Pangong Tso – modrá perla Himálaje

Cesta k jezeru z Lehu je docela dlouhá a náročná. V nekonečných zákrutách špatné cesty, jež je místem nekonečného boje mezi člověkem a přírodou, je třeba překonat sedlo Chang La (5360 m n. m.). Odměnou jsou výhledy na zaledněný hřeben Stoku, tyčící se nad zelenou oázou v jinak vyprahlé krajině.

Jak se na himálajské sedlo sluší a patří, jeho vrchol je zahalen do množství pestrobarevných modlitebních praporků. Od všudypřítomných vojáků dostane turista hrnek přeslazeného čaje, který se v těchto výškách hodí i v létě.

Prvním navnaděním na krajinu okolí jezera jsou žluté kopce, které vypadají, jako by byly vymodelovány z plastelíny. Pro západní část jezera jsou velmi typické.

První pohled na průzračně modrou vodu vyrazí dech snad každému. Jezero leží z jedné třetiny v indickém Ladakhu, ze dvou třetin pak v Tibetu. Přesná hranice mezi oběma státy je zde ale nejasná, takže vojenské základny najdeme podél jezera v obou zemích.

Na délku má jezero 134 km, na šířku pak kilometrů 5. Voda byla původně slaná, avšak díky doplňování tavnou vodou z okolních ledovců a bohaté sněhové nadílky je nyní brakická, díky čemuž v ní mimo korýšů nežijí žádné organizmy.

Jezero je ale významnou zastávkou pro tažné ptáky, jako je husa indická nebo husice rezavá, na březích žijí svišti.

Neustále se měnící scenérie, světelné podmínky i mraky uhánějící po temně modré obloze způsobují, že jezero je pro fotografa hotovým rájem. Tu je červená kytička do popředí, tady zajímavý mrak na obloze, jinde písečná kosa ostře kontrastuje s okolní vodou a paměťová karta se plní a plní.

Díky kempu i několika možnostem ubytování je za předpokladu předcházející aklimatizace možno u jezera přespat a obdivovat tak zapadajícím sluncem osvětlené kopce, které mění barvu každým okamžikem. Strávit zde noc se rozhodně vyplatí, i když výlet sem a návrat do Lehu se dá stihnout i za jeden dlouhý a náročný den.

Související články:

Fotogalerie Indie

Fotografické obrazy - prodej fotografií