Národní park Huascarán

21. 3. 2010 | zobrazeno 11054×


[Peru] Národní park Huascaran, pojmenovaný podle stejnojmenné nejvyšší hory Peru, zabírá většinu pohoří Cordillera Blanca. Tyto hory jsou nejzaledněnějším tropickým pohořím, jehož bílé špičky a pyramidy ostře kontrastují s okolní zemědělskou krajinou, respektive zelenou masou džungle na východních svazích. [zkrácená verze vyšla v časopise Travelfocus]

Laguna YuraqcochaLaguna Yuraqcochakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Cordillera Blanca – česky Bílé pohoří – je jednou z mnoha částí horského hřebeneAnd, který se táhne v délce 7500 km podél západního pobřeží jižní Ameriky. Pohoří vzniklo podsouváním oceánské desky Nazca pod pevninskou jihoamerickou desku. Začátek jeho růstu spadá do období konce křídy, později, během třetihor, byly starší části z velké části přebudovány, mimo jiné i vulkanickou činností za vzniku mnoha sopek. Pohyb desky Nazca pokračuje dodnes rychlostí asi 8 cm/rok, což má za následek zemětřesení a sopečné projevy.

Nevado AlpamayoNevado Alpamayokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Andy se obvykle dělí na tři základní části – severní, ležící v Ekvádoru, Kolumbii a Venezuele, jižní na hranicích Chile a Argentiny a konečně střední, kam spadá právě Cordillera Blanca. Tu tvoří několik víceméně samostatných masivů, které jsou navzájem odděleny přítoky Rio Santa. Její údolí odděluje Cordillera Blanca od Cordillera Negra, neboli Černého pohoří. To je bez ledu a většinu roku i bez sněhu, i když jeho nejvyšší vrchol, Pico Rocarre, dosahuje výšky 5187 m n. m. Naopak Cordillera Blanca je zaledněna masivně, současná rozloha ledovců přesahuje 600 km2, avšak ještě během tzv. malé doby ledové okolo roku 1850 byla jejich plocha o třetinu větší – více než 900 km2.

Nevado Chopicalqui a HuascaránNevado Chopicalqui a Huascaránkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ledovce mizí v Cordillera Blanca stejně jako na mnoha dalších místech světa, a podle výzkumů se zdá, že zvyšující se teplota (během druhé poloviny 20. století stoupla průměrně o 0,26 °C za 10 let) není tím hlavním faktorem. Velký vliv má oblačnost, která zamezuje dlouhovlnnému záření pronikat na povrch ledovců, množství srážek (které je ovlivňováno pravidelnými periodami klimatických jevů El Niño a La Niña) a vzdušná vlhkost, která reguluje množství dostupné energie pro výpar (a tím i tání, jelikož z hlediska ubývání ledové hmoty pomalejší výpar spotřebuje mnohem více energie). Jejich ústup je zaznamenán i v množství horských jezer v tomto pohoří – při první jezerní inventuře v roce 1953 jich vědci napočítali 223, nyní se udává číslo 374.

Pohoří zahrnuje třicet šestitisícových vrcholů včetně nejvyšší hory Peru a zároveň čtvrté nejvyšší hory And – Huascaranu (6768 m n. m.). Z dalších významných vrcholů tohoto 170 km dlouhého pohoří můžeme od severu k jihu jmenovat Santa Cruz, Pucajircu, Chacraraju, Chopicalqui, Hualcan nebo Huantsán.

Zaledněná špiceZaledněná špicekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Vlastní národní park byl založen v roce 1975 na ploše 3400 km2. Již o dva roky později byl zařazen do programu Člověk a biosféra a v roce 1985 zapsán na list světového dědictví organizace UNESCO. Jeho tvar je dán polohou Bílého pohoří; délka chráněného území dosahuje 158 km, zatímco průměrná šířka se pohybuje okolo 20 km. Hlavní účely vyhlášení národního parku byly tři: zajistit ochranu vzácných rostlin, živočichů a jejich přirozených ekotopů, zachovat krajinný ráz a chránit vodní zdroje, které tvoří důležitou součást vodního koloběhu a zásobují údolní vesnice a města pitnou i užitkovou vodou.

Typické alpínské tvary reliéfu zde vznikly, tak jako tomu u hor obvykle bývá, kombinací činnosti ledovců, stálého sněhu a vody. V údolích je vytvořeno několik stupňů říčních teras, které jsou proerodovány hlubokými a prudkými stržemi (na západní straně pohoří dosah sklon jejich svahů až 90 %). Geologickým podložím jsou horniny všech typů, od sedimentárních přes magmatické až po metamorfované. Najdeme zde jak dobře patrné vrásy, tak i zlomy; celé pohoří má komplexní příkrovovou stavbu.

YanayacuYanayacukoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Klima parku je ovlivněno zejména polohou pohoří. Vysoké hory tvoří bariéru masám vlhkého vzduchu, který stoupá z džungle v Amazonské pánvi. Východní, návětrné svahy jsou tak bohatě zásobovány srážkami, které zde přesahují 3000 mm za rok. Naopak západní svahy jsou několikanásobně suší a ročně zde spadne jen 700 mm. Obecně se zde dá vydělit období sucha (červen až září; jihoamerická zima) a dešťů (říjen až květen), je však třeba mít na paměti, že horské počasí je proměnlivé a nevyzpytatelné, takže se srážkami se můžeme potkat i ve vrcholícím období sucha.

Nevado ChopicalquiNevado Chopicalquikoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Vegetace a živočichové jsou závislí na místních podmínkách, které ovlivňuje nejen návětrnost a závětrnost, ale i orientace vůči slunci, hloubka a vyvinutost půd apod. Můžeme zde rozlišit několik vegetačních stupňů. Nejníže, mezi 3 až 3,5 tisíci metrů leží ekosystém horský tropických trav, poměrně nejsušší a nejteplejší. Nad ním najdeme horský vlhký tropický les, který už je o něco chladnější a humidnější, a velmi vlhký subalpinský tropický les zvaný paramo. V tom už teploty klesají pod bod mrazu každý den a srážky dosahují svého maxima. Nad hranicí souvislého lesa, která je mezi 4500 až 5000 m n. m. leží pásmo andské tundry (puna), s převládajícími travinami a občasnými keři, a nejvýše ledovce a stále zasněžené hory.

Z významných druhů rostlin můžeme jmenovat nejvyšší bylinu světa Puya raimondi, jejíž obrovské květenství dosahuje výšky až 9 m, nebo nejvýše rostoucí strom na světě queñua (Polylepis sp.), který místy šplhá až k hranici pěti a půl tisíce metrů nad mořem. Celkem zde bylo identifikováno necelých 800 druhů rostlin.

Z říše zvířecí jsou nejčastějšími obyvateli ptáci, jejichž druhů vědci napočítali více než stovku. Jejich největším zástupcem je kondor andský, v rozpětí křídel měří přes 3 m. Šelmy zastupuje kočka pampová a horská, puma americká nebo medvěd brýlatý. Z dalších savců jsou významné lamám příbuzné vikuně, které byly v minulém století kvůli své velmi jemné vlně téměř vyhubeny, či andský jelen.

Silnice do Punta OlimpicaSilnice do Punta Olimpicakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Lidé žili v této oblasti dlouhá léta, důkazem toho je třeba archeologické naleziště a muzeum v Chavínu. Lidská existence byla (a stále je) poznamenána poměrně nepříznivými přírodními podmínkami, které život zde ohrožují. Nejrůznější sesuvy či laviny a jejich katastrofální důsledky jsou častým jevem. Kombinace ledovců, jezer a nestabilních svahů představuje ničivý koktejl, přičemž spouštěcím mechanismem neštěstí většinou bývá zemětřesení. Nejničivější postihlo provincii Ancash v roce 1970 a jeho vlivem zahynulo 70000 lidí.

