Cestovní deník Bulharsko a Řecko 2011

Věci z Kyrgyzstánu ještě ani neuschly a už jsme vyráželi do Bulharska, na Pirin a pak na pár dnů k moři.

neděle 31. 7. – Břeclav – Banskokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

úterý 2. 8. – jezero Tevnotokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

středa 3. 8. – Przewalského jezerakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

čtvrtek 4. 8. – Spano Polekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsem vylezl asi v 6, bo jsem k jezerům šel fotit východ – počasí vyšlo, akorát hory nebyly zrovna zajímavé a naopak blbě natočené. Při balení přišel nějaký chlápek, vytáhl odznak NP a že „palatku dolů“, zadělal odznak a zas odešel.

Po zelené jsme vylezli do sedla a když jsme tam uviděli směrovku, že na Spano Pole to jsou 3 hod cesty, tak jsme vymysleli ještě další okliku. Do Mozgovishka Porta to bylo stejné jako druhý den, z tama jsme sešli po modré do údolí. Tam jsme si nějak nevšimli, že máme ještě přejít sedlo do dalšího údolí a dali se tady tím dolů. Moc to nevadilo, cesta tam byla a bylo to zas jiné – koně, krávy, časem kosodřevina a les s mohutnými smrky (jo, ty lesy vypadají jinak, když je to (byť i bulharský) NP a ne Šumava).

Na značku jsme se napojili kolem poledne, i přes tuto zacházku bylo furt spousta času, takže jsme se na jednom místě u pěkného potoka vyčváchali, vůbec bylo asi nejlepší počasí za celou dobu. Když jsme došli k domkám na nožkách ve Spano Pole (pivo za 2,5 leva), uviděli jsme známé postavy – Martin s Pájou, jak vařili oběd. To se hodilo, protože vzhledem k času jsme chtěli dát sraz u auta o den dříve, s čím nakonec souhlasili. Tábořit jsme šli k jezerům na žluté (které přesně to bylo nevíme, bo s mapou neseděl ani jejich počet, ani tvar, ani velikost…), místo to bylo pěkné, ale zase se zatáhlo. V noci pak byla lehká bouřka a docela vydatný déšť.

pátek 5. 8. – chata Vichrenkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Protože nám toho na dnešek moc nezbývalo, vstávali jsme až pozdě, dlouho snídali a pomalu balili. Za horka jsme pohodově vylezli do sedla, kde dost foukalo a zase se vařily nějaké mraky, takže jsme hned zase scházeli dolů. Opačným směrem šel nějaký zájezd vyšňořených bulharských důchodců. Po cestě ještě jedno jezero (Mouratovo), taky dost pěkné. Po prudkém klesání jsme si u chaty dali piva (Zagorka), a popojeli autem kousek dolů a bokem, kde jsme zakempovali v lese. Večer pršelo a byla bouřka, jeden blesk byl dost blízko.

sobota 6. 8. – Vichrenkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Vstávali jsme v 6, bylo už jasno, takže jsme zabalili věci včetně malých batůžků na Vichren, kam Martin s Pájou pro bolest kolena či co nešli. Martin nás hodil k chatě, odkud jsme v 8 vyrazili nahoru. V tu dobu se už zase dělaly nějaké mraky, ale celkově bylo docela jasno a dost teplo (zvlášť při tom stoupání). Byla sobota, takže tam šlo docela dost lidí.

Po vyjítí na hřeben jsme sice něco viděli, ale mraků bylo dost, naštěstí zakrývaly i poslední stoupák na vrchol. Na něm (2914 m n. m., čas výstupu 2´20 místo 3 hod) byla spousta lidí, mraků, úžasný pes v růžovém oblečku… Po tyčince a focení jsme pokračovali dolů po červené, tato strana byla znatelně horší (prudší, více skal). Na hřeben Končisté nemělo cenu chodit, bo stejně bysme nic neviděli, tak jsme jen sešli dolů. Velkou část to vypadalo, že aj zmokneme, ale na chatu jsme přišli ještě za sucha.

Po chvíli dojelo auto, sbalili jsme věci a kolem spoooouuusty aut (holt víkend) sjely dolů do Banska (tam jsou asi tak tři jiné domy než hotely) a pokračovali do nějaké vesničky, kde jsme si dali bohatý oběd – studenou okurkovou polévku, různé masa, pak palačinky – a tím se zbavili posledních leva. Po obědě jsme už pokračovali do Řecka, na hranicích značně pohodoví celníci, zakempovali jsme (opět docela pozdě) v kukuřičném poli.

neděle 7. 8. – Nea Peramoskoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Už ráno bylo dost vedro, jeli jsme přes Drama (navzdory dramatickému názvu tu nic není) a jakési vykopávky (bo ostatní nechtěli hned k moři, ale furt měli nějaké postupné památkové cíle) do Kavaly. Zde je pěkný hrad a vůbec to je docela pěkné město, až na ty spousty aut. Zde jsme si dali oběd (kebab) a protože nikdo nenaplánoval (a neposháněl), kde tady třeba spát, rozhodli jsme se jet po pobřeží dál a něco (pláž, kemp) najít.

První kemp byl drahý a bylo tam jen dost pochybné místo, druhý na konci města Nea Peramos už docela lepší (chtěli 12 EUR za stan), everything included. Jak jsme zjistili, tak kemp bylo místo na parkovišti, ale pod stromama, sprcha byla jedna plážové, ze které tekl čůrek atd., ale na pláž to bylo kousíček. Moře bylo pěkně teplé a pláž pěkná, až na spousty lidí.

Večer jsme šli do města (z kempu to byla docela procházka), to bylo plné restaurací, kaváren, … - prostě turistický ráj. Ceny taky značně turistické, takže jsme si dali jakýsi špíz a na zpáteční cestě se kolem půlnoci stavili na kafe. Majitel nám ale řekl, že už je pozdě, že všechny stroje zadělal a tak, a že má jen zmrzlinu. Když jsme si ji vybírali, tak se nám zklamání asi tak zračilo ve tváři, že řekl že vypadáme „so embarassed“, tak nám to frappé udělá. A bylo fakt super, geniální vynález.

pondělí 8. 8. – moře

Po deváté jsme šli na pláž, kde byly docela velké vlny a znatelně méně lidí. Na břehu jsme posnídali, vykoupali se a po snězení melounu vyjeli. Ještě se jelo nakoupit, takže jsme se s Katkou nechali vysadit v kavárně a dali si znovu frappé, tak se mu to snad vyplatilo. Taky jsme zjistili, že nejenomže nabízí aj ubytování, ale krom stolků před kavárnou a přes ulici má ještě slunečníky a stolečky přímo na pláži, včetně obsluhy. To vědět, tak bydlíme tam…

Po pobřeží jsme hledali nějakou opuštěnou pláž, kde bysme se nějakou dobu flákali, no jednoduché to nebylo – skoro všude domy, ploty, nikde stín, ale nakonec jsme jedno místo našli. Kousek nad mořem, pár set metrů od několika domů, stál evidentně opuštěný karavan, základové desky na domy, pár stromů a podařilo se tam dojet autem i zprovoznit vodu, takže byla sladká sprcha – luxus. Na písečné pláži byl navíc jeden obrovský šutr, který většinu dne vrhal stín. Jediné horší byl přístup do vody, tam už byly šutry a docela vlny, ale šlo to.

Odpoledne jsme se jen koupali, s brýlema bylo aj něco vidět, ale ryb tam mnoho nebylo; pak jsme na pláži uvařili, bohužel se soumrakem se vyrojili komáři, ale později už to tak hrozné nebylo. K jídlu bylo víno, večer začaly jezdit rybářské lodě a byla spousta hvězd, takže jsme ani nestavěli stan a spali na pláži (písek všude, opravdu všude).

úterý 9. 8. – moře

Vstávali jsme se sluncem, ranní moře bylo dobré. Našli jsme taky nějaké kameny, aby se dal hrát pétanque, a házeli tenisák. Slunko začalo pálit tak chvíli po sedmé, bohužel se ukázalo, že to spaluje aj odrazem od okolí, takže to, že jsme byli skoro furt ve stínu (až na koupání) stejně nezabránilo tomu, abychom se pěkně nespálili. Jinak celý den pohodička, válení – po prakticky měsíci na horách dobré, na ten jeden den… Večer jsme se jen šli projít do „vesnice“ – tvořilo ji jen pár domů, všechny s výhledem na moře, hezky se tam grilovalo…

středa 10. 8. – Serres

Po dopoledním koupání jsme se (spálení) shodli, že slunka a moře už bylo dost a jeli směr Serres. Po obědě u věže jsme sjeli do města, kde nic nebylo a vypadalo to jak po vymření, všechno zavřené, polovina obchodů otevřených pár hodin denně, takže jsme si tam jen nakoupili a pokračovali dál. Na hranicích to šlo docela rychle, celník se jen pobavil o tom, jak se čtou naše jména a co za jazyky umíme – klasická flákačka… Kemp byl opět v Bulharsku, na poli.

čtvrtek 11. 8. – Bělehradkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno dost foukalo, což znepříjemňovalo balení. V docela horku jsme pokračovali dál k plánované zastávce, Bělehradu. Zde se nám podařilo trefit do centra, no přijít na to, jak funguje místní parkovací systém už ne i přes snahu. Když jsme jeli kolem Kalemegdanu na nějaké parkoviště, minuli jsme plácek u silnice se zaparkovanýma autama, tak jsme jej tam nechali též.

Pěšky jsme vyšli na pevnost, pokochali se výhledem na Sávu a Dunaj, vojenské muzeum a pevnost, prošli si hlavní ulici Bělehradu, poobědvali/večeřeli pizzu a nanuka a přes pevnost, kde skákal z hradeb paraglidista, sešli dolů.

Na parkovišti už nestálo ani jedno auto, což byl docela šok. Docela brzo jsme zjistili, že ho odtáhli – zdejší past na turisty. Samozřejmě že na tom parkovišti asi 300 m daleko bylo, takže jsme zde museli zaplatit asi 44 eur za odtah (což naštěstí šlo kartou) a 50 eur pokuty za „traffic violence“. Policista tvrdil, že kartou platit nejde a potvrzení nám musí dát banka, a ta už je zavřená, takže si to strčil do kapsy (a my neměli náladu se s ním dohadovat dalších x minut). Naprosto evidentní policejní mafie, všude u cesty byly řetězy, jen tam ne, ani jedna značka s nějakým zákazem, naopak nájezd, auto podle protokolu odtažené asi 5 min po zaparkování (ono v jednom z těch, co tam stály, seděl člověk čtoucí noviny, že by volavka a informátor?) Každopádně důvod, proč už do Bělehradu víckrát nejet.

Než jsme se z města vymotali taky trvalo, vzhledem k tomu, že jsme neměli mapu města a ukazatele tu nevedou, ale nakonec se podařilo. Na Srbsko-Maďarské hranice jsme jeli na menší hraniční přechod, což se vyplatilo, odbavení bylo rychlé. Cesta Maďarskem (a pak i Slovenskem) byla nudná (i když jsem od Budapešti řídil), doma jsme byli cca ve 4 ráno.

Související odkazy:

Pirin - horské království jezer

Vichren - nejvyšší hora Pirinu

Řecké pobřeží