Lužní lesy Moravy a Dyje

9. 12. 2009 | zobrazeno 26575×

Lužní lesy, nacházející se v oblasti soutoku řek Moravy a Dyje, tvoří zhruba třetinu rozlohy tohoto ekosystému v České republice, a zároveň jsou na našem území nejrozsáhlejším souvislým pásem tohoto typu lesa, přestože jejich rozloha je oproti stavu ve starověku zhruba pětinová. Dnešní krajina je podobně různorodá jako její obyvatelé – najdeme zde pralesovitá zákoutí, kde se v neustálém příšeří vznáší omamná vůně tlejícího listí, stejně jako rozlehlé slunečné louky, poseté tisíci květů, vykukujících z hustého porostu vysoké trávy. [vyšlo v časopise Koktejl]

Po povodnikoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Pro vznik lužního lesa je potřebné splnění několika podmínek. Geologickým podložím, na kterém se tento ekosystém vyvinul, jsou údolní říční nivy. Jedná se o usazené sedimenty, které si řeka přinesla s sebou z vyšších částí toku – většinou štěrky, písky a spraše. Ty jsou řekou unášeny po celý rok, nejvíce však v době povodní. Dalším elementem je voda, která je důležitá pro veškerý život, pro lužní les je však její role klíčová. Pravidelně přicházející záplavy ovlivňují půdní a geologické poměry, které jsou následně rozhodující pro faunu a flóru, a vůbec všechen život v oblasti.

Jarní leskoupit fotografii | poslat jako pohlednici

První zmínky o pravidelných záplavách pocházejí z první poloviny třináctého století, avšak samy záplavy jsou staršího data. Ke zhoršení situace pravděpodobně velmi pomohlo osídlení údolí moravských řek a vykácení rozlehlých lesů. Jejich neexistence vedla ke změně hydrologického režimu na celých tocích řek – ničím nezadržovaná voda se valila korytem řeky a působila rozsáhlejší škody, než tomu bylo dříve. Proto již ve středověku začaly vznikat první stavby, které měly ochránit obyvatelstvo a zabránit škodám na majetku. V této době šlo o protipovodňové hráze a také soustavy rybníků, které kromě jiných pozitivních vlivů pomáhaly zadržet přívaly vody.

Brána lužního lesakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V 18. století se začaly objevovat první návrhy na regulaci řek. Hlavním cílem těchto návrhů bylo co nejrychlejší odvedení vody z krajiny a zajištění dostatku vody pro pohon vodních mlýnů, ale na krajinu příliš ohled nebraly. Mělo dojít k napřímení toků pomocí prokopání a vyrovnání meandrů a zákrut, podle jedné z variant mělo dokonce dojít k vytvoření úplně nového koryta. Tyto úpravy však byly nakonec zamítnuty, přičemž jedním z nejdůležitějších argumentů byl záporný postoj Lichtenštejnů, kteří mimo jiné poukazovali na nepříznivý dopad na lužní lesy. I ostatní návrhy na regulaci zůstaly jen na papíře, a tak v této době vznikaly pouze systémy melioračních kanálů, které sloužily nejen k zavlažování, ale i odvodnění krajiny po záplavách.

Jarní záplavy na Černých lukáchkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Snahy o regulaci toku se tak naplnily až v druhé polovině 20. století. Došlo k částečnému napřímení toku, vybudování soustavy nových jezů, které umožňují odpouštět vodu do suchých poldrů na obou stranách řeky. Na několika místech bylo vybudováno nové koryto (například odlehčovací koryto v Břeclavi). Nejvýznamnějším zásahem do krajiny však byla stavba kontroverzního vodního díla Nové Mlýny. O jeho stavbě bylo rozhodnuto v roce 1961, poslední ze soustavy tří nádrží byla napuštěna v roce 1988. Celková plocha všech nádrží je přes 3226 ha, což z nich činí druhou největší vodní plochu v ČR, maximální hloubka je však pouhých 8 m. Zatopeny byly jednak rozsáhlé porosty lužního lesa, ale také vesnice Mušov, ze které zůstal pouze kostelík na umělém ostrově. Není pochyb, že tyto nádrže svůj ochranný účel plní (zatím – při letošní povodni jejich přetečení nechybělo málo, navíc dochází k neustálému zanášení nádrží), je však otázkou, zda by se toho nedalo dosáhnout za cenu menších škod na životním prostředí. Odstranění pravidelných povodní mělo pozitivní vliv na zemědělství a život lidí, zapůsobilo však negativně na lužní les, kde došlo k poklesu hladiny spodní vody a pedologickým změnám, které spolu s celkovým vysycháním měly vliv na skladbu rostlinstva a živočichů. Proto se od roku 1990 provádí umělé zatopování některých oblastí lužního lesa, a ten navíc slouží jako poldr, který zadržuje vodu – jeho kapacita je srovnatelná s objemem vodního díla Nové mlýny.

NPR Ranšpurkkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

A proč je vůbec lužní les tak cenný? Jedná se o ekosystém s obrovskou biodiverzitou, tvořící útočiště pro mnoho vzácných a chráněných organizmů, žijících jen tady. Střídají se zde lesy, ukrývající periodické i celoroční tůně, nivní louky, a neméně důležité je i využití zdejší úrodné půdy člověkem pro zemědělské účely. Vlastní luh můžeme rozdělit na měkký a tvrdý – toto rozdělení vychází z tvrdosti dřeva převládajících stromů. Měkký luh se vyvíjí na místech, která bývají dlouhodobě zatopena, a jsou zde tedy ty stromy, kterým tyto podmínky nevadí, ale pro mnohé jsou podmínkou přežití. Například vrba bílá může růst na místech, která jsou zatopena téměř celý rok. Kromě více než desítky druhů vrb zde nejčastěji narazíme na několik druhů topolů a olší, vzácněji jasan úzkolistý. V jejich stínu rostou vlhkomilné druhy rostlin – žabník jitrocelový, kopřiva dvoudomá, ostružník ježiník, kosatec žlutý, vzácná bledule letní nebo ladoňka vídeňská, a také nejrůznější traviny, z nichž je nejrozšířenější chrástice rákosovitá. Měkký luh bývá lemován porostem rákosin a ostřic, ve stojatých vodách rozvétají stulík žlutý a leknín bílý.

Sasanka pryskyřníkovitákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na místech, která jsou zaplavována jen krátkodobě, rostou dřeviny tvrdého luhu. Nejrozšířenějším, ale také bezpochyby nejtypičtějším a nejimpozantnějším druhem je dub letní. Dosahuje výšky až 35 metrů a dožívá se několika stovek let. Majestátní osamělé duby, tyčící se z luk, tvoří jeden s charakteristických znaků jihomoravského luhu, nejčastěji na ně narazíme v oblasti Pohanska a Černých luk. V odumírajícím dřevu starých dubů se vyvíjejí larvy tesaříka obrovského, a kromě hmyzu je využívají i čápi ke stavbě svých hnízd. Dalšími představiteli tvrdého luhu jsou jilmy, jasany, javory, méně také lípa srdčitá a habr obecný. Na jaře zde rozkvétají dymnivky duté, sněženka jarní, sasanky, orsej jarní, a v některých místech se celé rozsáhlé plochy zelenají porostem česneku medvědího. Později zde můžeme vzácně objevit dva zástupce orchidejí – kruštík polabský a Nordeniův. Další velmi zajímavou rostlinou je arón karpatský. Jeho květ se ukrývá ve vysokém toulci s hladkými stěnami, po kterých k nim sklouzne hmyz, přilákaný omamnou vůní. Z pasti se pak dostane až po několika hodinách, kdy toulec uvadne, a má tak dostatek času na opylení rostliny. Do tvrdého luhu náleží dvě zvláště chráněné oblasti – NPR Cahnov a Ranšpurk, pralesovité porosty rostoucí zcela bez zásahů člověka.

Podvečer na Černých loukáchkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Dalším typem se specifickou flórou jsou hrůdy – vyvýšené, nezaplavované plochy, tvořené převážně navátými písky. V době záplav tvoří útočiště pro zvěř, která se sem stahuje z níže položených oblastí. Zde převažují habr obecný a javor babyka, doplněné dubem a lípou.

