Rešovské vodopády
2. 12. 2009 | zobrazeno 10101×
Skalnatá soutěska říčky Huntavy je oblíbeným turistickým cílem v Nízkém Jeseníku. Divoká voda zde překonává výškový rozdíl přes 50 m soustavou kaskád a vodopádů, z nichž největší dosahuje výšky 10 m. Kaňon je kromě geologického významu také útočištěm vzácných druhů rostlin a živočichů, proto byl v roce 1966 vyhlášen národní přírodní památkou o rozloze necelých 72 ha. [vyšlo v časopise Turista]
Základy vzniku tohoto fenoménu musíme hledat v dávné geologické minulosti. Horniny, které tvoří podloží, jsou prvohorního stáří. Právě jejich rozmístění a struktura zapříčinila vznik kaskád a vodopádů. Skalní stupně vznikly na odolných magmatických horninách typu keratofyrů, spilitů a porfyroidů, naopak pod vodopády jsou vodou vymleté vrstvy měkkých metatufů – tedy hornin, které vznikají postupným zpevněním spadu sopečného materiálu. Ve spodní části soutěsky pak najdeme pásmo bazických tmavých hornin – diabasů. Z mineralogického hlediska jsou zajímavé až několikacentimetrové žíly křemene nebo krystalky magnetitu. V jihovýchodní části je významný styk vulkanických hornin s mladším andělskohorským souvrstvím, tvořeným flyšem – pravidelně se střídajícími sedimentárními horninami, jako je droba, prachovec a břidlice. Koryto řeky je předurčeno také výraznými puklinami, které horninu oslabují a umožňují tak vodě snadnější zahloubení.
Malý vodopádkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Kromě vlastního koryta je ale zajímavé i jeho okolí. Najdeme zde zajímavé tvary reliéfu – osamělé skály, například Soví skála tyčící se do výšky 32 m, skalní převisy nebo balvany s voštinami. V odlehlejších částech rezervace rostou zbytky původních lesů – habřiny, jedlobučiny a suťové lesy s javory, buky a jedlí bělokorou. Na extrémních stanovištích, jako jsou skalní výchozy a hřebeny se uchycují nenáročné a přizpůsobivé dřeviny, například borovice lesní, bříza bělokorá nebo jeřáb ptačí. Dostupnější plochy byly poznamenány lesním hospodářstvím – lesníci z důvodu rychlého růstu (a tedy i rychlého zisku) vysazovali smrk, který nyní zabírá velkou část především horní části rezervace. V současnosti je však patrná snaha o obnovu původní druhové skladby lesa.
Kaskády Huntavy I.koupit fotografii | poslat jako pohlednici
V podrostu kvetou typické druhy středoevropského hercynského lesa – dymnivka dutá, kopytník evropský, bažanka vytrvalá či kapraď samec, stinné prostředí vlhkých skal vyhovuje mechům, játrovkám a kapradinám.
Kaskády Huntavy II.koupit fotografii | poslat jako pohlednici
Turistická stezka je zabezpečena množstvím dřevěných schodů, lávek a zábradlí, ale i tak patří k těm náročnějším – věčně vlhké skály se pěkně kloužou, navíc téměř každý rok jsou některé mosty poničeny jarní záplavou. Na cestě jsou dva altánky, z nichž jeden je přímo nad nejvyšším vodopádem, a poskytuje tak na něj pěkný pohled.
Související články:
Každá cesta začíná plánováním. Já své cestovatelské plány začínám u průvodců z řady Lonely Planet .
<
Státy
Mapa
