Stubaiské Alpy - Schrankogel a Sulzkogel
20. 11. 2009 | zobrazeno 9438×
[Rakousko] Mezi Ötztallským údolím na západě a Wipptalem na východě se zvedají Stubaiské Alpy, zasahující na území Rakouska a Itálie. Geologicky se projevují jako spíše okrajová část pohoří, typická je (zejména v severní části) vápencová stavba. Nejvyšší vrcholy jsou ale žulové, doprovázené rulou a břidlicí. Nejvyšším vrcholem je Zuckerhütl (3507 m n. m.), pro nelezce je pak dostupný druhý nejvyšší vrchol – Schrankogel (3496 m n. m.), který byl hlavním cílem naší výpravy. [vyšlo v časopise Lidé a hory]
Výchozím bodem túry je parkoviště na konci silničky, spojující městečko Gries s Längenfeldem v Ötztallské dolině. Silnička odsuď šplhá v několika poměrně příkrých serpentinách, které mají všechny vlastní jméno – většinou po okolních horách, samozřejmě nechybí Schrankogel kehre. Z parkoviště (nadmořská výška kolem 1650 m n. m.) cesta mírně stoupá po šotolinové cestě údolím Sulztal podél říčky Fischbach až k chatě Amberger Hütte (2136 m n. m.). Již po pár set metrech se otevírá pohled na Schrankogel. Je to opravdu majestátní hora – osamocená pyramida, její západní stěna se jeví jako téměř kolmá.
U chaty se charakter okolí mění – dosud se šlo typickým úzkým říčním údolím, právě u chaty je předěl do údolí tvarovaného ledovcem, s charakteristickým širokým údolním dnem a profilem písmene U. Ledovec už ale dávno ustoupil a jako památka po něm zůstal zbytek morény, kterou nyní v mnoha divočících ramenech protéká říčka. Ještě kousek pokračujeme podél ní, po chvíli ale odbočujeme do bočního údolí řeky Schwarzenbergbach, kde se sklon cesty rapidně zvyšuje.
foto#10904
Vede zde po boční moréně dávného ledovce až k malému jezírku u dalšího rozcestím. Na vrchol Schrankogelu se totiž dá vystoupat dvěma cestami – první z nich vede přes Hohes Egg, druhá pak právě přes údolí Schwarzenbergbachu. Pro výstup volíme první možnost, a za chvíli jsme u posledního kamenného mužíka, na začátku mohutného suťoviska, ve výšce kolem 2800 m n. m. Pohled směrem k vrcholu je odsud opravdu impozantní, i když samotná špička hory je zahalená v mracích.
O den či dva dříve nasněžilo, takže tmavé skaliska jsou krásně "pocukrované", kdesi v dálce vidíme pár maličkých postav, ztrácejících se v kamenném moři, sklon svahu se pohybuje určitě kolem 40°. Naštěstí se cestou otevírají nové výhledy na okolní údolí a hory, pokryté ledovci, se špičkami v mracích.
Postupem času ubývá míst, kde se dá jít normálně "po dvou", sklon skalisek stoupá a cesta se z turistické mění na spíše lezeckou – v této chvíli už nám je jasné, proč je Schrankogel hodnocen jako jedna z nejtěžších turistických třítisícovek. Kilometrový úsek od Hohes Egg na vrchol nám trvá téměř dvě hodiny, pomyslným bonbónkem na cestě jak pak vrcholový hřebínek na hraně téměř kolmé západní stěny.
Výhled z vrcholu ale rozhodně stojí za vynaloženou námahu i přesto, že na východní straně se stále drží mrak. Kocháme se vyhlídkou do Ötztallské doliny, různobarevná jezírka ve Schrankaru, který je skalnatým hřebínkem oddělen od mohutného ledovceSchwarzenbergferner. Za ním se, chvílemi v mracích, tyčí nádherná hora Mutterberger Seespitz. Počasí je nádherné, a tak se na zpáteční cestu vydáváme až za hodinu.
Nakonec jdeme stejnou cestou, protože alternativní je údajně ještě horší a hlavně neprošlápnutá. Tající sníh se chvílemi nepříjemně vozí, ale i tak je sestup jednodušší, než jsem čekal, jen trochu dlouhý - hlavně úsek od chaty na parkoviště. Večer máme v nohách více než 2 výškové kilometry nahoru a zpátky dolů.
Druhý den se brzo ráno přesunujeme o pár dolin vedle do Kühtai, odkud vyrážíme na odpočinkovou túru na Sulzkogel (3 016 m n. m.). Po silničce vystoupáme k přehradě Finstertaler Stausee. V nádherně čisté modrozelené vodě se zrcadlí okolní kopce, hlavně blízký Zwöllerkogel, ale za ním jde vidět i náš cíl.
Cesta se nejprve vine kolem nádrže, pak stoupá k místu, kde podle mapy ještě nedávno byl ledovec. Z toho ale zbyl jen neznatelný zbytek, zasypaný kamením, a dvě malá ledovcová jezírka. Od nich jdeme nepříjemným suťoviskem – kameny jsou dost uvolněné, slunce pálí a výhled veškerý žádný. O to radostnější je pak pohled ze sedla kousíček pod vrcholkem, který nám dodá sil k poslednímu úseku.
Na vrcholku nás čeká zbrusu nový vrcholový kříž a hlavně opravdu nádherný kruhový výhled. Na nebi není téměř žádný mráček, vzduch je bez oparu, a tak jako na dlani máme celé Stubaiské Alpy včetně Schrankogelu a na obzoru Alpy Ötztallské. Chvíli si užíváme výhledu, ale vzhledem k davům lidí, kteří se vydali na nedělní výlet právě sem brzy prcháme dolů. Cestou pak pozorujeme vrtulník, který přiletěl na záchranou akci. Moc se tomu nedivíme – Sulzkogel sice je jedna z nejlehčích alpských třítisícovek, ale potkávali jsme lidi, jdoucí v tričku, bez jakéhokoli baťůžku či alespoň vody v ruce.
Související odkazy
Grossglockner Hochalpenstrasse – autem na dosah alpských velikánů
Almsee a Gosauseen – zrcadla Dachsteinu
Rossbrand – kopec s Dachsteinem jako na dlani
Velika Baba – okruh z rakouské strany
Mostviertel – alpské výhledy v kraji rozkvetlých hrušní
Mostviertel – rakouské Toskánsko pod katedrálou Sonntagberg
Totes Gebirge – na Spitzmauer a zpět za jeden den
Letní Hochschwab ve znamení oblak a kamzíků
Vysoké Taury - nad údolím Giess
Stubaiské Alpy - Schrankogel a Sulzkogel
Zillertálské Alpy - výstup na Hochfeiler
Státy
Mapa
