Kraviarský hřeben Malé Fatry

Ve Starém Dvoru, výchozím bodě trasy, nás přivítala azurová obloha, a my hned začali stoupat do sedla Príslop (916 m n. m.). Nad hranicí lesa se za námi vynořil Velký Rozsutec, trůnící nad Starou dolinou. V údolí se převalovala řídká mlha, prosvícená nízkým zimním sluncem.

Prudké stoupání pokračovalo i za sedlem. Prvním z vrcholů tohoto hřebene jsou Baraniarky (1270 m n. m.), s holou skalkou a výhledem, který odmění namáhavý výstup. Obzor za nízkou inverzní oblačností, ze které se tu a tam vynořovaly ojedinělé kopečky, byl lemován hraničními horstvy – Karpatami, Javorníky a Beskydami. V čistém vzduchu přímo svítila zasněžená Lysá hora a polomy na jižní straně Smrku.

Pohled opačným směrem pak napovídal, jak bude vypadat další cesta. Kraviarský hřeben je poměrně ostrý, s několika skalkami, a charakteristické je střídání hlubokých sedel a vrcholů. Kráčejíce v hlubokých stopách jsme mysleli na člověka, který cestu prošlapával, a vůbec mu nezáviděli.  

Po zdolání dalšího kopečku a sestupu do Velkého sedla se ukázalo, že neznámého hrdinu to přestalo bavit. Stopy najednou končily a my se prvním krokem propadli po kolena do sněhu. Další šlápěje dokázaly, že sněhu je zde požehnaně – co chvíli jsme se vyprošťovali ze závějí, které nám sahaly do pasu. Na několika místech sníh naše kroky udržel, takže jsme opatrně našlapovali a doufali, že se zase nepropadneme. Tímto převelice pomalým stylem jsme vystoupali na Kraviarské (1381 m n. m.), kolem něhož je hřebínek obzvlášť exponovaný. Zvedl se zde silný vítr, který nám do tváří metl ledové krystalky, a trochu bránil v pohledu na vytoužený hlavní hřeben, tyčící se ovšem za dalším propastným sedlem.

Sestup v hlubokých závějích nebyl o nic rychlejší, a kousek za sedlem nám bylo jasné, že za takových podmínek nemáme šanci na chatu pod Chlebom dorazit za světla. Proto jsme sestoupili do Vrátné a protentokrát se vzdali. Přes celkový neúspěch to ale nebyla úplně marná akce – samotný Kraviarský hřeben je pěkný a jeho ostřejší pasáže jsou příjemným zpestřením monotónních výstupů, výhledy na okolní hory také stojí za to. Jeho úspěšné zdolání ale vyžaduje lepší vybavení, zejména sněžnice – přeci jen je relativně málo navštěvovaný a na prošlápnutou cestu se nelze spoléhat.  

Související články:

Jarní Malá Fatra Zimní přechod Malé Fatry Jánošíkovy Diery Zimní hřebenovka Nízkých Tater Podzimní Rozsutce