Mlžné ránokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Niva však nejsou jen lesy – rozsáhlé plochy tvoří periodicky zaplavované nivní louky. Výčet rostlin, které zde rostou, je velmi dlouhý, proto jen několik namátkou. Doslova zaplaveny bývají louky pampeliškami, kopretinami, na podzim ocúny. Z těch vzácnějších se zde vyskytují hrachor bahenní nebo hořec hořepník. Základem jsou ale, jako u ostatně u každé louky, trávy a ostřice, kterých se zde opět vyskytuje nepřeberné množství druhů, jejichž konkrétní rozšíření závisí na teplotním i vlhkostním režimu daného místa.

Časné jaro koupit fotografii | poslat jako pohlednici

Raritou je také slaná louka na březích největšího moravského rybníka – Nesytu. Zde se vyskytují mnohé rostliny, na které jinak narazíme na mořském pobřeží, například hvězdnice slanistá nebo prorostlík nejmenší.

Šidélko rudoočkokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Lužní les je bohatý nejen na rostliny, ale i na živočichy. Zejména v letních měsících jsou při návštěvě nejpatrnější komáři. Není divu, rozsáhlé mokřady, zůstávající zde po záplavách, stejně jako tůně, tvoří ideální líhniště, a hlavně po rozsáhlejších povodních se zde nedá vydržet ani přes den na slunci, natož pak při zatažené obloze nebo ve stínu. Nebývá výjimkou, že přemnožení komáři způsobí smrt významného množství vysoké zvěře, kterou prostě uštvou. Vyskytuje se zde přes 30 druhů komárů, z nichž některé druhy můžou přenášet viry, způsobující nemoci jako například valtickou nebo západonilskou horečku, avšak tyto případy jsou velmi vzácné. V tůních nebo jejich blízkém okolí žijí také nejrůznější druhy žab, například teplomilný skokan štíhlý nebo stromová rosnička zelená, jejichž zpívání se v podvečer a v noci rozléhá po celém lese. Nejvzácnějším druhem žáby je blatnice skvrnitá. Z jiných obojživelníků zde žijí dva druhy čolků – velký a podunajský. Z plazů je nutno zmínit želvu bahenní, která v polovině 20. století z našeho území úplně vymizela, a nyní se sem vrací, první exempláře se do přírody dostaly nejspíš z umělých chovů, a nalezly zde ideální podmínky pro život.

Čáp bílýkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V lužních lesích a jejich blízkém okolí žije přes sto ptačích druhů, z nichž sice jen několik je přímo vázáno na tento ekosystém, nicméně velké množství našich ptačích druhů zde nalézá ideální podmínky pro život. Právem byly některé části zařazeny na seznam ptačích oblastí Natura 2000, které vznikají s cílem chránit vzácné druhy ptáků. Hnízdí zde například orel královský, kterého u nás nikde jinde nenajdeme, dalšími vzácnými dravci jsou například moták lužní, luňák červený či raroh velký. U větších vodních ploch hnízdí velké kolonie volavek popelavých a stříbřitých, stejně jako kormoránů velkých, jejichž největší hnízdiště je u Křivého jezera. Jedněmi z nejvíce charakteristických ptáků jsou čápi bílí a černí. Zatímco v prvním případě jde o celkem hojný druh, se kterým není problém potkat se i ve městech, čáp černý je mnohem vzácnější (počet zde hnízdících párů se pohybuje okolo pěti) a je také mnohem plašší. Husa velká patří k hojným druhům, v lužních lesích má však ojedinělý způsob hnízdění. Svá hnízda zde totiž staví v korunách hlavatých vrb, na rozdíl od svých obvyklých míst, jako je země nebo rákosiny. Koruny vrb jsou normálně i několik metrů nad zemským povrchem, v době záplav se však v důsledku zvednuté vodní hladiny stávají ideálními místy pro hnízdění, kde je sucho a přitom k vodě nedaleko.

Podzimní mlhykoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V 70. letech 20. století se sem po téměř sto letech vrátili bobři, kteří se od té doby velmi úspěšně rozšířili až přemnožili, a nyní způsobují poměrně velké škody, zejména v lednickém zámeckém parku, kde kácí vzácné druhy dřevin. Rozhodně nejsou plaší, několikrát byli pozorováni i v centru Břeclavi, kde také porazili několik vrb, rostoucích na nábřeží. Dalšími, běžně se vyskytujícími zvířaty jsou daňci, kteří zde byli vysazeni v polovině 19. století, srnčí a jelení zvěř včetně tzv. lužního jelena, který se vyznačuje obzvláštní mohutností a bohatostí paroží, a divoká prasata.

Větrné odpolednekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Jako ostatně snad každá oblast, ani lužní lesy neunikly hospodářskému využití. Louky dokonce člověku za svůj vznik vděčí, protože vznikly v důsledku odlesnění, které zde prováděli lidé již v mladší době kamenné. Vymýcené plochy pak používali jako pastviny i pole, popřípadě ke stavbě vesnic. Postupem času, s příchodem stále častějších záplav začalo ubývat pastevectví a louky se využívaly jako zdroj píce, popřípadě sena až do nedávné doby. Po vodohospodářských úpravách byly v 60. letech některé louky rozorány a přeměněny na pole, zbývající se občasně kosí, nicméně sena je přebytek, a tak je jeho velká část spálena přímo na místě.

Čápi na hnízděkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Lesy sloužily také již od dávných dob jako zásobníky palivového i stavebního dříví, a s rozvojem lesního hospodářství, ke kterému došlo především v době, kdy tyto lesy patřily Lichtenštejnům, docházelo ke stále větším zásahům do jejich druhové skladby. V současné době je nějvětším problémem enormní rozsah těžeb, vysokokmenné hospodaření a další praktiky, které jsou vhodné pro běžný hospodářský les, ale ne oblast, srovnávanou s Amazonií.

Zimní odpolednekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Kromě zemědělství zasáhla lužní lesy i těžba ropy, jejíž počátky se datují na začátek minulého století. V 50. letech bylo objeveno ložisko Lanžhot, které se nachází kousek od Dyje, u cesty na soutok s řekou Moravou. Krajinu zde dosud hyzdí skupinka tzv. kozlíků – hlubinných čerpadel s nezbytným příslušenstvím, jako jsou cisterny a maringotky pro zaměstnance.

Zimní ráno u Dyjekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Pro návštěvníky je ideálním dopravním prostředkem kolo. Rovinatá krajina je protkána sítí velmi dobře značených cyklostezek, které často pokračují i za hranice na Slovensko či do Rakouska. Dalším zajímavým způsobem, jak si zpestřit cestu, je doprava lodí z Břeclavi k zámečku Pohansko, nebo opačným směrem do Lednice – jen zrovna musí být na řece Dyji dostatečně vysoká hladina. Krásná příroda ale není jediným lákadlem, které sem vábí turisty z dalekých končin. U zámečku Pohansko se nachází významné archeologické naleziště, kde probíhá výzkum velkomoravského hradiska. Kromě odrytých základů mnoha staveb je zde rekonstrukce původní studny, chýše a svatyně, několik informačních tabulí, a přímo na zámečku stálá expozice. Další zajímavostí jsou bunkry „řopíky“, postavené v předvečer druhé světové války. Na ty se zde dá narazit opravdu všude, ale jeden z nich (a brzy přibude další) je zrekonstruován do původní podoby, včetně vnitřního vybavení, a o odborný výklad se zde starají nadšenci z Klubu vojenské historie v dobových uniformách, kteří tady také občas pořádají rekonstrukci některé z bitev. V blízkém okolí se pak nachází Lednicko – Valtický areál, zařazený na seznam UNESCO, CHKO a BR Pálava, a také bezpočet vinných sklípků, z nichž některé spojuje speciální vinařská cyklostezka.

Fripito průvodce po Pálavěkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Chystáte se fotit na Pohansko? Tipy na zajímavá místa, fotografické postupy i praktické cestovatelské informace obsahuje fotografický průvodce Víno a slunce pod Pavlovskými vrchy, který jsem připravil pro Fripito. Stáhnout jej můžete pro zařízení s Androidem nebo iOs.

tesařík obrovský / Cerambyx cerdokoupit fotografii | poslat jako pohlednici