Cestovní deník Turecko 2013

17. 5. 2014 | zobrazeno 3011×


[Turecko] Když jsme na WizzAir uviděli akci Istanbul za necelé dva tisíce, nebylo co řešit. Město na rozhraní kontinentů mě lákalo už dlouho a během desetidenní cesty se daly zvládnout i mnohá další krásná místa.

úterý 10. 9. | cesta do Budapeště

Letenky byly z Budapeště, bohužel na brzké ráno, takže jsme do Maďarska vyjížděli už večer před odletem. Naše cesta pomalu skončila dřív, než začala – vrámci úspor jsem si naši SporoTiket jízdenku vytiskl oboustranně na jeden list papíru, což nám paní na přepážce odmítla potvrdit. Takže jsem rychle běžel domů jízdenky znovu vytisknout, ještě že bydlím tak blízko a vlak měl pár minut zpoždění. V poloprázdném vlaku z Ostravy už seděli Pavel s Vojtou, Pavel s batůžkem, který byl pomalu menší než má fototechnika (a to ji tam měl taky :)

Do Budapeště jsme přijeli už za tmy, na nádraží vyměnili 40 EUR v blbém kurzu u veksláka (ale furt lepším než tamní ofiko směnárny) a za mrholení se pěšky vydali do zamluveného ubytování. Na hostelu jsme byli v 23.00, museli zaplatit nějaké příplatky za pozdní příchod apod., ale pokoj byl pěkný.

středa 11. 9. | Budapešť – Istanbulstředa 11. 9. | Budapešť – Istanbulkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Po budíku v 6.15 a sbalení jsme vyrazili na metro – docela nás zarazilo, jak mají v Budapešti drahé lístky. Akorát jsme stihli bus na letiště, tam posnídali, dali si kávu a nechali zabalit bágly k sobě (2500 HUF). Díky dlouhé frontě na bezpečnost a dlouhé Katčině prohlídce jsme skoro nestihali odlet, ale pak se stejně (po zběsilém doběhnutí) dlouho čekalo na boarding…

Let byl docela nudný, nad celou Evropou byly mraky, něco zajímavého (Princess Islands) až u Istanbulu, před přistáním se letadlo docela třepalo, na ploše jsme pak docela dlouho čekali. Na letišti jsme si vyměnili nějaké peníze (1 EUR = 2,6 TL) a za 3,9 TL/os. jeli busem na Kadykoi. Odtud jsme podél moře/městem přešli pěšky na Harem, na autobusáku koupili za 60 TL/os. jízdenky do Göreme a podél moře šli do srdce asijské části. Cestou byly krásné výhledy na siluetu mešit na evropské straně Istanbulu, v moři se koupala spousta lidí. Ve městě jsme vyměnili 250 EUR na liry (kurz 2,67) a šli zpátky. Nebe se už začínalo barvit západem, ale museli jsme na autobusák, kde ale stejně bus přijel spůlhodinovým zpožděním. Měli jsme místa vzadu, dostali vodu a kávu.

čtvrtek 12. 9. | Kappadokie – Göremečtvrtek 12. 9. | Kappadokie – Göremekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V autobuse se nám moc dobře nespalo. V 6 jsme dojeli do Kaysere, tam přestoupili na jiný autobus do Göreme. Tady už byla hezká krajina Kappadokie se skalnatými komíny, nad nimiž poletovalo pár balónů, a azurové nebe. VGöreme jsme se zrovna vydali do Open Air Musea (15 TL/os). Uvnitř skalních domečků byly hezké skalní malby (které se ale bohužel v naprosté většině případů nesměly fotit), ale proti Vardzii bylo celkově město méně impozantní. S postupujícím časem se tam navíc nahrnuly opravdu nechutné davy lidí.

Ve městě jsme hledali ubytování docela dlouho, proti pár let starému Lonely Planetu byly ceny až šestinásobně vyšší, samé Spa Resorty apod. Nakonec jsme se se ubytovali nedaleko centra vDora motelu za 50 TL/dvoulůžkový pokoj včetně snídaně. Po krátkém odpočinku a obědu (rýže, polévka, pečivo – 10 TL) jsme šli do nedalekého údolí, kde jsme různě procházeli mezi impozantními skalami. I když to bylo nedaleko, téměř žádní turisté tam nebyli, nakonec jsme došli necestou na konec údolí a vrchem se dostali za plot. Po západu slunce jsme si dali kvečeři kebab (5 TL) a procházeli město, bylo příjemně teplo a hezké suvenýry.

pátek 13. 9. | Çavuşin a Údolí růžípátek 13. 9. | Çavuşin a Údolí růžíkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno před východem nás krom budíku budil už rachot balónů, startujících za městem. Proti našemu očekávání jich tam bylo neuvěřitelně hodně, celkem snad stovka. Podívaná to byla pěkná, ale na focení nic extra. Od balónů jsme se vrátili na snídani – byla formou bufetu a docela bohatá (sýry, salámy, vajíčka, čaj/káva, zelenina, marmeládky…), pak se vydali údolím do Çavuşinu. Cesta vedla kolem super skal, skalních městeček a jeskyní, s nádhernými výhledy a akorát dozrávajícími hrozny.

VÇavuşinu, nad nímž se tyčí zbytky velkého hradu, jsme byli kolem poledne, výhledy byly pěkné, ale zároveň strašný hic, takže jsme do Göreme jeli autobusem (2,5 TL). Na kraji města jsme si dali velký kebab (4 TL), za 15 TL koupili víno na večer a šli na odpolední siestu.

Navečer jsme se vydali do hezky úzkého údolí za Open Air Museem a zadem došli na místo, kde jsme už byli, shezkými skalami a výhledem na Uçhisar. Před západem jsme povečeřeli chleba a pobrané zbytky od snídaně, podvečerní focení bylo fajn až na hordu japonských čtyřkolkářů, kteří atmosféru docela pokazili. Po západu jsme ještě chvíli čekali na kameni svýhledem na nasvícený Uçhisar a Göreme, pak šli ke Göreme do skal – vzhledem kúplňku bylo krásně vidět, mělo to zvláštní atmosféru. Během focení jsme vypili víno – chutnalo tak trochu zvláštně.

sobota 14. 9. | Uçhisar a Holubí a Bílé údolísobota 14. 9. | Uçhisar a Holubí a Bílé údolíkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme na terase posnídali, sbalili si věci a batohy nechali na recepci a po desáté vyrazili směr Uçhisar. Vedlejší údolí, které jsme si vybrali, bylo sice pěkné, ale nikam nevedlo, takže jsme se vrátili, koupili na večer jízdenky do Alanye (55 TL) a pěkným Holubím údolím shrozny a tuneli došli do Uçhisaru. Tam jsme byli kolem poledne, mezi samými superluxusními hotely došli k hradu, odkud byl docela pěkný výhled, ale oproti včerejšku dost opar, na samotný hrad (kde se platilo vstupné) jsme nešli.

Zpáteční cesta vedla Bílým údolím, které bylo asi nejhezčí ze všech – hrozny, hezky bílé skály, podzimem zbarvené stromky a pozůstatky ovocných sadů, na závěr údolí skalní komíny… Akorát jsme stihli bus (2 TL), na oblíbeném místě si dali kebab a na západ šli na vyhlídku nad Göreme, kde krom pěkného výhledu bylo hlavně milion lidí. Po soumraku jsme se vydali opět do skal fotit za úplňku, proti včerejšku však nebe rušilo osvětlení a hluk z nedaleké megasvatby, takže už to nebylo tak pěkné. Do města jsme zpátky došli tak akorát před odjezdem busu, že jsme stihli projít suvenýry a v 10 odjet.

neděle 15. 9. | Alanyaneděle 15. 9. | Alanyakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Noční jízda docela uběhla, v šest ráno jsme přestupovali vManavgatu a do Alanye dojeli za východu slunce. Docela dlouho jsme hledali nějaké levné ubytování, nakonec jsme skončili v hotelu kousek od moře za 40 TL/os. včetně snídaně. Dopoledne jsme strávili u moře, kde byly super vlny, jen člověk musel vyčíhnout správnou dobu na cestu do vody a hlavně ven. Po obědě (kebab za 5 TL) a chvíli odpočinku jsme šli zase kmoři, a později vyrazili (ve strašném vedru) k hradu. Od něj byly hezké výhledy, vstup 10 TL jsme nedali a podél hradeb se pár škvírami dostali na super místo svýhledem na město (které je teda dost pěkné) a fotili pěkný západ.

Vojta se tam rozhodl zůstat do tmy, my s Katkou sešli do přístavu, pokochali se šílenýma loděma, nasvícenou pevností a předraženýma restauracemi, nakonec si k večeři dali pizzu (15 TL), pomotali se městem (měli tam hezké halenky a košile, bohužel jsme si řekli, že budou i jinde – nebyly…) a už u promenády koupili víno (13 TL) a vypili jej na pláži, bylo hezky příjemně. Večer jsme byli tak ztahaní, že jsme usnuli asi za 3 vteřiny po ulehnutí…

pondělí 16. 7. | Sidepondělí 16. 7. | Sidekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Po opět bohaté snídani jsme šli kmoři, relativně brzo ráno to bylo příjemné, že nebylo tak moc horko. Po sprše a zabalení jsme na autobusák došli ve 12, odjeli za 10 TL do Manavgatu a z tama za 3.75 TL dolmušema do Side. Ubytování jsme usmlouvali kousek od moře vtrochu smrduté chatce za 50 TL/pokoj, poobědvali kebab (5 TL) a šli kmoři, kde byla ale mělká plážička bez vln se spoustou důchodců.

Večer jsme prošli město a jeho památky, kterých bylo dost a doslova všude (stejně jako Rusů), při zavíračce šli do amfiteátru (10 TL) (dost pěkný a velký a už bez lidí), pak kolem moře k Apollonovu chrámu. K večeři jsme si dali v pobřežní restauraci rybu, čekání nám zpříjemňovaly okolo si hrající kočky a koťata.

úterý 17. 7 | Pamukkaleúterý 17. 7 | Pamukkalekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Při východu slunce jsme se šli očváchnout do moře – byly docela vlny a mraky, před snídani ještě na místní wi-fi stihli zápis rozvrhu, posnídali a za 20 TL jeli přímo na autobusák do Manavgatu a odtud busem (35 TL) do Denizli. VAntalyi byla docela dlouhá pauza (dali jsme si dobrý závin), za ní autobus začal stoupat do vyprahlých hor. Jako občerstvení byla v autobuse i zmrzlina, káva a oplatky.

Cesta nakonec trvala dost dlouho, v Denizli nám docela trvalo, než jsme našli stanoviště minibusů do Pamukkale, navíc tam byla objížďka, takže na travertiny (20 TL) jsme se dostali až pozdě odpoledne. Místo to ale docela vynahradilo, navíc už tam nebylo tolik lidí, jen jsme se nestihli vykoupat. Na západ jsem byl na supr místě u teras, ještě za šera jsme procházeli památky, skrze mraky bylo pěkné světlo.

Do vesničky jsme sešli už potmě, chytli minibus přímo na autobusák, tam koupili jízdenky na 22.00 do Istanbulu (59 TL), kvečeři si dali kebab a ayran (4 TL). V autobuse jsme dostali toastíky, vodu, byla tam docela kosa, ale zato (ne moc fungující) wifi a net.

středa 18. 7. | Istanbulstředa 18. 7. | Istanbulkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

VIstanbulu jsme díky rychlé jízdě byli dost brzo ráno, ale na hlavní autobusák skrze město trvala cesta asi hodinu a půl, takže jsme tam byli 7.30. Metrem jsme přejeli na Aksaray a šli do zamluveného ubytování (Burcu Sultan Apart, 17 EUR/os), pokoj byl pěkný i s kuchyňkou, ale trochu zatuchlý. Po přepočítání peněz, výběru 300 TL a koupení pečiva k snídani jsme šli do historického centra. Bylo zataženo, občas trochu mrholilo, všude spousta lidí a nechutně hustý provoz.

Kolem Modré mešity a Hagia Sofie jsme prošli k paláci Topkapi – před vstupem (za nehorázné základní vstupné 25 TL bez pokladnice a harému) byla předlouhá fronta, vevnitř to ale bylo hezké a rozhodně stálo zato (výstava hodin, zbraní, šperků...). Cestou zpět jsme si dali výborný jehněčí kebab schilli omáčkou (5 TL), koupili pečivo na snídani a pohlednice (0.5 TL/ks), chvíli poleželi a pak šli na bazar – tisíce obchůdků a pěkných věcí, ale docela na jedno brdo. Večer jsme šli khezky nasvíceným mešitám, bylo příjemně. K večeři jsme si dali kuře srýží a salátem (8 TL) v pseudoluxusní restauraci s komediálním číšníkem.

čtvrtek 19. 9. | Istanbulčtvrtek 19. 9. | Istanbulkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme posnídali chleba s marmeládou a před devátou zamířili do cisterny (10 TL) – ze začátku tam bylo hodně málo lidí, za to super chládek a pěkná atmosféra, vydrželi jsme tam hodinu. Akorát se nesmělo fotit ze stativu, což mě samozřejmě nebavilo a furt na mě chodil hlídač… Modrá mešita byla taky krásná, ale před vchodem stála klasicky dlouhá fronta. Na Gran Bazaaru jsme následně nekonečně dlouho vybírali suvenýry (trička 15 TL, lampičku 20 TL a Katce šátek 20 TL), v supermarketu cukroví.

Po kebabu a odpočinku jsme šli městem kmostu Galata, bylo pěkné světlo, velké lodě, rybáři, siluety mešit… S Katkou jsme pak lodí přejeli do Haremu, u moře postavil foťák na stativ a kochali se západem slunce za mešitami a postupně se nasvěcujícím městem (a spousto kočiček kolem). Večerní plavba byla příjemná, stejně jako cesta přes město se zastávkou na kebab sčajem a tzatziki (10.5 TL) na utracení posledních peněz.

pátek 20. 9. | cesta domů

Ráno jsme se sbalili, pojedli, pěšky šli do přístavu, přejeli do Kadikoye a pak busem na letiště. Let byl normální, vlak vMaďarsku jel jak osobák, takže jsme nabrali dost velké zpoždění.

Související odkazy:

Fotografické obrazy - prodej fotografií

Fotogalerie Turecko

Istanbul, město na hranici kontinentů

Kappadokie, země podivuhodných skalních útvarů

Travertinový zázrak Pamukkale

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace