NP Madidi a Pampas del Yacuma

Zajímavá je už cesta do střediska oblasti, města Rurrenabaque. Typická bolivijská silnička smrti, vysekaná do prudkých úbočí nestabilních svahů o šířce 1,5 autobusu ve spojení s cestou, která z La Pazu trvá přes 20 hodin, je velkým zážitkem. Samotný národní park Madidi je navštěvován lodí.

Národní park Madidi byl založen v roce 1995 na rozloze 12715 km2, a zahrnuje území od andských vrcholků nad 6000 m n. m. po pláně ve 200 m n. m. Jeho součástí jsou prameny mnoha amazonských přítoků, jako jsou řeky Tuichi, Madidi nebo Quendeque.

Park je významný svou vysokou biodiverzitou – žije zde přes 1000 druhů ptáků (11 % ptačích druhů světa), 300 druhů savců (44 % neotropických druhů), 200 druhů plazů a necelých 5000 druhů vyšších rostlin, z toho je 30 % endemických.

Místní cestovky nabízejí několik variant výletů, od několikadenních nakouknutí po měsíční výpravy do hlouby pralesa. Záleží na každém, jak dlouho chce tomuto místu věnovat.

Z hlediska pozorování zvířat je jistější nedaleká rezervace Pampas del Yacuma. Pod slovem pampas se rozumí mozaika řídkých lesů, říčních ramen, mokřadů a luk, nejlépe dostupná lodí z městečka Santa Rosa del Yacuma.

Už první cesta do lodže nabízí pohledy na říční delfíny, množství krokodýlů, želvy, kapibary a nepřeberné množství ptačích druhů – volavek, čápů jabiru a dalších.  

Přímo k lodžím přicházejí tlupy opic, dožadující se něčeho k snědku, v řece je možno ulovit piraně a nezapomenutelným zážitkem je poslouchat ranní probouzení pralesa.

Tradičním bodem programu je hledání anakondy – při chození močálem nám došlo, že najít (zde maximálně 3m dlouhého) hada nemusí být samozřejmost, ale nakonec jsme uspěli.

Krokodýlů bylo na řece plno, v hustotě snad jeden na 3 m délky řeky. Většina jich byla poměrně malých, tak do 2 metrů, jen několik (mezi nimi i tento, naučený na ranní snídani u lodže) bylo trochu mohutnějších.

Související odkazy:

Fotografické obrazy - prodej fotografií