Sesuvy půdy či skal do jezer způsobí rychlé přelití velkého objemu vody přes hráz a následné bleskové záplavy pod ní – stalo se tak třeba v roce 1941, kdy po sesuvu do jezera Palcacocha zahynulo v Huarazu 5000 lidí. Dalším případem je zahrazení řeky sesuvem, za kterým se vytvoří nové jezero – a je jen otázkou, kdy stoupající tlak vody hráz prolomí a rozlije se do údolí. Škody páchá i sníh – v osudném roce 1970 se z Huascaranu odtrhla obrovská lavina, která zabila 18000 lidí především ve městě Yungay.

Místní vláda se samozřejmě snaží s problémem něco dělat, ale při tak obrovském množství potenciálních hrozeb a všeobecném nedostatku financí zůstává u dílčích pokusů. Dosud provedené projekty navíc nebyly příliš úspěšné – za všechny se můžeme zmínit o budování protipovodňových hrází a regulace výtoku z laguny Cuchillacocha v roce 1943. Otevření výtokové brány, které mělo snížit hladinu a tím i riziko bleskové povodně způsobilo zničení protipovodňových hrází v Huarazu a zároveň i důvěru lidí.

Údolí Rio SantaÚdolí Rio Santakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Rizikem jsou i zavlažovací kanály, které rozvádějí vodu ze zasněžených a zaledněných vrcholků. Řeky jsou totiž právě z ledovců napájeny asi ze dvou třetin, a pokud by ledovce v Cordillera Blanca roztály úplně (což mnohé klimatické modely předpokládají do roku 2080), mělo by to dalekosáhlé důsledky nejen pro zemědělce-samozásobitele. Ti si navíc poslední dobou navykli na zvětšené průtoky, takže případný šok bude o to větší.

V parku samotném je hlavním nebezpečím turismus, který zde roste raketovým tempem, a s ním spojené negativní jevy. Atraktivní oblast přitahuje zahraniční turisty i horolezce, kterých park navštíví ročně 15000. Nejoblíbenějším místem jsou jezera Llanganuco – v sezóně se zde prodá 7000 vstupenek měsíčně. Kromě toho je znepokojující ztráta vegetačního krytu, ať už řízená (kácení lesů na otop) nebo po požárech, které často vznikají poté, co se oheň při vypalování nového pole vymkne kontrole. Nejde jen o mizející rostliny a zvířata, ale i zvyšující se erozi a sesuvnou činnost.

Laguna YanayacuLaguna Yanayacukoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na velkých plochách (a i ve výškách přes 4500 m n. m.) se pasou stáda dobytka, ovcí či lam, která devastují přirozený porost. Vzhledem k nízkým znalostem moderních postupů a technologií jsou produkty nevalné kvality, a díky špatnému přístupu na trh nezlepšují situaci domorodců, kteří se tak stále topí v chudobě. Přestože se jedná o národní park a těžba je zde oficiálně zakázaná, z doby před vyhlášením parku pochází osmdesátka těžebních koncesí, z nichž je několik aktivních a na několik místech se uhlí dobývá i zcela nelegálně. Cizinci, ale i domorodci stále v parku loví zvířata – od viskačí po jeleny, čímž narušují ekosystémy.

Národní park Huascaran je nádherným místem – bílé rozeklané špičky hor ční nad mraky, zrcadlí se v lagunách neuvěřitelně modrých barev a tvoří pěkný konrast s mozaikou políček v údolích. Můžeme jen doufat, že místní lidé pochopí, že zachování přírody v co nejméně pozměněné podobě bude i pro ně užitečnější než okamžité zisky z aktivit devastujících park, a tuto krajinu budou moci obdivovat u další generace.

Související odkazy:

Fotogalerie Peru

Detailní popisy turistiky nejen v horách ve světě

Alpamayo base camp trek

Nevado Chachani

Národní park Huascarán

Paracas a Islas Balestas

Centrální Andy - Cordillera del Huaytapallana

Nazca a Ica

Yura – zelená oáza uprostřed pouště

Každá cesta začíná plánováním. Já své cestovatelské plány začínám u průvodců z řady Lonely Planet .

Peru průvodce Lonely Planet Poznáváme Peru průvodce Lonely Planet
 
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace