Vodopády Jizerských hor

21. 7. 2012 | zobrazeno 2395×


Jizerské hory se řadí díky svému neobvyklému tvaru mezi nejdeštivější místa v České republice. Nepropustné podloží zde dalo za vznik vlhkým půdám, vrchovištím a temným rašelinným tůním. Horské bystřiny se po vydatných srážkách rychle plní vodou, hučí a řítí se prudce dolů po strmých kaskádách působivých vodopádů, nad nimiž se do výše zvedají skalní masívy. Nechme se na chvíli unést proudem divokých horských potoků, hlodajících svá koryta do tvrdé žuly, a krásou jejich vodopádů. [vyšlo v časopise Příroda; text Kateřina Gajdošová, foto Jan Miklín]

Plotnový vodopád, Černá DesnáPlotnový vodopád, Černá Desnákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V srdci Jizerských hor pramení jedna z našich nejdivočejších řek, Černá Desná. Mezi přehradou Souš a městečkem Desná vytváří na svém toku tři krásné vodopády průtokem přesahující půl kubíku a stejný počet stupňů kaskád, táhnoucích se několik set metrů. Vydáme-li se po červené značce táhnoucí se podél černodesenského toku směrem od Soušské přehrady k Desné, na první vodopád natrefíme asi po kilometru. Hrncový vodopád se sklonem 60° dosahuje výšky tří metrů. Jak už název napovídá, tekoucí voda zde vymlela erozní hrnce i hluboké tůňky, jejichž křišťálově čistá bublající voda přímo vybízí k osvěžení. Jelikož ale průměrná roční teplota v Jizerských horách dosahuje pouze hodnot 4–8 °C, koupání je jen pro tvrdé otužilce.

Černá DesnáČerná Desnákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Po dalším úseku cesty následuje čtyřstupňový Bukový vodopád. S výškou sedm metrů je nejen nejvyšší, ale bezpochyby také nejkrásnější. Ještě níže se přímo v korytě toku vyskytují mohutné žulové plotny, na kterých Černá Desná vytváří čtyři metry vysoký Plotnový vodopád, kterým nejdivočejší část Černé Desné končí.

Černá DesnáČerná Desnákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V Desné, proslulé sklářskou tradicí – zejména firmou Preciosa Ornela – se stéká Černá Desná s Bílou. Bílá Desná dnes na pohled není tak zajímavá, jako její černá sestra, zato ve svých vodách skrývá tragickou historii. Začátkem dvacátého století byla na ochranu před častými ničivými povodněmi, mezi kterými vynikla zejména ta roku 1897, kdy zde spadlo rekordních 345 litrů vody na metr čtvereční za pouhý den, schválena výstavba přehrad. Vybudovány byly například přehrady Souš, nádrž na Černé Nise či Mšeno, ležící přímo v Jablonci nad Nisou nebo Harcov v Liberci. Jejich výstavbu uvítaly také pily a sklářské brusírny, které potřebovaly pro výrobu skla pravidelný přísun vody, což jim přehrady zajišťovaly. Na malé nádržky a náhony, které si dříve skláři budovali, můžeme dodnes narazit poblíž většiny skláren či mačkáren skla, tzv. driket.

Bukový vodopád, Černá DesnáBukový vodopád, Černá Desnákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Přehrada na Bílé Desné ale svému účelu dlouho nesloužila. 18. září 1916, po necelém roce své existence, se protrhla a její vody za obrovského burácení smetly část Desné i s přilehlými továrnami v údolí. Mohutná vlna vody s sebou nejprve vzala panskou pilu s kládami, které pak spolu s balvany, kmeny stromů a dalším materiálem hnala dolů údolím jako obrovské beranidlo. Do údolí tehdy proudilo celou půl hodinu až 150 kubíků vody za vteřinu, což odpovídá průměrnému průtoku Vltavy při soutoku s Labem! Vinou tohoto neštěstí přišlo o život 62 osob a ještě větší počet obyvatel ztratil své domovy i zaměstnání. Nepřímou obětí přehrady se stal i předseda kolaudační komise, který se zastřelil. Příčin protržení, které řešil několik let se táhnoucí soud, bylo několik. Mezi zásadní patřilo použití nekvalitního materiálu, uspěchání a poničení stavby během silných dešťů a vůbec volba nepříliš vhodného místa pro vodní nádrž. Dnes je tato jediná protržená přehrada v České republice vyhlášena jako kulturní památka, její osud představuje naučná stezka vedoucí po zbytku poničené hráze kolem šoupátkové věže, která pohromu kupodivu přežila. Nahlédnout můžeme i do výpustní štoly, ve které dnes zimuje jedenáct druhů netopýrů včetně netopýra ušatého, severního i řasnatého.

JedlováJedlovákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Nejznámější a nejspíš i nejnavštěvovanější vodopád v Jizerkách leží na Jedlovém potoku. Celé jeho údolí je díky alespoň částečně zachovaným původním porostům s jedlí a buky vyhlášeno jako přírodní rezervace Jedlový důl s rozlohou 12 hektarů. Vyjdeme-li z obce Josefův důl po modré značce, vedoucí proti proudu potoka směrem k rašeliništím na Čihadlech, začne už po chvíli hukot nabírat na síle. Blížíme se k jedné z prvních kaskád, kde – zvláště v jarním období, kdy na vrcholcích hor taje sníh – se voda řítí do tůňky přímo pekelnou rychlostí. Není proto divu, že bylo toto místo nazváno Pekelná tůň.

JedlováJedlovákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Po chvíli stoupání se zvuk šumícího potoka opět mění v silný hukot dvou hlavních vodopádů. Nejvyšší měří sedm metrů, níže položený čtyřstupňový dosahuje výšky dvou metrů. Několikametrových vodopádů a kaskád, pod kterými voda dravě omílá mechem porostlé žulové balvany, je v údolí spousta.

Vodopád, Bílá SmědáVodopád, Bílá Smědákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Za dalším vodopádem se musíme přesunout na Smědavu, na modrou turistickou značku pod Jizerou. Tu po pravé straně doprovází říčka Bílá Smědá, pramenící poblíž rezervace Klečové louky v bezedných rašeliništích, plných tajuplné, zlatohnědě zbarvené vody. Své koryto si už poctivě vymlela, proto k samotnému vodopádu – dobře viditelnému z cesty – musíme po necelém kilometru chůze sestoupit několik desítek výškových metrů. Třímetrovým vodopádem, rozděleným do dvou proudů, teče až 100 l/spovodí Smědé patří vůbec k nejvodnatějším v České republice, ročně zde spadne 1180 mm srážek. Střídající se kaskády a drobné tůňky medové barvy lemuje sytě zelený mech a keříčky borůvčí. Nedaleko smědavské chaty se Bílá Smědá stéká se Smědou Hnědou a Černou a vytváří řeku Smědou. Jizerskými horami prochází hlavní evropské rozvodí mezi Baltským a Severním mořem, a zatímco většina vod odtéká skrze Labe do moře Severního, Smědá se vlévá do Lužické Nisy a její vody tak tečou do Baltu.

Vodopád Černého potokaVodopád Černého potokakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na severní straně pohoří, která se prudce svažuje, zurčí vodní toky mezi skalisky a balvany neuvěřitelnou rychlostí dolů. Jedním z potoků, na kterém se můžeme kochat vodopády, je Černý potok, podél kterého vede zelená značka z Bílého potoka na sedlo Holubníku. Potokem proteče 170 l/s vody a nejvyšším z vodopádů voda stéká z výšky sedmi metrů po několika hrubozrnných žulových blocích do temných hlubin vymletých tůní.

Vodopád Velký ŠtolpichVodopád Velký Štolpichkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Další působivá scenérie nás čeká o kousek dál západním směrem na úbočí skalnatého masivu Ořešníku cestou po červené značce z Hejnic na Holubník. Sloupský potok tu klesá od Tetřeví chaty přibližně 30metrovou skalní stěnou, na které najdeme řadu kaskád a vodopádů, souhrnně nazývaných Velký (nebo také Černý) Štolpich. Podobná soustava vodopádů je i na Malém (Bílém) Štolpichu.

Vydáme-li se na výlety k vodopádům v brzkém podzimu, kdy se listí, zbarvené všemi odstíny, točí, čeří hladinu a pluje střídavě pod i nad ní, zažijeme pravou jizerskou atmosféru. Vítr teskně dunící bučinami, ranní mlhy plující mezi skalisky, šumění horských potoků a nekonečnou samotu.

PR JedlováPR Jedlovákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Vodopád, kaskáda nebo peřej?

Terminologie, popisující vodu padající či skákající po skalách, není zdaleka jednotná. Obecně lze říci, že o vodopád se jedná, pokud je jeho sklon větší než 45°. Podle profilu je můžeme rozlišovat na pravé (převislé) a nepravé – padající po skalní stěně či několika stupních. Kaskády nevytváří jasně vyhraněný vodopád, ale spíše soustavu menších stupňů, peřeje pak dosahují jen malé výšky. Často však bývají „odjakživa“ jako vodopády pojmenovány i skalní skluzavky a kaskády se sklonem menším, než 45°.

PR JedlováPR Jedlovákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Jak vzniká vodopád?

Pro vznik vodopádů jsou důležité geologické podmínky oblasti, zejména pokud je údolní dno tvořeno různě odolnými horninami. Méně odolné horniny jsou pod tlakem proudící vody odplaveny, zatímco odolné horniny – tvořící jakési prahy – voda překonává právě vodopády. Některé vodopády vznikly i na tektonických zlomech, kdy byl jeden blok hornin oproti druhému vyzdvižen, nebo v údolích, modelovaných ledovci (například v sousedních Krkonoších, v Jizerkách byla údolí vytvářena jen vodními toky). Stálým obrušováním hornin ustupují i pevné prahy zpětnou erozí směrem proti proudu. Tento pohyb je ale velmi pomalý, v řádu milimetrů (či ještě méně) za rok.

Sovisející odkazy:

Fotografické obrazy - prodej fotografií

Černá jezírka a další zajímavosti Jizerských hor

Zamlžené Jizerky

Vodopády Beskyd

Adršpašské vodopády

Rešovské vodopády

Nýznerovské vodopády