Paracas a Islas Ballestas

[Peru] Peruánský poloostrov Paracas a ostrovy Balestas bývají často přirovnávány ke Galapágám. Díky příznivým přírodním podmínkám, které představuje zejména živiny přinášející studený Humboldtův proud, jsou zdejší pacifické vody plné vodních živočichů a ptactva. Výhodou je i jejho snadná dostupnost.

4. 11. 2009 | zobrazeno 10114×

El Mismi - k pramenům Amazonky

[Peru] Rio Amazonas, nejdelší řeka světa, vzniká soutokem řek Marañon a Ucayali. Její vody pochází ze srážek a ledovců hřebene And, od samého severního okraje v Kolumbii až po jih Peru. O tom, která ze zdrojnic je nejdelší, nejvodnatější či s největším povodím se přeli geografové dlouhá léta.

27. 3. 2010 | zobrazeno 5469×

Ovalle a Valle del Encanto

[Chile] Už příjezd okolo kaňonu řeky Limarí dává tušit, že jde o velmi malebný kraj. V hlubokém údolí, od okolního světa odděleného vysokými, téměř kolmými stěnami, září mozaika různobarevných políček, vinohradů a sadů. Pole se šplhají i na okolní kopce, jejichž vyšší části jsou posety kaktusy, ukazujícími na suché podnebí.

4. 12. 2009 | zobrazeno 3347×

Circuito turistico v národním parku Sajama

[Bolívie] Po registraci v centrále bolívijského národního parku Sajama nás zaujala jedna z mapek v prospektu, který jsme zde dostali. Turistický okruh sliboval gejzíry, několik vysokohorských lagun a termální koupel na závěr. Rozhodli jsme se proto, že si jej rozhodně nesmíme nechat ujít. [vyšlo v časopise Lidé a hory]

3. 12. 2009 | zobrazeno 5817×

El Choro - po staré incké stezce

[Bolívie] Od zasněžených andských vrcholků do nitra mlžné džungle – tak začíná většina popisů jednoho z nejzajímavějších a nejpopulárnějších jihoamerických treků. Po krátkém výstupu do sedla Chucura, ležícího ve výšce 4880 m n. m. čeká poutníky několik desítek kilometrů dlouhý sestup jedním z údolí Cordillery real do výšky 1200 m n. m.

30. 11. 2009 | zobrazeno 5859×

Zillertalské Alpy - výstup na Hochfeiler

[Itálie] Hochfeiler (nebo také italsky Gran Pilastro) je se svou nadmořskou výškou 3510 m nejvyšším vrcholem Zillertalských Alp a zároveň nejvyšším turisticky dostupným místem v Rakousku. To z něj dělá oblíbený cíl mnoha turistů. [vyšlo v časopise Treking]

2. 11. 2009 | zobrazeno 15880×

Stubaiské Alpy - Schrankogel a Sulzkogel

[Rakousko] Mezi Ötztallským údolím na západě a Wipptalem na východě se zvedají Stubaiské Alpy, zasahující na území Rakouska a Itálie. Nejvyšším vrcholem je Zuckerhütl (3507 m n. m.), pro nelezce je pak dostupný druhý nejvyšší vrchol – Schrankogel (3496 m n. m.).

20. 11. 2009 | zobrazeno 9267×

Vilcan a Retezat

[Rumunsko] Rumunské hory jsou u českých poutníků oblíbené již dlouhou dobu, po kterou lákají jako jedno z nejdostupnějších míst, kde se lze dostat z dosahu civilizace a pohybovat se naprosto svobodně.

2. 11. 2009 | zobrazeno 7492×

Úvaly - téměř české Toskánsko

Vyšplháme-li se na vyhlídkový kopec nad Valticemi, na němž stojí Kolonáda (místními nazývaná spíše Rajsna), západním směrem uvidíme malou vesničku, ležící v malebné krajině oblých kopců, úrodných vinic a pestrobarevných polí – Úvaly. [vyšlo v časopise Turista]

14. 11. 2010 | zobrazeno 12185×

Rešovské vodopády

Skalnatá soutěska říčky Huntavy je oblíbeným turistickým cílem v Nízkém Jeseníku. Divoká voda zde překonává přes 50 m soustavou kaskád a vodopádů, z nichž největší dosahuje výšky 10 m. Kaňon je kromě geologického významu také útočištěm vzácných druhů rostlin a živočichů, proto byl v roce 1966 vyhlášen národní přírodní památkou. [vyšlo v časopise Turista]

2. 12. 2009 | zobrazeno 9737×

Nýznerovské vodopády na Stříbrném potoce

V Rychlebských horách najdeme mnoho malebných údolí, kterými si voda z jejich vrcholků razí cestu dolů do údolí. Jedním z nich je i údolí Stříbrného potoka, který v divoké soutěsce na soutoku s potokem Bučinským vytváří kaskádovitou soustavu vodopádů. [vyšlo v časopise Turista]

2. 11. 2009 | zobrazeno 7748×

Zamrzlá krása Bílých Karpat

Bílé Karpaty představují ukázku harmonické krajiny, vzniklé spolupůsobením člověka. Současný ráz získala tato oblast až v 17. a 18. století, kdy proběhla pozdní valašská kolonizace. Typická je roztroušená zástavba (tzv. kopaničářská) a pestrá mozaika nejrůznějších biotopů, jako jsou mokřady, remízky nebo drobná pole. [vyšlo v časopise Turista]

27. 11. 2009 | zobrazeno 6068×
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace