Cestovní deník Mexiko 2012
9. 5. 2013 | zobrazeno 4790×
Do Mexika jsem letěl na konferenci, a byla by škoda jen odprezentovat svých 15 minut a zase letět zpátky, tak jsem si pobyt trochu protáhl. Mimo hlavní město jsem byl ve státu Oaxaca.
Oaxacakoupit fotografii | poslat jako pohlednici
sobota 20. 10. | cesta do Milána
Vlak z Brna jsme stihli jen tak tak, okolo Brna začínal nádherný podzim, ale za Vysočinou se přidaly nízké mraky a zataženo. Katka vystoupila v České Třebové a já pokračoval do Prahy. Tam byla pěkná kosa, na nádru jsem vyměnil 200 EUR (ještě že tam má pobočku i se směnárnou Raiffeisenbank, směnárny Forex jsou neuvěřitelná zlodějna – kurz o cca 2 Kč pod oficiálním, navíc 12 % poplatek). Na Dejvické jsem si dal oběd, a protože Petr sraz nestíhal, pokračoval na letiště, kde byly nějaké fotovýstavy), + si zašil batoh. Check-in byl dlouhý, přestup v USA není jen tak, ale nakonec se povedlo a dostal jsem místo vepředu u okna.
Let trval asi hodinku, hezky byly vidět osvětlené městečka (nejlepší Milán), jinak stál ale za houby – oficiálně to byla Alitalia, ale operované nějakou nízkonákladovkou, takže nebylo jediné pití a jídlo.
Na letišti jsem si hledal temný koutek na přespání, ale mají tu antispací lavičky. Ideální by byl přebalovací kout, bohužel se nedal zamnout a ani tam zhasnout, a navíc chvíli po té, co jsem se uložil, došli uklízeči a vyhodili mě, takže jsem noc nakonec strávil na lavičkách v boční chodbě, kde nesvítilo světlo a byl i docela klid.
neděle 21. 10. | Milán – Atlanta – Ciudad de México
Vzbudil jsem se dost brzo, což se ukázalo, že bylo dobře. Jen co se otevřel check-in, šel jsem tam, a po vystání dlouhé fronty jsem zjistil, že i na blbý přestup v USA potřebuju mít pseudovíza ESTA – což jsem, když mi letenky kupovali jinde, nevěděl. Naštěstí se to dalo vyřídit i na letišti, ale skásli si za to 30 EUR a navíc samotný poplatek se platil kartou přes net, ovšem tu jsem si z bezpečnostních důvodů zablokoval, takže jsem musel přesvědčit někoho z kolemjdoucích, aby mi to za hotovost zaplatil svou kartou… No povedlo se a nakonec jsem odletěl. Odbavení (neuvěřitelné, jaké obří bágly Američané vozí…) bylo důkladné, musel jsem ukázat pozvánku na konferenci (přitom jsem v USA měl jen přestup…) – prostě už nikdy přes ně neletět. Taky mi řekli, že i když mám batoh načekovaný až do Mexika, musím si jej v Atlantě vyzvednout a odbavit znovu :-/
V letadle jsem seděl v uličce, Delta Airlines měli jen velké centrální obrazovky a asi tři radiokanály do sluchátek, k tomu škaredé letušky, nedobré jídlo (kuřecí salát a k večeři jen nějaká houska) – kvalita služeb fakt srovnatelná s Aerosvitem, na desetihodinový let opravdu výborné. Aspoň pití bylo dost.
V Atlantě bylo hezky, na přistání se letělo přes typické americké předměstí, místní letiště je fakt obří. Když mi nedojelo zavazadlo, černoch s personálu mi řekl, že u mezinárodních letů to jde přímo, takže v Milánu kecali… Zbývalo jen vystát frontu u imigrace, nechat si naskenovat oči, prsty a kdoví co všechno, projít dalšíma šílenýma prohlídkama a pak už jen čekat na odlet.
V plném B737 jsem měl místo objedno od okýnka, takže nic moc výhled, ale aspoň už tam byly normální monitory, takže jsem se díval na film, a i tento tříhodinový let byl jak z nízkonákladovky – jediné pití, žádné jídlo, aneb s Delta Airlines už také raději nikam – služby jak Ryanair, akorát mnohem dražší…
Přistání v Ciudad de México bylo hezké, spousta světel (a hlavně majáků policejních aut v ulicích…). Dlouhé fronty a čekání byly na zavazadla i razítko do pasu, pak jsem si vyměnil 100 EUR (1635 Ps; 1 Ps = 1,5 Kč) a šel do terminálu na check-in, ale nechtěli mi na noc vzít batoh, že by mi jej vykradli… Na zemi byli aspoň koberce, tak jsem si tam s batohy pod sebou uložil a i usnul, než o půlnoci došli, že tento prostor zavírají, takže sem se musel přesunout na lavičku, kde byla kosa, ale podřimovat se cca do půl čtvrté ráno dalo.
pondělí 22. 10. | Oaxaca
Brzo ráno jsem načekoval batoh, snědl snídaňové zásoby a šel čekat na odlet – byl tam docela zmatek, bo na jedné bráně bylo asi pět různých odletů. Letadélko bylo malé, jen 2 + 1 sedačka, ale zas jsem nebyl u okna. Když jsme vzlétali, bylo akorát před svítáním, a výhled ven byl super – svítící město + silueta kouřícího Popocatépetlu.
V Oaxaca je jen malé letiště, z něj sem taxi colectivo (které nestálo 35 Ps, jako v mém pár let starém LP, ale už 55 Ps…) odjel do centra, vyhazovali u hotelů. Cestou byl dost hustý provoz, Mexičani v kloboukách, všude dost obří auta. Hotel a pokoj vypadal docela slušně, hned jsem si dal sprchu a chviličku zdříml, ale moc se mi nechtělo, tak jsem po jedenácté šel do města.
Centrum Oaxacy je hezké – pravidelné bloky ulic, koloniální barevné domky, spousta kostelů, čisto. Na Zócalu byly zrovna nějaké demonstrace, a katedrála byla uvnitř nádherně vyzdobená kytkama. Na jídlo jsem si dal pollo moreno, ale moc dobré to nebylo – divně chutnalo kuře i tortilly. Zpátky přes město jsem se díval do obchodů – suvenýry (košile, šaty, korálky…) byly hezké, pohledy dost katastrofální, nakonec jsem nějaké ucházející objevil. Pár bloků od hotelu jsem šel na net (a začal zjišťovat, zda by šla přebookovat zpáteční letenka na dřívější datum), k večeru šel hledat nějakou resturaci – zatím jsem objevil buď pajzly, nebo drahé turistické, nakonec se podařilo objevit jednu normální s menu za 40 Ps, ale jídlo zrovna moc dobré nebylo.
Cestou zpátky jsem šel dovnitř Santo Dominga – krásná výzdoba, zejména strop – domluvil na zítra výlet k Hierve el Agua a pár dalším místům (za 150 Ps) a v šest na hotel (tentokrát tam byla hezká recepční) a spát, bo po dvou nocích na letišti jsem byl docela rozlámaný.
úterý 23. 10. | Thule, Mitla, Hierve el Aguakoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Ráno jsem se vzbudil brzo, tak jsem si ještě před snídaní četl. Ta byla na terase s výhledem na hezkou mlhoinverzi v údolí, ale za moc nestála (toastový chleba, marmeláda, nic moc kafe, dobrý byl talíř papáji a čerstvý džus.
Před cestovkou byl sraz, auto dojelo o něco později, pak už jsme vyjeli z Oaxacy (neuvěřitelné, jak mají všude – i na výpadovkách – co chvíli retardéry, takže se všichni neustále rozjíždí a brzdí). V autě byly krom Mexičanů a nějakých skupinek i jedna Kanaďanka, co přijela též na konferenci, a jedna Dánka – pro nás dělal průvodce extra english výklad, který byl ale čím dál kratší a kratší :) První zastávka byla vesnice Thule s obřím stromem, pak tkalcovská dílna (s dost hezkýma věcma a zajímavým výkladem, jak se ty koberce dělají, čím barví atd.), třetí zastávkou továrna na mezcal (s dechovkou u ochutnávkou různých druhů :)
Čtvrtá zastávka byla Mitla – pyramidy a kamenné mozaiky, kde ale byla spousta lidí. Na jídlo nás zavezli do speciální turistické restaurace (samozřejmě předražené), tak jsme si s Dánkou místo bufetu za 120 Ps dali za 70 (i tak to bylo předražené) tortilu s chorizem a molle negro omáčkou, což bylo docela dobré (i když tortilla takové dost přesušená), ale nebylo toho zrovna moc.
Po jídle následovala cesta klikatou cestičkou do hor k Hierve el Agua – ty byly hezké, s výhledem do hor, a pak už cesta zpátky do Oaxacy, kde jsme byli po šesté. Auto rozváželo lidi po hotelech a jeden byl i na LP nedoporučovaném kopci, odkud byl samozřejmě dost hezký výhled na město. S Dánkou jsme šli na večeři a pivo – za 35 Ps jsem měl (konečně docela dobré) kuře, rýži, omáčku, špagety (a ta třetinka piva k tomu za 20 Ps :-/ Večerní Oaxaca byla hezky nasvícená a příjemná, se spoustou lidí v ulicích.
středa 24. 10. | Llano Grande a Sierra Nortekoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Ráno jsem se šel zaregistrovat na konferenci – vyfasoval jsem hezký blok a propisku s hnusnou taškou, pak posnídal, sbalil se a šel na autobusák. Autobus do Llano Grande jel ale až ve dvě, takže mě čekalo tříhodinové čekání – autobusák byl starý a rozpadající se, furt tam uklízeli, jeden ožralý uklízeč si chtěl furt povídat.
Bus byla jen dodávka, 45 minut trvalo, než jsme se vymotali z města, po krátké cestě údolím už začalo prudké stoupání do hor, s hezkými výhledy do údolí (cesta celkem zabrala tři hodiny). Nahoře bylo citelně chladněji, a hezká krajina se stromy i lišejníky. Llano Grande byla pěkná díra s jediným ubytováním, bohužel chatky byly obsazené, takže jsem musel spát ve stanu, který stavěli dva indiáni – a byli jak Pat a Mat, bo měli tyčky z jiného, většího stanu, a furt jim to nešlo :)
Odpoledne jsem šel projít okolí, byla tam jediná značená cesta, která navíc končila plotem, ale jinak hezké velké kytky. K večeři jsem si dal chilles rellenos – směs kuřecího masa a chilli papriček ve vajíčku s tortilama a černou fazolovou omáčkou – to už bylo docela dobré. Večer dojely dva autobusy lidí, z GPS jsem zjistil, že jsem 3 002 m n. m. a 10 200 km od Břeclavi…
čtvrtek 25. 10. | Sierra Nortekoupit fotografii | poslat jako pohlednici
K ránu byla docela kosa, ve stínu občas i námraza. Po snídani (housky a na pití čokoláda) jsem si domluvil se slevou (150 Ps) guida, bo na ty skály, kam jsem chtěl, žádná značená cesta nevedla. V devět jsme měli vyjet busem (dojel ale o 45 minut později), zpátky pak šli přes les zpátky. Výhled ze skály byl docela pěkný, ale nic extra, stejně tak pak cesta zpátky. Průvodce si vždy jednou za čas chtěl povídat, ale s mou výrazně omezenou španělskou slovní zásobou to moc nešlo.
Ve 12 jsem sbalil, k obědu si dal fazolovou polévku, maso + zeleninu, tortillu a kolu (35 Ps) a akorát to vyšlo na bus zpátky – tentokrát starý rozhrkaný, strašně to skákalo a jel docela rychle – zpáteční cesta trvala jen dvě hodiny. Cestou přes Zócalo jsem na zítra koupil výlet na Monte Albán (první ranní, za 50 Ps), na hotelu dostal stejný pokoj a šel do města na net a večeři do oblíbené restaurace (tacos domingos, tortily plněné masem + špagety). U prodavače se spoustou zajímavých věcí jsem koupil přívěšek (jakýsi polodrahokam v mušli) pro Katku (měl tam aj ocelotí drápky, ty ale vypadaly docela morbidně).
pátek 26. 10. | Monte Albánkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
K snídani jsem si koupil sladké housky (dobré; pro zajímavost, kilo tortil stojí 12 Ps) a sendvič pollo moreno (ten už nebyl nic moc) a na Zócalu (byla k ránu docela zima) čekal na dodávku na Monte Albán. V autě bylo jen pár lidí, ve městě hrozný provoz (viděli jsme aj bouračku; proti Mexiku mi přijde, že i v Indii to má větší řád…), ale před vstupem už bohužel byla spousta cestovkových busů plných důchodcovských zájezdů.
Monte Albán (vstup 57 Ps) je fakt hezký – pohled na Velké náměstí (a další výhledy na stavby i do okolí) skoro dech beroucí, stejně jako množství pyramid všude, jen ti lidi…
Po dvanácté (i v takový čas předpokládají, že jde člověk na snídani :) jsem si dal fajitas (zatím nejlepší jídlo), nadvakrát vybral s bankomatu a šel do Santo Dominga muzea – to bylo hezké, spousta exponátů, akorát tam zrovna byla nějaká třída na prohlídce. Dovnitř se nemohlo s batohem, ten se nechával u vstupu, ale nepadlo mě vyndat si z něj foťák, tak jsem z toho byl celou dobu nervózní :( V ulicích se připravovali na dušičky, takže všude byla spousta lidí, vyráběli kosterní pseudomandaly, chodily průvody s dechovkou…
Já šel najít a koupit jízdenky do Pochutly (150 Ps) a cestou ještě čokoládu, která v jedné z ulic (kde měly a pražily boby) neuvěřitelně voněla. K večeři jsem si dal řízek se spoustou zeleniny.
sobota 27. 10. | Oaxacakoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Ráno jsem hledal, kde si dát snídani – našel jsem až v centru (omeletu se sýrem a šunkou a čokoládovou omáčkou + jako vždy klasické hnusné kafe), pak jsem šel na konferenci. Dopolední přednášky byly nudné, spousta klasických ověřovacích výzkumů, navíc hodně lidí to mělo španělsky a jen english powerpoint. Po obědě byla má prezentace – akorát jsem to měl po jakési důchodkyni, co cestuje po světě a leze na stromy, aby upozornila na problémy ochrany, + po mě byla hlavní organizátorka, takže měli trochu jinou angličtinu než já… Vrcholem programu byla přednáška prof. Grega Asnera ze Stanfordu, která byla fakt supr – zajímavá, vtipná, poutavá… Po konci byl miniraut, večer se naplno rozjela fiesta, tak byl v ulicích docela bordel.
neděle 28. 10. | cesta k moři
Po snídani jsem vyjel v 8.45 – že jsem měl místo vedle řidiče bylo fajn, až na ceduli přesně ve výšce očí, takže jsem toho stejně moc neviděl. K tomu furt různě pouště klimatizaci (a zavíral okna), mluvil do vysílačky, pouštěl rádio (místo písniček takové kde se kecalo) a neustále byly retardéry, takže cesta byla zábavná. Většinu cesty byly serpentiny, nejdřív do hor (docela hezká krajina), pak dolů k moři – tato strana byla evidentně zelenější a bujnější.
V Pochutle byl strašný hic, taxikáři tvrdili, že žádné caminonety nejedou, ale samozřejmě jela (do Puerto Ángel za 10 Ps). Tam mi v prvním hostelu nabídli dvě noci za 250 Ps, ale vypadalo to dost otřesně, tak jsem šel vedle, kde měla nějaká důchodkyně hezky vypadající hotýlek Villa Serena, s pěkným a velkým pokojem za 200 Ps/noc (byli tam i další dva Češi, co cestovali autem). Odpoledne jsem šel na pláž, po městečku byla spousta restaurací, ale všechny docela drahé, nakonec jsem si dal grilovanou rybu a pivo za 85 Ps). Večer strašně řvali ptáci, a bylo docela vedro.
pondělí 29. 10. | Puerto Ángelkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Už ráno bylo horko, takže jsem posnídal ananas a tři banány (28 Ps) na malé a klidné pláži Panteon a dopoledne strávil plaváním, šnorchlováním (spousta rybek) a čtením. K tomu mi neustále Mexičani nabízeli šnorchlvýlety a good smoke.
K obědu jsem si koupil půlku grilovaného kuřete a rýži na pokoj (40 Ps), pak se zatáhlo a začalo pršet, takže jsem si četl a večer se šel projít (ale jen krátce, bo tu nic nebylo), k večeři si dal banány a ananas, a ještě před tím na pláži ananasový džus (25 Ps).
úterý 30. 10. | Puerto Ángel a Mazuntekoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Ráno bylo stejně jako večer zataženo a pak i pršelo, takže na původně plánované šnorchlování jsem nejel. K snídani jsem si dal vajíčka a fazole, pak jel do Mazunte na želvy – podle netu mělo být otevřeno, ale reálně mají v úterý zavřeno, takže jsem se jen prošel po pláži (kde pelikáni lovili ryby, to bylo zajímavé divadlo) a jel zpátky. Pořád bylo zataženo, k obědu jsem si dal polévku (nic moc, za to byla drahá) a pak spoustu banánů, chvíli byl na pláži, ale bez slunka to nebylo ono. Na hotelu byla spousta knížek a časopisů, ale minimum v angličtině, takže nuda.
středa 31. 10. | šnorchlvýlet a Mazuntekoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Ráno bylo docela hezky, a tak jsem po stejné snídani jako včera před desátou vyrazil na lodní šnorchlovací výlet (byl tam i jiný český pár, takže aspoň jsem si pokecal v češtině…) (170 Ps). Nejdřív jsme na moři hledali (a nenašli) želvy, zato jsme viděli (a slyšeli pískající) delfíny, pak následovalo pár zastávek na plážích – na první byla zakalená voda + trochu pršelo, ale zahlédl jsem tam malou želvu, na druhé byl pár metrový skok do moře, třetí (kde jsme byli nejdýl) byla nejhezčí – už hezky svítilo slunce a byla tam spousta ryb.
Kolem druhé jsme byli zpátky, takže jsem se dobalil, dal si oběd (tortily s kuřetem a zeleninou, 45 Ps) a přesunul se do Mazunte. Cestou bylo nad horama úplně černo a spadlo i pár kapek. Ubytoval jsem se na pláži (jak jsem pak zjistil, mířil do vytipovaného ubytování, ale těsně před ním na mě zavolal chlápek z vedlejšího, ne tak dobrého…) v podkroví s moskytiérou a palmovou střechou (150 Ps).
Večer jsem se šel projít na Puente Cometa, hezkou pláž, jen bylo zase pod mrakem. Už za tmy jsem si dal večeři (konečně zase meníčko za 38 Ps) a koupil výbornou borůvkovou limonádu. Komáři mi úplně doštípali nohy.
čtvrtek 1. 11. | Mazunte a cesta do Puerto Escondidokoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Celou noc šumělo (a chvílemi i pěkně bouřilo) moře, moc dobře se mi nespalo. Po snídaňovém menu (vajíčka, džus, kafe, tortily – 28 Ps) jsem šel na pláž, kde byly super houpací vlny a sluníčko na opalování, v 11 si dal sprchu a šel do želvího centra – tam byly nejlepší malé želvičky, velké sotva jako dlaň. Po obědě mě na odchodu skásli o zbývajících 50 Ps (které jsem včera neměl v drobných a měl dát dneska, ale nechtěl) a za 5 Ps (camioneta do P. Ángel) a 30 Ps (collectivo) přejel do Pochutly, kde hnedka jel autobus (35 Ps) do Puerto Escondido. Cesta měla docela vykousané krajnice a rozšiřovali ji na dvoupruhovou, ale zatím se v obou dvoupruzích jezdilo obousměrně :)
V P. E. jsem se ubytoval v hotelu Las Palmas (přímo z pokoje (200 Ps) výhled na moře a šel se projít po pláži až na pláž Zicatela (zde už nenabízeli jen good smoke, ale zrovna kokain:), kde sice byly hezké vlny, ale žádní pořádní surfaři. Navečer jsem chtěl na vyhlídku k majáku, ale nějak jsem nenašel cestu, a čtvrtě kolem byly docela favelózní (a na každém baráku i napůl zříceném Se Vende). K večeři jsem si dal tlayudas (nic moc) a koupil 1,2 l pivo (25 + 10 Ps záloha) na pokoj, večer byl z ulice strašný randál, tak se nedalo moc spát.
pátek 2. 11. | Puerto Escondido – Ciudad de Méxicokoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Ráno bylo pod mrakem, ale i tak jsem se šel pohoupat na vlny na Zicatelu, což byl docela zážitek – stát a pozorovat, jak se blíží a zvedá obří vlna, občas bylo cítit, že to má fakt sílu; voda byla teplejší než vzduch. K docela dobré snídani jsem si dal vajíčka se šunkou a kafe (klasicky hnusné) (35 Ps) a i když do odletu byl relativně čas, počasí na pláž nebylo, tak jsem jel na letiště (30 Ps). To bylo malé, ale se spoustou turistů, odlet měl zpoždění, seděl jsem u okna, ale stejně většinu cesty byly mraky a nic nevidno.
Ciudad de México je opravdu velké, jen přeletět jej docela dlouho trvalo. Po dlouhém čekání na bágly jsem metrem jel do centra – metro jezdí na gumových kolech, jedna (časově neomezená) jízda stojí 3 Ps (což je sice výhodné, na druhou stranu díky tomu neustále metrem chodí a vyřvávají prodavači všeho možného za univerzální cenu 5 Ps od knížek přes kosmetiku po CD…), některé přestupy ve stanicích byly opravdu dlouhé.
Na Zócalu byly davy lidí, koncerty, tancující indiáni, hostel byla velká budova. Po ubytování jsem se vydal pěšky do centra najít něco k jídlu, ale byly tam jen obchody se suvenýry, pak mě zachránil Seven-eleven a jeho nabídka párků :) Všechny budovy v centru jsou šedé, stojí na šikmo a hlavní byznys je provozování WC (na to lákalo bezkonkurenčně nejvíc reklam).
sobota 3. 11. | Teotihuacánkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Vstal jsem v sedm (náměstí bylo naprosto prázdné) a metrem jel na autobusák a z něj (za 38 Ps) busem k pyramidám. Docela dlouho se projíždělo městem, které je fakt dost hnusné, šedé, posprejované, depresivní.
V Teotihuacánu ještě dopoledne nebylo moc turistů, zato spousta prodavačů tretek a nesmyslů (a dost otravných). Pyramidy (i když bylo pošmourno) byly dost dobré, i výhledy z nich, stejně tak exponáty v muzeu byly zajímavé – nejlepší je model města před prosklenou stěnou s výhledem na pyramidu. Jelikož v místní restauraci měli menu za 190 Ps, jel jsem do města (metro na Zócalo bylo nechutně narvané), chvíli pobyl na hotelu a pak šel hledat jídlo – hned vedle, opačným směrem co jsem šel včera, byla ulice plná relativně levných restaurací, tak jsem si dal meníčko za 43 Ps. Ulice byly přeplněné davy slavících lidí, ideálně v převleku za zombie a mrtvoly :) Taky jsem se snažil najít obchod s tequillou, ale v centru nic nebylo – jediný alkoholshop, jinak samé zlato a parfémy. Při setmění krápalo, k večeři jsem měl vajíčkový sendvič (20 Ps) + na pokoj pivo a chipsy (10 + 12 Ps).
neděle 4. 11. | Museo Nacional de Antropología a Corrida de Torroskoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Hostelová snídaně (vajíčka, toast chleba, marmeláda…) byla docela dobrá, jen bylo v jídelně narváno. Venku bylo zataženo, přes prázdné Zócalo obsazené jen fiestovými plastikami jsem jel metrem na San Antonio koupit lístky na večerní corridu – 2nd ereo, 1. řada, sol: 245 Ps) a pak metrem k muzeu – najít jej nebylo jen tak, od výstupu z metra žádné cedulky, směrovky…
Na místě jsem zjistil, že v neděli mají Mexičani vstup zdarma, takže tam bylo dost narváno, ale dopoledne se to docela dalo – kolem poledne už to bylo dost nechutné. Samotné muzeum bylo jedno z nejlepších, co jsem kdy viděl – skvělé expozice, spousta modelů, figurín, neuvěřitelné množství plastik, ozdob a vykopávek, jen aby si to člověk užil, musel by mít na každý den jednu sekci.
Po muzeu (kde jsem byl asi tři hodiny) jsem se šel projít do nedalekého parku (tam opět narváno, lidi jezdili na lodičkách, spousta prodavačů, …, poobědval hamburgr (25 Ps) a přes botanickou zahradu se spoustou kaktusů přejel k aréně, kde se to už pomalu plnilo lidmi.
Před zahájením corridy hrála dobrá dechovka, a lidé sedící v mé (a lepší sekci) vypadali nejslušněji, co jsem v Mexiku viděl – býčí zápasy jsou evidentně rodinnou zábavou a ceny občerstvení a dalších věcí tu jsou dost drahé, ale lidi to dost kupují. Stále bylo zataženo, takže tribuna „na slunci“ vůbec nevadila. Samotné zápasy byly dobrý zážitek – celkem byli tři toreadoři a šest býků, a každý zápas byl jiný – prvního býka zabil toreador jednou ranou, za což si vysloužil velké ovace, druhý měl dost tuhý kořínek (a toreadora naopak vypískali), poslední byl nejlepší – bylo vidět, že má zkušenosti, býka si hezky vodil, tleskalo se mu pak ve stoje. Na konci, po setmění, mi už byla v sandálech docela kosa.
Noční metro bylo v pohodě, Zócalo po víkendu úplně vylidněné, všude jen spousta policajtů na rozích, a zavřené i obchody – a i Seven eleven byl vyjezený, takže večeře byla dost chudá – sušenky a crossainty...
pondělí 5. 11. | odletkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Po víkendu se dost vylidnil i hostel, skoro nikdo tam nebyl. Dopoledne docela pršelo, takže jsem šel jen koupit tequillu (půllitrovka za 137 Ps), pak se zbalil, odčekoval a šel do města. K obědu jsem si dal řízek a brambory, pak chodil po centru, ale moc zajímavé to nebylo – je to prostě Šikmé a Šedé město :) A k tomu uřvané, na ulicích furt řvou prodavači čehokoli nebo maxhudba z obchodů, já bych tam i platil každému, kdo nebude řvát.
Protože nebylo co dělat a furt mrholilo, vyzvedl jsem si věci a jel na letiště už dříve. Zabalení batohu stálo 169 Ps (pěkná zlodějna…), koupil jsem si památeční tričko (200 Ps – peníze mi akorát vyšly, takže jsem si to v půlce pobytu odhadl fakt dobře :) Nudu při čekání jsem zabíjel prohlížením obchodů – je fakt, že suvenýry mají v Mexiku dost pěkné. V letadle (B747) jsem dostal místo u okýnka (to ale bylo zadělané) a exit doors, takže aspoň jsem měl pořádně místa na nohy. Odlet byl o hodinu opožděný, servis KLM už o něco lepší a aspoň měl každý monitor, takže jsem sledoval filmy a let docela rychle uběhl.
úterý 6. 11. | Amsterodam – Praha – Brno
Amsterodamské letiště je fakt hezké, se spoustou pohodlných laviček a atrakcí, takže to aspoň pomohlo ukrátit dlouhé čekání. Let přistál v Praze akorát, takže jsem stihl i vyzvednout batoh a odjet předpůlnočním autobusem do Brna. Brněnské nádraží kolem třetí ráno zjevama připomínalo ulice C. M., akorát na rozdíl od něj v Brně policajta člověk neuvidí. Aneb návrat do české reality…
Související odkazy:
Teotihuacán, Ciudad de México a býčí zápasy
Oaxaca - pacifické pláže Mexika
Každá cesta začíná plánováním. Já své cestovatelské plány začínám u průvodců z řady Lonely Planet .
Státy
Mapa
