Pálavská Stolová hora
20. 11. 2011 | zobrazeno 23253×
Pálavská Stolová hora zaujme už z velké dálky svou téměř dokonale rovnou vrcholovou plošinou, která vysvětluje její jméno. Masiv tohoto vápencového bradla je zároveň středem národní přírodní rezervace s trochu krkolomným názvem Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. [vyšlo v časopise Příroda]
Děvín ze Stolové horykoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Celý hřeben Pavlovských vrchů se nad okolní rovinatou krajinu zvedá opravdu majestátně, čemuž vděčí za své geologické složení. Bloky vápenců, sedimentujících v druhohorních mořích kdesi na území dnešního Slovenska, doputovaly až sem na jižní Moravu a díky své větší odolnosti vůči erozi tvoří nepřehlédnutelnou dominantu. Relativně plochý vrchol je společný pro vícero kopců, mimo Stolové hory (459 m n. m.) například i ten nejvyšší, Děvín (550 m n. m.).
Teorie jejich vzniku jsou různé, starší hovoří například o působení mořského příboje na hladině dávného moře, podle novějších jde o zarovnaný povrch z období pliocénu. Jednotlivá vápencová bradla ale byla rozlámána a různě nakloněna, takže dnes to není na první pohled tak zřejmé. Přítomnost rozpustného vápence se odráží i v existenci krasových jevů – ať už povrchových, jako jsou různé škrapy, závrty a krasové okna, nebo jeskyní – ty zde ale dosahují délky jen v řádu metrů.
tařice horskákoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Různorodý podklad má za následek i pestré druhové složení, které je závislé především na hloubce půdy. Mozaika ekosystémů zahrnuje společenstva skalních stepí, vyvinuté na prudkých svazích s rostlinami, využívajícími každou škvírku v rozpukané skalní stěně, stejně jako trávníky hlubších půd na rovnějších částech. Mezi druhy první skupiny, tedy pionýrské rostliny osidlující nehostinná skalní stanoviště, patří například kostřava sivá, tařice skalní a t. horská, hvězdnice zlatovlásek, pěchava vápnomilná nebo místní endemický poddruh hvozdík Lumnitzerův pálavský, vyznačující se množstvím fialových květů a omamnou vůní.
hvozdík Lumnitzerův pálavskýkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Na hlubších půdách rostou pro Pálavu typické „stepní“ druhy, v rámci České republiky ale většinou vzácné a právě zde dosahující severní hranice svého areálu. Mimořádně bohatou lokalitu zde má koniklec velkokvětý, na vůbec jediném místě u nás zde roste šalvěj etiopská, jejíž populace dosahovala v minulém desetiletí pouhých několik desítek kusů, avšak díky záchrannému programu se s ní nyní můžeme setkat mnohem častěji. Zapomenout nesmíme ani na nádherné zlaté vlásky kavylů – k. sličného a k. Ivanova, žluté květy hlaváčka jarního, kosatce skalního písečného a prvosenky jarní, fialově kvetoucí koulenku rozprostřenou, diviznu brunátnou, hvězdnici chlumní a zvonek sibiřský; zvláště chráněných druhů rostlin zde rostou zhruba čtyři desítky, cévnatých rostlin celkem na 500 druhů. Typické jsou také teplomilné keře – mahalebka obecná, růže šípková či svída krvavá.
Zajímavé jsou i živočišné druhy, mezi těmi nejmenšími zde můžete narazit na jedny z nejjedovatějších zástupců české fauny. Z řádu pavouků to je teprve v roce 2008 popsaný stepník moravský, jehož samci s velmi výrazným červeno-černým zbarvením dorůstají 10 mm, samice – celé černé s oranžovou skvrnou na hlavě – jsou pak zhruba dvojnásobně větší. Kousnutí (to je však pro vzácnost pavouka i jeho neagresivitu ojedinělé) se projevuje horečnatým stavem, zrychleným tepem a bolestí hlavy.
májka fialovákoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Druhým jedovatým živočichem je májka fialová, fialový, do 4 cm velký brouk. Její jed byl v malých dávkách používán jako afrodiziakum, na kůži způsobuje puchýře a při požití v množství cca 30 – 40 mg je pro člověka smrtelný. Mnohé druhy živočichům například ptáků, jsou ale vůči němu rezistentní. Další zajímavostí je nejdelší česká žížala Allolobophora hrabei, která může dorůst až půlmetrové délky. Pro její hlubinný způsob života ji ale nejspíš neuvidíte. Z ostatních pozoruhodných druhů je možno zmínit kudlanku nábožnou, stepníka rudého, žahalku žlutou či u nás se jen ojediněle vyskytující žahalku obrovskou. Dříve zde žila kolonie syslů, i v současnosti se můžete setkat s křečkem polním.
Klentnicekoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Stolovou horu protíná hlavní pálavská hřebenová (červená) trasa, nově byly doplněny turistické značky z okolních obcí. I díky svému nádhernému výhledu je Stolová hora oblíbeným výletním cílem. Lidé ji ale využívali již odedávna: už v době bronzové zde existovalo opevněné hradisko, a v 13. stol. byl na sousedním Růžovém vrchu postaven hrad, jehož zřícenina (dnes se téměř výhradně používá jméno Sirotčí hrádek podle jedné z větví rodu Wehingenů, kteří hrad postavili; dříve ale byl běžný i název Rossenstain podle místa) se zde z bílých skal tyčí k nebi dodnes.
Ze Stolové horykoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Plochý vrch i úpatí hory sloužily ještě na začátku 20. století k pastvě dobytka či ovcí i jako pole, a právě pastva účinně bránila invazi keřů a stromů na travnaté plochy. Dnes jsou právě nálety agresivních druhů, jako je pajasan žláznatý či trnovník akát, hlavním problémem (nejen této) rezervace. Proto k managementu území patří i pravidelné kosení, s ohledem na hmyz se nekosí vše zároveň, ale ponechávají se nepokosené pásy či čtverce, vyřezávání dřevin a také občasná pastva.
foto#9594
code#44
Státy
Mapa
