Stubaiské Alpy - Schrankogel a Sulzkogel

20. 11. 2009 | zobrazeno 5452×


[Rakousko] Mezi Ötztallským údolím na západě a Wipptalem na východě se zvedají Stubaiské Alpy, zasahující na území Rakouska a Itálie. Geologicky se projevují jako spíše okrajová část pohoří, typická je (zejména v severní části) vápencová stavba. Nejvyšší vrcholy jsou ale žulové, doprovázené rulou a břidlicí. Nejvyšším vrcholem je Zuckerhütl (3507 m n. m.), pro nelezce je pak dostupný druhý nejvyšší vrchol – Schrankogel (3496 m n. m.), který byl hlavním cílem naší výpravy. [vyšlo v časopise Lidé a hory]

Hohes EggHohes Eggkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Výchozím bodem túry je parkoviště na konci silničky, spojující městečko Gries s Längenfeldem v Ötztallské dolině. Silnička odsuď šplhá v několika poměrně příkrých serpentinách, které mají všechny vlastní jméno – většinou po okolních horách, samozřejmě nechybí Schrankogel kehre. Z parkoviště (nadmořská výška kolem 1650 m n. m.) cesta mírně stoupá po šotolinové cestě údolím Sulztal podél říčky Fischbach až k chatě Amberger Hütte (2136 m n. m.). Již po pár set metrech se otevírá pohled na Schrankogel. Je to opravdu majestátní hora – osamocená pyramida, její západní stěna se jeví jako téměř kolmá.

Stoupání k vrcholuStoupání k vrcholukoupit fotografii | poslat jako pohlednici

U chaty se charakter okolí mění – dosud se šlo typickým úzkým říčním údolím, právě u chaty je předěl do údolí tvarovaného ledovcem, s charakteristickým širokým údolním dnem a profilem písmene U. Ledovec už ale dávno ustoupil a jako památka po něm zůstal zbytek morény, kterou nyní v mnoha divočících ramenech protéká říčka. Ještě kousek pokračujeme podél ní, po chvíli ale odbočujeme do bočního údolí řeky Schwarzenbergbach, kde se sklon cesty rapidně zvyšuje.

foto#10904

Vede zde po boční moréně dávného ledovce až k malému jezírku u dalšího rozcestím. Na vrchol Schrankogelu se totiž dá vystoupat dvěma cestami – první z nich vede přes Hohes Egg, druhá pak právě přes údolí Schwarzenbergbachu. Pro výstup volíme první možnost, a za chvíli jsme u posledního kamenného mužíka, na začátku mohutného suťoviska, ve výšce kolem 2800 m n. m. Pohled směrem k vrcholu je odsud opravdu impozantní, i když samotná špička hory je zahalená v mracích.

O den či dva dříve nasněžilo, takže tmavé skaliska jsou krásně "pocukrované", kdesi v dálce vidíme pár maličkých postav, ztrácejících se v kamenném moři, sklon svahu se pohybuje určitě kolem 40°. Naštěstí se cestou otevírají nové výhledy na okolní údolí a hory, pokryté ledovci, se špičkami v mracích.

Postupem času ubývá míst, kde se dá jít normálně "po dvou", sklon skalisek stoupá a cesta se z turistické mění na spíše lezeckou – v této chvíli už nám je jasné, proč je Schrankogel hodnocen jako jedna z nejtěžších turistických třítisícovek. Kilometrový úsek od Hohes Egg na vrchol nám trvá téměř dvě hodiny, pomyslným bonbónkem na cestě jak pak vrcholový hřebínek na hraně téměř kolmé západní stěny.

Na zpáteční cestěNa zpáteční cestěkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Výhled z vrcholu ale rozhodně stojí za vynaloženou námahu i přesto, že na východní straně se stále drží mrak. Kocháme se vyhlídkou do Ötztallské doliny, různobarevná jezírka ve Schrankaru, který je skalnatým hřebínkem oddělen od mohutného ledovceSchwarzenbergferner. Za ním se, chvílemi v mracích, tyčí nádherná hora Mutterberger Seespitz. Počasí je nádherné, a tak se na zpáteční cestu vydáváme až za hodinu.

Nakonec jdeme stejnou cestou, protože alternativní je údajně ještě horší a hlavně neprošlápnutá. Tající sníh se chvílemi nepříjemně vozí, ale i tak je sestup jednodušší, než jsem čekal, jen trochu dlouhý - hlavně úsek od chaty na parkoviště. Večer máme v nohách více než 2 výškové kilometry nahoru a zpátky dolů.

Finstertaler StauseeFinstertaler Stauseekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Druhý den se brzo ráno přesunujeme o pár dolin vedle do Kühtai, odkud vyrážíme na odpočinkovou túru na Sulzkogel (3 016 m n. m.). Po silničce vystoupáme k přehradě Finstertaler Stausee. V nádherně čisté modrozelené vodě se zrcadlí okolní kopce, hlavně blízký Zwöllerkogel, ale za ním jde vidět i náš cíl.

Cesta se nejprve vine kolem nádrže, pak stoupá k místu, kde podle mapy ještě nedávno byl ledovec. Z toho ale zbyl jen neznatelný zbytek, zasypaný kamením, a dvě malá ledovcová jezírka. Od nich jdeme nepříjemným suťoviskem – kameny jsou dost uvolněné, slunce pálí a výhled veškerý žádný. O to radostnější je pak pohled ze sedla kousíček pod vrcholkem, který nám dodá sil k poslednímu úseku.

Vrcholové panoramaVrcholové panoramakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na vrcholku nás čeká zbrusu nový vrcholový kříž a hlavně opravdu nádherný kruhový výhled. Na nebi není téměř žádný mráček, vzduch je bez oparu, a tak jako na dlani máme celé Stubaiské Alpy včetně Schrankogelu a na obzoru Alpy Ötztallské. Chvíli si užíváme výhledu, ale vzhledem k davům lidí, kteří se vydali na nedělní výlet právě sem brzy prcháme dolů. Cestou pak pozorujeme vrtulník, který přiletěl na záchranou akci. Moc se tomu nedivíme – Sulzkogel sice je jedna z nejlehčích alpských třítisícovek, ale potkávali jsme lidi, jdoucí v tričku, bez jakéhokoli baťůžku či alespoň vody v ruce.

Související odkazy

Fotogalerie Rakousko

Totes Gebirge – na Spitzmauer a zpět za jeden den

Jarně-zimní Hochschwab

Letní Hochschwab ve znamení oblak a kamzíků

Vysoké Taury - nad údolím Giess

Nízké Taury a Ennstálské Alpy

Stubaiské Alpy - Schrankogel a Sulzkogel

Zillertálské Alpy - výstup na Hochfeiler

 
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace