Tiské stěny

4. 2. 2012 | zobrazeno 8423×


Na západním okraji CHKO Labské pískovce, jako poslední výspa skalnatého území, leží Tiské stěny. Skalní město, které není ani tak známé jako nedaleké Česko-saské Švýcarsko nebo rozlehlé jako Adršpašsko-teplické skály, rozhodně však má své kouzlo a stojí za návštěvu. [vyšlo v časopise Naše příroda]

Tiské stěnyTiské stěnykoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Kořeny skal sahají hluboko do minulosti, do období zhruba před 96 miliony let. Tedy geologického období křídy, kdy zde po deset milionů let existovalo mělké moře. Díky nedalekému ostrovu, tyčícímu se z vln na místě dnešních Krkonoš a Jizerských hor, byla oblast bohatě zásobována křemenným pískem, který se v mořské pánvi ukládal. Za tuto dobu se usadila vrstva hornin mocná až 1000 m. Během dalších desítek milionů let byla tato plošina postupně rozlámána na jednotlivé obrovské kry, které se vzájemně posunovaly či nakláněly.

Skalní hřib Skalní hřib koupit fotografii | poslat jako pohlednici

Zásadním obdobím pro vznik dnešního labyrintu skalních věží, soutěsek a kaňonů však byly až mladší třetihory a počátek kvartéru. V této době došlo k několika událostem, které se na dosud ploché krajině projevily zásadním způsobem. Prvním z nich byl tektonický zdvih, na který řeky a potoky reagovaly zvýšenou erozí a zahlubováním. Tak vznikly úzké kaňony s kolmými stěnami. Druhou důležitou událostí bylo střídání chladných a teplejších období (tzv. ledových a meziledových dob). Jak rozdílné podmínky těchto period nahlodaly pískovcovou plošinu?

Skalní náměstíSkalní náměstíkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V obdobích studených (glaciálech) se průměrná roční teplota pohybovala lehce nad nulou. Krajina byla holá, vegetace bylo poskrovnu a většinou jen ve formě travin či keřů. Pokles hladiny moře a tím i její vzdálení od pevniny způsoboval větší kontinentalitu (= větší rozsah minimálních a maximálních ročních teplot) i nižší srážky. Z holé krajiny unášely voda i vítr částečku po částečce obrovské množství sedimentů, které se ukládaly ať už ve formě spraše (velmi jemných zrnek) nebo štěrkových říčních teras. Na samotné skály mělo ale největší vliv mrazové zvětrávání. Do spár a otvorů, vzniklých například při tektonických pohybech, se přes den dostávala voda, v noci zmrznutím rozšiřující pukliny a obrovskou silou rozlamující celé skalní bloky.

Výhled z Tiských stěnVýhled z Tiských stěnkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Naopak v obdobích teplejších a vlhčích vypadala krajina jinak. Díky většímu rozšíření rostlin i lesů neunášely řeky tolik materiálu a tak měly sílu erodovat a zahlubovat svá údolí. Skály byly narušovány zejména biogenní erozí, tedy rostlinami – ty působí jak mechanicky (kořeny, pronikající do spár), tak chemicky. Teplota i vlhkost působí příznivě na chemické zvětrávání, kdy se minerály proměňují na jiné, více v souladu s novými podmínkami. U vzniku všech tvarů, ať už to jsou voštiny, nejrůznější prohlubně a skalní mísy, lišty, věže nebo kolmé stěny, hraje velkou roli rozdílná odolnost jednotlivých částí na erozní tlaky.

České Středohoří z Tiských stěnČeské Středohoří z Tiských stěnkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na vznik Tiských stěn existují ale i jiné teorie. Dlouhou dobu panovalo přesvědčení, že skály jsou dílo ďáblovo, rejdiště skřítků opředené mnoha bájemi, a lidé se sem báli chodit. Změna názoru přišla až v období romantismu, na počátku 19. století, kdy se na přírodu přestalo pohlížet jako na nepřítele, ale i na něco, co má vlastní hodnotu. Není bez zajímavosti, že tato hodnota byla zpočátku spíše umělecká než příroda sama o sobě – i první chráněné území v Evropě, část lesa u Fontaineblau v blízkosti Paříže, byla chráněna jako „umělecké partie lesa“. Brzy se Tiské stěny staly vyhledávanou turistickou lokalitou a jednotlivé útvary dostávaly svá jména.

Tiské stěnyTiské stěnykoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V dnešní době je oblast chráněna jako přírodní památka o rozloze necelé stovky hektarů. Důvodem k ochraně je – samozřejmě mimo skalní útvary – i fauna a flóra. Vzhledem k těžkým podmínkám (skály rychle vysychají, extrémní jsou i rozdíly teplot mezi dnem a nocí a kyselé písky mnoho živin neposkytují) zde rostou hlavně nenáročné rostliny, jako je hasivka orličí, vřes obecný nebo metlička křivolaká, ze stromů objevíme břízu či borovice. Ve skalách hnízdí krkavec velký nebo poštolka obecná, dříve se zde vyskytoval i sokol stěhovavý. Skalním městem, které má dvě hlavní části, prochází naučná stezka se sedmi naučnými tabulemi. Za vstup se platí, nicméně na oplátku dostanete malého průvodce.

Tiské stěnyTiské stěnykoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Skály se zvedají kousek nad obcí Tisá, z parkoviště v ní dojdete po červené značce na Skalní náměstí. Vlevo se rozkládají Malé stěny, jejichž 613 m n. m. je nejvyšším bodem rezervace. Z vrcholku je krásný výhled – jako na dlani máte Velké stěny, Tisou, Děčínský Sněžník, na jihozápadě se tyčí zaoblené sopky Českého středohoří a severozápadní obzor lemuje pásmo Krušných hor. Okružní trasou okolo mnoha zajímavých útvarů (představu dodají už jejich jména – Kamenný stůl, Zvon, Tunel, Kuří nožky…) se vrátíte zpět na skalní náměstí. Odsud na opačnou stranu vede červená značka, sledující kolmý okraj skal. Po ní můžete dojít až k turistické chatě, u které je druhý vstup do skalního labyrintu. Na naučné stezce, která opět dokončuje okruh a vede zpátky na Skalní náměstí, minete mimo jiné Vítěznou bránu, Skalní hřib nebo Rytířský sál.

Tiské stěnyTiské stěnykoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Pokud si chcete procházku prodloužit, od chaty můžete pokračovat po červené okolo Severních stěn a Volských kamenů až k Ostrovským skalám. Ty jsou, stejně jako samotné Tiské stěny, oblíbenou horolezeckou lokalitou, ale pravidla lezení jsou vzhledem k ochraně poměrně přísná.

Související odkazy:

Fotografické obrazy - prodej fotografií

Fotobanka - přiroda a krajina České republiky

Pohledy - pohlednice od návrhu po tisk

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace