Čajové plantáže a džungle Cameron highlands

24. 3. 2012 | zobrazeno 13191×

[Malajsie] Cameronova vysočina, někdy označovaná také jako zelené plíce Malajsie, má dvě různé tváře: na jedné straně oblíbené horské středisko protkané sítí stezek skrze horskou džungli a plné domácích i zahraničních turistů, na druhé straně intenzivně zemědělsky využívaná oblast s nekonečnými řadami skleníků a čajovými plantážemi pokrývajícími oblé kopce od obzoru po obzor. [vyšlo v časopise Příroda]

Boh Sungai Palas Tea Estatekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Okres Cameronova vysočina se nachází v severozápadním cípu malajského státu Pahang, na hranicích s Kelantanem a Perakem. Díky poloze v rozmezí nadmořských výšek od zhruba 1200 po 2100 m zde vládne chladnější a příjemnější klima, než v nížinných částech Malajsie. Denní maxima teplot se celoročně pohybují lehce nad 20 °C, v noci klesá teplota na zhruba 15 °C. V roce 1978 zde byla dokonce naměřena historicky nejnižší teplota v Malajsii – necelých 8 °C. Není tedy divu, že sem rádi vyrážejí na dovolenou i místní třeba ze zhruba 200 km vzdálené metropole Kuala Lumpur, kde teploty každý den překračují 30 °C a klima vůbec připomíná saunu.

V džunglikoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Moderní historie této oblasti se začala psát v roce 1885, kdy se sem při své mapovací expedici dostal britský královský zeměměřič William Cameron, po kterém byla malebná vysočina pojmenována. V těžkých podmínkách byla během následujících let vybudována křivolaká silnička, ale velká změna přišla až s příchodem dalšího Brita, přírodovědce a koloniálního úředníka sira Williama George Maxwella, který rozpoznal potenciál oblasti a přišel s velkolepými plány. První podmínkou rozvoje bylo vybudování lepší silnice, kterou se podařilo dokončit v roce 1931, a již po pár letech zde vyrostlo několik luxusních hotelů a vil, devítijamkové golfové hřiště i první zeleninové a ovocné farmy a čajové plantáže. Dnes kombinace přírodních scenérií i malebné zemědělské krajiny láká každoročně tisíce místních i zahraničních turistů.

Robinsonův vodopádkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Našim prvním cílem po ubytování se v městečku Tanah Rata, administrativním centru oblasti, byla horská džungle, která pokrývá zhruba polovinu ze 700 km2 rozlohy okresu. Výhodou pro nezávislé turisty je sít 14 částečně značených stezek, které vedou na vybrané vrcholy i k oblíbeným vodopádům. Po studiu mapek a průvodců se vydáváme jednou z nich, stezkou č. 7, která začíná na kraji města v areálu místního zemědělského ústavu, MARDI. V jeho zahradách můžeme poprvé nasát vůni z rozličných květů orchidejí a dalších divoce kvetoucích rostlin a pak už míříme vzhůru. Průvodce popisuje tuto stezku, vedoucí na vrchol Gunung Beremban, jako velmi náročnou, příkrou a trvající tři hodiny. Vzhledem k tomu, že podle mapy má trasa délku asi 3 km a převýšení je pár stovek metrů, jsme zvědaví, jaké nástrahy na nás budou čekat.

V džunglikoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Vyšlapaný chodníček stoupá kolem posledních skleníků a budov ústavu, kde se noří do džungle. Ta je plná nejrůznějších zvuků, v korunách občas přebíhají opice nebo proletí pestře zbarvený pták, ale skrz hustý porost mnoho zvířat nevidíme – dokonce ani chlupaté pavouky velké jako dlaň, kteří zde mají žít. Se stoupající nadmořskou výškou přibývá pokroucených stromů, obrostlých mechy a lišejníky, což je neklamným znakem mlžného pralesa. Tento ekosystém se zde vytváří ve vyšších nadmořských výškách, okolo vrcholků vydatně zvlhčovaných stálou mlhou, kondenzujícími kapkami i častými dešti. V takovém prostředí se daří nejen mechům, ale také orchidejím či masožravým láčkovkám a v korunách stromů rostoucím epifytům. Přestože se džunglí docela loudáme, na vrcholu (1840 m n. m.) stojíme za hodinku, a tak po chvilce oddechu scházíme další stezkou k Robinsonovu vodopádu. Ten padá po několik metrů vysoké skále a díky blízkosti k městečku je často navštěvovaný. Na opačném konci Tanah Rata, ale také jen v asi kilometrové vzdálenosti, leží Paritův vodopád. Ten je vysoký pouze zhruba metr, sytě hnědo-oranžová barva vody napovídá, nakolik se intenzivní zemědělství podepisuje na zvýšené erozi.

Paritův vodopád | Cameron highlandskoupit fotografii | poslat jako pohlednici

My se však ještě vydáváme traverzující stezkou směrem k čajovým plantážím. Hustota tropické vegetace ukazuje, že touto cestou se mnoho lidí nevydává, její vyústění na hlavní cestu vede přímo po políčkách a pod palmami místních zemědělců. Cameronova vysočina je známá i jako místo, kde se ve velkém pěstuje zelenina a ovoce, z nějž jsou mimořádně populární zejména jahody a návštěvy jahodových farem jsou častým bodem programu místních cestovek. Cestu k čajovým plantážím ale odpoledne ukončuje průtrž mračen, která potvrzuje statistické údaje. Přestože vrchol deštivého období nastává v květnu a říjnu, v oblasti prší celoročně téměř každý den a za rok spadne průměrně 2591 mm, tedy zhruba pětinásobek průměrného srážkového úhrnu České republiky.

čajové plantáže | Cameron highlandskoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Nekonečných čajových plantáží si tak dosyta užíváme až další den. Nejprve jdeme po silničce pěšky k plantážím Cameron Bharat, na které je nejhezčí pohled z vyhlídkové terasy, samozřejmě se šálkem místního čaje v ruce. Většina zdejší produkce nepřekročí hranice státu, jen část výroby firmy BOH je vyvážena i do Evropy, ale malajský čaj zatím není v Evropě příliš známý. Právě zakladatel BOH, J. A. Russell, zde v roce 1929 zasadil první čajovník v Malajsii. Díky vhodným podmínkám – nadmořské výšce, srážkám a lehce kyselé půdě – se zde čajovníku daří a dnes zde jeho zelený koberec pokrývá více jak 1000 ha.

Boh Sungai Palas Tea Estatekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Čajovník je keř, který ale ve volné přírodě může dorůst i 15 m, na plantážích je však sestřihován a udržován ve výšce těsně nad jeden metr. Sklizeň lístků začíná obvykle dva roky po vysazení, na jednom místě se sbírá zhruba každé tři týdny. Keř se může dožít i několika set let, ale čaje z takto starých rostlin jsou obvykle hořké, proto se čajovníky obměňují po pár desítkách let. To, co dělá plantáže tak fotogenické a pěkné na pohled, je mimo kopcovitou krajinu hustá síť cestiček, po kterých se pohybují sběrači. Ručně jsou trhány jen listy na ty nejkvalitnější čaje, většina úrody je zde dnes sklízena mechanicky pomocí speciálních stříhacích strojů, které ale nesou po stranách vždy dva muži. Jen firma BOH ročně produkuje 4 tis. tun čaje, což znamená více jak 5 milionů šálků každý den.

čajové plantáže | Cameron highlandskoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Právě tato společnost, dodnes fungující jako rodinná firma a zajišťující kompletní přípravu čaje od jeho pěstování, sklizeň, zpracování, balení i distribuci, umožňuje v několika centrech návštěvníkům nahlédnout pod pokličku výroby čaje. To si samozřejmě nemůžeme nechat ujít, a tak mimořádně malebným údolím, zcela pokrytým čajovými plantážemi a obzorem lemovaným vrcholky okolních hor, jedeme k návštěvnickému středisku Boh Sungai Palas Estate. Právě tam je možné na vlastní oči spatřit celý proces výroby čaje. Malá továrnička je zároveň jakýmsi muzeem, kde jsou v provozu původní, staré stroje. V produkci převažuje černý čaj, a tak procházíme okolo jednotlivých etap výroby, od sušení přes fermentaci a drcení po třídění a balení.

čajové plantáže | Cameron highlandskoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Nekonečné kochání se okolní krajinou ukončují opět temné mraky, postupně zakrývající oblohu, neklamné znamení blížícího se deště a pro nás i návratu. Cestou po silničce plné serpentin si všímáme i odvrácené strany zdejšího ráje. Jak psal náš – pár roků starý – průvodce, měl čas rozhodnout o tom, zda okolí Tanah Rata odolá tlaku turistů a zůstane i nadále malebným, téměř vesnickým městečkem. Čas už rozhodl a horské horizonty prohrály nerovný boj s výškovými hotely i apartmánovými budovami. Přesto zde stále zůstává mnoho nádherných míst a Cameronova vysočina stojí za návštěvu.

čajové plantáže | Cameron highlandskoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Jak se tam dostat

Hlavním městem a tedy i vstupní branou do Malajsie je Kuala Lumpur, moderní velkoměsto proslavené především mrakodrapy Petronas Towers. Let z Evropy trvá zhruba 12 hodin, alternativou může být Singapur nebo Bangkok a následný hodinový přelet některou z místních aerolinek. Cameronova vysočina je pak dalších asi 5 hodin cesty autobusem.

Ceny a ubytování

Ceny jídla, dopravy i ubytování jsou v Malajsii přibližně stejné (nebo o něco málo levnější), jako u nás. Za jednoduchý dvojlůžkový pokoj zaplatíte od 300 Kč, hlavní chod (především kombinace rýže nebo nudlí a zeleniny s kousky masa) začíná na zhruba 50 Kč. Obchody nabízí i množství druhů ovoce, ale (přestože je zde doma) výrazně levnější než u nás není. Nepříjemně překvapit mohou ceny vstupenek na různé atrakce.

Kdy se vydat na cestu

Na západní polovině Malajsie je sušší období během naší zimy, východní pobřeží má naopak v zimě vrchol monzunové sezóny. Vzhledem k blízkosti rovníku ale nějaká přeháňka přijde téměř každý den a v deštivé Cameronově vysočině prší každý den po celý rok.

Co byste měli vědět

Malajsie je muslimský stát, a tak konzumace alkoholu není zrovna podporována. Sehnat pivo či jiný alkohol sice není těžké, prodávají je v každém supermarketu, ale ceny začínají na 70 Kč za „lahváč“. Naopak výborná i levná je čerstvá a poctivá (žádná rozpustná chemie) ledová káva neboli kopi-o.

čajové plantáže | Cameron highlandskoupit fotografii | poslat jako pohlednici