Pálavské rezervace

Největší pálavská rezervace, NPR Děvín-Kotel-Soutěska, zahrnuje pestrou mozaiku ekosystémů, ať již skalních, stepních či lesních. Patří sem vrcholové partie vrchů Pálava (462 m n.m.) a Děvín (550 m n.m.), dále Soutěska a Kotel. Vegetace se liší podle orientace svahu – zatímco severní svahy jsou porostlé lesy, na jižních převažují skalní a stepní společenstva. Roste zde většina typických pálavských druhů, např. kosatec nízký, svízel rakouský, písečnice velkokvětá, paprska velkokvětá, nejrůznější druhy kavylů či endemitní hvozdík Lumnitzerův pálavský.

Na vrcholových částech vápencových skal se vyskytuje dvojštítek hladký a starček celolistý. Dalším velmi vzácným druhem je maceška nejmenší, která má v okolí Děviček jedinou českou lokalitu výskytu. Bohatá je i druhová skladba fauny. Z bezobratlých se zde vyskytují teplomilné druhy jako stepník rudý, kobylka sága, kudlanka nábožná, saranče modrokřídlé, žluťásek úzkolemý, kriticky ohrožení motýli jasoň dymnivkový a martináč hruškový.

Obratlovci jsou zastoupeni ještěrkou zelenou, užovkou hladkou nebo v Soutěsce hnízdícím sokolem stěhovavým a rarohem velkým. Pozůstatkem obory jsou zde mufloni.  

Kromě živé přírody jsou v této rezervaci cenné také geologické a geomorfologické útvary vápencových bradel, které odkrývají jedinečné geologické profily.

Přírodní rezervace Milovický les se nachází na svazích a vrcholové plošině Špičáku. Vyskytují se zde jak lesní společenstva (dubohabřiny a teplomilné doubravy), tak i otevřené stepní biocenózy, pro které je typický hojný výskyt hlaváčka jarního. Z vzácných rostlin a živočichů jmenujme koniklec luční, cvrčka polního a svižníka polního.

Milovický les je vyhlášen také jako Evropsky významná lokalita, která je se svou rozlohou přes 24 čtverečních kilometrů největší na Pálavě.

Jedním z typických pálavských živočichů, obývajících teplé stepní lokality, je kudlanka nábožná. Jméno pochází od typické polohy předních nohou při lovu. Kudlanky jsou známé též tím, že samice po spáření požírají samce.  

NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen od roku 2001 slučuje tři vápencové bradla, která spojuje výskyt teplomilných rostlin a živočichů. Největší část, Tabulová (nebo také Stolová hora) je, jak už název napovídá, charakteristická mimořádně plochým vrcholem, který vznikl působením příboje v době, kdy byl vrchol zhruba na úrovni mořské hladiny. Kromě obvyklých teplomilných druhů zde na svém jediném místě roste šalvěj habešská nebo místní endemit hvozdík Lumnitzerův pálavský. Z živočichů můžeme potkat různé druhy stepního hmyzu, jako jsou žahalky, vřetenušky nebo saranče modrokřídlé. Vyskytují se zde také poslední zbytky populace sysla obecného.

PR Šibeničník je pojmenována podle nejjižnějšího vápencového bradla Pavlovských vrchů, na jehož východním úpatí probíhá západní okrajový zlom Vídeňské pánve. Předmětem ochrany je teplomilná vegetace drnové stepi, zastoupená například pryšcem sivým menším, řebříčkem štětinolistým, sinokvětem malokvětým nebo ovsířem stepním, který zde má jedinou moravskou lokalitu. Pod kopcem leží (po druhé světové válce znovu obnovený) rybník Šibeník.

Na Svatém kopečku se stýkají přírodní a kulturní hodnoty. Z geologického hlediska je pozoruhodný kvůli výchozům jurských a spodnokřídových vápenců se zbytky korálů a měkkýšů. Najdeme zde stepní společenstva s kosatcem písečným, kavylem jižním, pryskyřníkem ilyrským nebo zárazou šupinatou, teplomilné keře jako mahalebku obecnou, kalinu tušalaj či dřín. Fauna je zastoupena zde hojným roháčem obecným, kudlankou nábožnou, mravkolvy, otakárky nebo jasoněm dymnivkovým, ve skalách hnízdí výr velký.

Na bývalých pastvinách se vyskytují zbytky ohrožené slanomilné vegetace, chráněné v rámci NPR Slanisko u Nesytu. Na většině plochy území je ovsíková louka, na části můžeme nalézt slanomilné trávníky se zblochancem oddáleným. Z ohrožených a vzácných druhů rostlin zde roste bařinka přímořská (jedná se o její jediné české naleziště), hvězdnice slanistá panonská, hadí mor maloúborný, solenka Valerandova, jitrocel přímořský, blešník úplavičný, oman britský nebo pampeliška besarabská. I zvířena je ovlivněna zasolenými půdami, vyskytuje se zde například ploštička slanomilná či jeden z druhů slíďáka, který byl do roku 1992 pozorován pouze na rašeliništích ve Finsku.

Vrch Turold byl v minulosti poškozen rozsáhlou těžbou vápence, po které zde zbyl několikaetážový lom. Ten odkrývá geologické profily s ernstbrunnskými vápenci i čtvrtohorní spraší s hojným výskytem zkamenělin. Většina krasových jevů byla těžbou zničena nebo poškozena, ale zachovalo se například několik jeskyní, závrtů či škrapy. Jeskyně je zimovištěm vzácných druhů netopýrů, kterých tu bylo napočítáno celkem 14 druhů - například vrápence malého, netopýra východního, řasnatého a brvitého. Ve stepních porostech na svazích roste kosatec nízký, kosatec písečný a koniklec velkokvětý. Dnes je vyhlášen jako PR Turold, a mimo jiné zde na turisty čeká geopark s ukázkami českých hornin.

Související články:

Atlas CHKO Pálava Podvečer na Svatém kopečku Křivé jezero Dívčí hrady v proměnách dne a roku Pálava panoramatická