Paracas a Islas Ballestas

Východiskem k výletům je město Pisco, pojmenované stejně jako tradiční peruánská vinná pálenka. Jedná se o typické přístavní městečko, nad kterým se po většinu roku převaluje pobřežní mlha a od přístavu se šíří nevábná vůně ryb. 15. srpna 2007 postihlo celou oblast poměrně silné zemětřesení, díky kterému je spousta staveb dosud poničená a kolem měst se rozlézají provizorní domky, což ještě dodává krajině na pochmurnosti. Cestovní agentury nabízející zájezdy, se nacházejí na hlavním náměstí. Liší se jen názvem, cenou, případně úrovní angličtiny jejich průvodce, program je vždy stejný. Dopolední část výletu je věnována Islas Ballestas, zatímco odpoledne se jezdí na poloostrov Paracas.

V přístavu jsme se nalodili na člun a vyrazili k ostrovům, které se nezřetelně rýsovaly na obzoru. První zastávka byla u obrazce Candelabre, který je vyryt do jednoho ze skalisek. Má podobu tří křížů, někomu připomíná postavu či kaktus. Zajímavé je, že na jeho vznik existují různé teorie, které se ale značně liší ve stáří, které obrazci přisuzují. Podle jedné jej vyryl generál-osvoboditel José de San Martin v 19. století, podle jiných jej vytvořily již předincké kultury.

Po necelé hodince jsme konečně dorazili k ostrovům. Mají podobu dvou skalisek, čnících nad hladinu. Na ně nesmí turisté vstupovat, takže prohlídka probíhá z lodí. Pár napůl rozbořených staveb zde ale stojí: jednou za sedm let přijíždějí sběrači guana, ptačího trusu, který se používá jako přírodní fosfátové hnojivo. Spory o tuto surovinu poznamenali chilsko-peruánské vztahy, jelikož Chilané údajně guano sbírali i s ostrovů, které jim nepatřily.

Ostrovy jsou doslova posety tisíci ptáků – několika druhy kormoránů, pelikánů, racků a různých druhů kachen. Velmi atraktivní jsou malí tučňáci Humboldtovi. V moři žije spousta ryb a kromě nich i lachtani a lvouni, z nichž se někteří líně rozvalovalují na skaliskách.

Zatímco na Islas Ballestas se jezdí za zvířaty, poloostrov Paracas nabízí spíše geologické pozoruhodnosti. Na rozdíl od ostrovů je od roku 1975 rezervací, která má vybudované i informační muzeum.

Hlavní atrakcí jsou vysoké útesy – hladinu Tichého oceánu převyšují až o 300 m. Skaliska, tvořené převážně mořskými usazeninami, vyzvednutými ze dna dávného moře, mají jasně žlutou barvu, na některých místech je ale červený písek, což ostře kontrastuje s kameny porostlými zelenými řasami, modrozelenou barvou oceánu a bílou pěnou příboje.

Do loňského zemětřesní návštěvníci obdivovali skalní bránu La Cathedral, ta však nevydržela a do dneška zbyl jen jeden pilíř. Na pobřeží jsou dobře pozorovatelné seismotektonické tvary – různé jizvy nebo vrásy.

Jak už to v jižní Americe bývá, povinným (a závěrečným) bodem programu je oběd v restauraci, kde nabízejí mořské plody, vylovené z moře kousek od vás. Při troše štěstí přímo do stolu zahlédnete lachtana, který se vydal na průzkum.

Přes poněkud depresivní první dojem představuje tato oblast atraktivní místo, jehož návštěva rozhodně stojí za to. Tomu nahrává i poloha na hlavním tahu mezi jižní části země (např. Arequipou) a hlavním městem Peru Limou. Nedaleko leží například Ica, proslavená okolními obrovskými písečnými dunami.

Související odkazy:

Fotografické obrazy - prodej fotografií