Balkánský roadtrip

2. 10. 2022 | zobrazeno 336×


[Bosna & Hercegovina, Černá hora] Kombinace hor s horskými silnicemi, moře, starobylých měst i zajímavé přírody i poměrně velké volnosti cestování láká na Balkán čím dál více lidí. I my jsme se letos vydali na relativně dlouhou cestu na jih. Byť z toho byla nakonec spíš cesta ochutnávací a průzkumná, ukázala, že má rozhodně cenu se sem vrátit.

Banjska stena, NP TaraBanjska stena, NP Tarakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Největší nevýhodou je poměrně velká vzdálenost – zvlášť, když jsme s dítětem s delšími přejezdy vázáni téměř výhradně na jeho spánek. Nejrychlejší variantou je cesta po chorvatských dálnicích, ta by se ale docela prodražila a navíc jsme potřebovali cestu rozdělit. Vyrazili jsme proto po obědě se zastávkou u Neziderského jezera, odkud jsme ještě s jednou pauzou na odpočívadle pokračovali do Srbska, kde byl našim cílem národní park Tara – konkrétně vyhlídka Banjska stena. Zatímco cesta po maďarských a srbských dálnicích včetně hranice proběhla rychle, závěrečné kilometry byly tak trochu peklem – nejprve přejezd hor nekonečnými rozbitými serpentinami za deště a mlhy, pak navigace zvolila naprosto zcestnou cestu. Na parkoviště jsme tak dojeli po čtvrté ráno, „trochu“ později než jsem čekal.

Veliki Maglić, NP SutjeskaVeliki Maglić, NP Sutjeskakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno byla krajina zahalená do mlhy a nízkých oblaků, které se postupně rozpouštěly. Výhled do údolí je opravdu pěkný, brzy tady docela začali přibývat lidi – tato vyhlídka je jednoznačně nejnavštěvovanějším místem národního parku. My se sbalili a přes Višehrad s mostem zapsaným v UNESCO přejeli do Bosny a Hercegoviny a národního parku Sutjeska. Cesta horami a podél řek byla docela zdlouhavá hlavně kvůli místním řidičům – tam, kde by u nás byla rychlost omezená na 80 km/h, oni mají 60 km/h a všichni pro jistotu jedou maximálně 50 km/h, předjíždění je v nekonečných zatáčkách a serpentinách prakticky nemožné…

V NP Sutjeska jsme jeli na parkoviště pod horou Veliki Maglić – vzhledem k nadmořské výšce 1650 m n. m. ideálnímu východisku do hor. Ideální ovšem není příjezdová cesta, v mapách je sice vedená jako zpevněná, rozbitá je neuvěřitelně už od spodních partií s množstvím hlubokých děr v asfaltu přes kamenité úseky výše. Parkoviště bylo už prakticky zaplněné všemi možnými spacími auty, od MPV po velké dodávky. Veliki Maglić zakrývaly mraky, večer se ale rozestoupili, jen opar zůstal.

NP SutjeskaNP Sutjeskakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Druhý den ráno jsme vyrazili k Trnovačko jezero. To leží už za hranicí v Černé hoře, jsou to asi 4 km, se stanem se tady dá přespat.

Prutaš, NP DurmitorPrutaš, NP Durmitorkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Odpoledne jsme si zopakovali serpentiny podél Sutjesky a Driny zase nazpět k mostu v Brodu a podél Driny vyrazili k hranicím Černé hory. Cesta mezi Brodem a hraničním přechodem je neuvěřitelně špatná, člověk míjí jeden luxusní raftařský kemp za druhým a říká si – kdyby každý majitel dal pár peněz, nemuseli by sem lidi vozit krokem… Přejezd hranic byl rychlý a v Černé hoře nastoupil krásný asfalt. Podél řeky (a přehrady) Piva jsme dojeli do města Plužine, tam koupili 15 GB datovou SIM za 10 EUR (!!!) a pokračovali serpentinami vstříc Durmitoru. Západ jsme strávili u malého jezírka pod horou Prutaš a pak ještě přejeli do sedla Sedlo (1907 m n. m.), kde nás ráno zkasíroval hlídač NP o 3 EUR za kempování (auto komplet) a 3 EUR/os. vstup do NP.

Sedlo, NP DurmitorSedlo, NP Durmitorkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Vražje jezero, DurmitorVražje jezero, Durmitorkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

údolí Tary z vyhlídky Ćurevac, NP Durmitorúdolí Tary z vyhlídky Ćurevac, NP Durmitorkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Černé jezero, NP DurmitorČerné jezero, NP Durmitorkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Dopoledne jsme si vyšlápli k Uvita greda, pak přejeli k Vražje jezero (okolo kterého se pasou stáda ovcí) a následně k vyhlídce Ćurevac – pohled do údolí řeky Tary o skoro kilometr níže je opravdu impozantní. Noc jsme strávili v Žabljaku a ráno se prošli k Černému jezeru, jednomu z ikonických a hojně navštěvovaných míst Durmitoru. Tady jsme definitivně pochopili, že s naším 1,5ročním Kryštofem opravdu hory nemají žádný smysl, ostatní pohoří (Komovi, Prokletje) z plánu vyřadili a zamířili k moři.

klášter Ostrogklášter Ostrogkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Pavlova stranaPavlova stranakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Vzali jsme to přes skalní klášter Ostrog a vyhlídku Pavlova strana nad jedním z meandrů Rijeka Crnojevića, což je opravdu krásné místo. Škoda že jsem tady nestihl udělat pořádnou fotku…

BudvaBudvakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Další den přišel v předpovědi avizovaný déšť, takže jsme sjeli do města Budva, jednoho z černohorských letovisek. S výjimkou starého města to je dost nepěkné a věčně ucpané velké turistické letovisko. Rychle jsme odtamtud odjeli do kempu kousek od Lepetane mezi Tivatským a Kotorským zálivem (ten je rozhodně doporučeníhodný – malý, se sympatickým majitelem, koupání hned přes cestu).

KotorKotorkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Risanski zalivRisanski zalivkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Dalším cílem byl Kotor. Historické město je opravdu malebné, bohužel (pro naše dítě) tu nejezdí žádné auta, takže nuda. Pokračovali jsme okolo zálivu, údajně nejhezčí černohorské město (Perast) bylo v obležení aut, takže jsme jej nechali na příště, a koupání nechali na hezkou pláž u městečka Morinj.

vodopády Kravicavodopády Kravicakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Další cesta – už do Bosny a Hercegoviny přes Herceg Novi – byla zajímavá zejména za hranicemi, kde občas vedla úzkými silničkami v horách bez jediného živáčka. Směrovka Dubrovník na cestě odpovídající naší polňačce působila dost vtipně… Pozdě v noci jsme dojeli na parkoviště u vodopádů Kravica, kam jsme se vydali další den ráno. Vodopády jsou pěkné a dá se tady i koupat.

MostarMostarkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Po obědě jsme přejeli do Mostaru, auto nechali mezi paneláky kousek od centra a tam vyrazili pěšky. Obešli jsme historické centrum v čele s ikonickým (znovu postaveným) mostem po pro kočár extra unfriendly dlažbě a na noc pokračovali podél Neretvy (hodně hezké údolí) a přes sedla do města Jajce. Těsně před ním jsme (podruhé v BiH) natankovali a nevěřili vlastním očím – cesty po nekonečných (nejen) durmitorských serpentinách na poctivý (ne euro) bosenský diesel se projevily historicky nejnižší spotřebou našeho auta. (Ta byla následně překonána touto nádrží – i přes to, že většinu jsme jeli po dálnici, dosáhla o 1 l/100 km méně než obvyklý průměr.)

JajceJajcekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Jajce je hodně pěkné město, se starým městem na kopci korunovaným pevností s nádherným výhledem i velkým vodopádem na řece Pliva. Po dopoledni zde stráveném jsme údolím řeky Vrbas pokračovali dále na sever, oběd si dali v příjemné restauraci ve městečku Krupa na Vrbasu a odtud už dojeli do Chorvatska, do města Slavonski Brod. Příjemným překvapením byla hraniční kontrola – na vstupu do EU krom dokladů nechtěli vidět nic, před námi byla asi dvě auta, takže za pět minut hotovo (to Maďaři, jako vždy, na chorvatsko-maďarské hranici otravovali mnohem více). Nás už čekalo jen projítí města, návštěva pár dětských hřišť a noční cesta domů… Nakonec naše trasa měřila celkem 2800 km.

mapa s navštívenými/plánovanými místy

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace