřadních ekosystémů. Nad ně se vypíná vyhlídkový kopec Gokyo Ri (5360 m n. m.) s majestátním výhledem nejen na jezera, ale i mnohé osmitisícovky. ![]() |
Jezero Dudh Pokhari |
Přímo u osady Gokyo, kterou v dnešní době tvoří prakticky už jen turistické lodge, se nachází jezero Dudh Pokhari (hladinu má v nadmořské výšce 4750 m n. m.).Vzadu v mracích se schovává sedlo Renjo La, které spojuje toto údolí s dolinou Bhote Koshi. |
Ledovec Ngozumpa |
Údolí kromě jezer dominuje mohutný ledovec Ngozumpa, jehož povrch je z velké části pokryt sutí – vrchní morénou. O tom, že jde o aktivní led, svědčí častá jezírka, ledové jeskyně a praskot, který se z něj čas od času ozve. |
Jak |
Jak je typické zvíře Himalájí – ať už jako nosič nebo zdroj vlny a masa. Zatímco divocí jakové váží průměrně tunu a v kohoutku mají kolem dvou metrů, domestikování jsou na váhu asi poloviční. Samice (kterým se říká nak) váží zhruba třetinu toho, co samci. |
Cho Oyu |
Na konci údolí leží Cho Oyu (8201 m n. m.), vidět jde ale jen za jasného počasí, což se nám (se špičkou) podařilo jen jednou. |
Cestou na Gokyo Ri |
Ráno před svítáním jsme za svitu čelovek vyrazili na Gokyo Ri. Cesta je celkem prudká a člověk se zadýchá, i když jde nalehko. Během svítání, kdy se slunce snažilo prodrat mezi šedými mraky, se na malý okamžik vytvořilo velmi zvláštní, hodně rudé světlo. Při částečném srovnání barev podle popředí vylezl na fotce fialový nádech, který snímku dává tajemnou atmosféru. |
Cestou na Gokyo Ri II. |
O pár minut později již bylo světlo standardně podmračené – tedy žádné, a mraky i skály dostaly svou obvyklou šedou barvu. |
Na vrcholu Gokyo Ri |
Na vrcholu (5360 m n. m.) byl s námi téměř současně mrak, takže jsme toho příliš neviděli. Toto je pohled na stranu jezera a bezejmenných vrcholů hřbetu, kde leží Renjo La. |
Na vrcholu Gokyo Ri II. |
Na druhé straně, směrem k Cho Oyu, se občas objevily slibné náznaky, že bychom snad horu mohli zahlédnout – dál, než ukazuje tato fotka, to ale nikdy nezašlo. |
Ngozumpa glacier |
Přechod ledovce Ngozumpa byl celkem dobrodružný (kdo nenajde trhlinu, vyhrál). Vlivem jeho aktivity byla cesta na mnoha místech stržená, takže jsme ji museli obcházet po vratké suti. Téměř na konci ale byla definitivně (a neobejditelně) přetržená vodou, takže jsme si přechod dali ještě jednou – zpátky. Související články: |
|
|
|
| Jan Miklín © 2009 | Realizace Szabo-WebDesign.cz | Design Jan Miklín | RSS |