Křivé jezero

Zato přes jeden kilometr čtvereční velká NPR představuje ráj pro vlhkomilné rostliny a živočichy. Chráněny zde jsou jak zbytky lužního lesa, tak zaplavované nivní louky nebo tůně, které jsou domovem mnoha druhů bezobratlých i ptáků. Celý ekosystém je závislý na pravidelných záplavách, které je třeba po vybudování přehrady řídit uměle. Právě regulace většiny českých řek v minulém století měla za důsledek vymizení lužních lesů z mnoha oblastí. S ukončením zaplavování totiž poklesla hladina spodní vody, což mělo vliv na půdní procesy, které následně ovlivňují druhové složení vegetace. Na území ČR tak zůstalo jen několik oblastí, kde byly velké řeky ponechány svému přirozenému vývoji.

Tím na dolních tocích rozumíme především meandrování. Působením Coriolisovy síly, případně lokálních faktorů, které odkloní proudnici (geologická struktura nebo třeba kmen spadlý do řeky), vznikají zákruty. Řeka neustále odnáší materiál z takzvaného nárazového břehu a naopak jej ukládá v místech, kde rychlost proudu klesá. Ze zákruty se tak časem stane meandr, který je (často při povodňových průtocích) proražen. Tím se zrychlí proud, eroze se projeví o kousek dál a celý cyklus začíná na novo. Do zaškrceného ramena meandru již neteče voda (nebo jen výjimečně při velkých povodních; tak můžeme snadno pouhým pohledem zjistit, jak se koryto vyvíjelo), a probíhá proces postupného zazemňování a vysychání. Křivé jezero, podle kterého je celá rezervace pojmenována, je právě takovým pozůstatkem meandru.

Nejblíže vodnímu toku a periodickým tůním, na místech vystavených nejdelším záplavám, najdeme dřeviny měkkého luhu, které jsou, jak již pojmenování napovídá, charakteristické měkkým, rychle rostoucím dřevem. Takové druhy představuje třeba topol bílý a vrba bílá, případně nepůvodní topol kanadský, který je ale při managamentu rezervace odstraňován. Symbolem jihomoravské lužní krajiny se staly hlavaté vrby, v jejichž korunách hnízdily husy velké.

V místech zaplavovaných periodicky rostou stromy tvrdého luhu, jako je jasan úzkolistý, dub letní a jilm vaz. V jejich podrostu roste několik stovek druhů rostlin, z nichž mnohé patři k velmi vzácným a ohroženým. Za všechny jmenujme kosatec sibiřský, hrachor bahenní, violku slatinnou nebo pryšec bahenní. Významná je velká populace bledulí letních, naopak v posledních letech vymizel leknín bílý. Odumřelé stromy jsou domovem hub, třeba kalichovky lužní.

Mezi bezlesá místa patří zejména lužní louky, jejichž porost je tvořen několika druhy ostřic – štíhlé, dvouřadé a pobřežní. Ty se objevují i periodických jarních tůních, případně vlastním Křivém jezeře, spolu s rdesnem obojživelným. S vysycháním tůní se mění i jejich vegetace, nastupuje šmel okoličnatý, šípatka vodní a bývalé dno pokrývá bahnička jehlovitá. I zde jsou problémem invazní rostliny – tedy zavlečené druhy, které rychle vytlačují původní rostlinstvo – zejména netýkavka žláznatá.

V již výše zmíněných periodických tůních žije listonoh jarní nebo lasturnatky, z dalších vzácných bezobratlých v rezervaci najdeme roháče obecného, tesaříka obrovského, pavouky mikarii pospolitou nebo křižáka Thorelova. Bohatstvím oplývá i fauna obojživelníků – skokani skřehotavý, krátkonohý, ostronosý, rosnička zelená a čolek velký. Důležité je také ptactvo, zejména dravci. Hnízdí zde orel mořský, včelojed lesní a luňáci hnědý a červený. Území bylo znovu obsazeno bobry, kteří se na jižní Moravě rozšiřují docela rychle.

Související články:

Atlas CHKO Pálava

Pálavské rezervace

Podvečer na Svatém kopečku

Dívčí hrady v proměnách dne a roku

Pálava panoramatická

Fotografický podvečer na Pohansku

Vznikne na jihu Moravy nová CHKO?

Lužní lesy Moravy a Dyje

Soutok Moravy a Dyje

web Soutok lidí a krajiny

Pohansko