Kouzelná Svanetie II. – jezírka Koruldi, sedlo Guli a majestátní Ušba
25. 8. 2013 | zobrazeno 16145×[Gruzie] Největší kouzlo sice dodávají Svanetii kamenné obranné věže roztroušené v horských vesničkách, avšak celá oblast je ideální pro horskou turistiku a treky. Okolo Mestie i dalších vesniček je možné chodit po spoustě stezek, od jednodenních výletů po týdenní treky.
Kavkazské špičkykoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Jedním z oblíbených cílů je kříž nad Mestií, viditelný téměř ze všech částí města. Cesta k němu překonává asi 500metrové převýšení, během kterého se postupně, stále lépe a lépe, objevují okolní zaledněné vrcholy.
Nejvyšší hora celého Kavkazu, Elbrus, je sice relativně daleko a navíc už na území Ruska, avšak většina vrcholů zdejších hřebenů má přes čtyři tisíce metrů a nejvyšší hora celé Gruzie, Šchara, dokonce 5193 m n. m.
Konečně od kříže ve výšce 2300 m n. m. se otevře nádherný pohled do celého údolí – soutokem řek Mestiachala a Mulkhura vzniká Enguri, jejíž vody jsou o pár desítek kilometrů níže zadrženy přehradou Jvari. A po celé délce toku ji lemují krásné hory a osamělé vesničky pod dohledem obranných věží.
V dosahu jednodenní túry, pokud je hezké počasí a člověk z Mestie vyrazí časně ráno, jsou také jezírka Koruldi. Cesta k nim od kříže stoupá ještě pár set výškových metrů do nitra hor, ve kterých se pasou stáda polodivokých koní a krav.
První pohled na několik malých jezírek (2700 m n. m.) je trochu zklamáním: v podstatě jde o pár větších rozbahněných kaluží, zásobovaných okolními zbytky sněhu.
Zklamání ze samotných jezírek vynahrazuje za jasných dnů okolí. Krásně vidět je do údolí řeky Mestiachala, do nějž se dá od jezírek po pasteveckých cestičkách sestoupit a uzavřít tak okruh.
Bez zajímavosti nejsou ani horské louky, v brzkém létě plné nejrůznějších rozkvetlých květin včetně několika druhů orchidejí.
jezírko Koruldikoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Ač jezírka působí na první pohled obyčejným dojmem, vše dokážou změnit ideální podmínky, hezké světlo a správný úhel pohledu. V jejich vodách se najednou začnou odrážet okolní hory jako v zrcadle…
U Koruldikoupit fotografii | poslat jako pohlednici
…a do toho se ozývá mohutné bučení majestátních krav, jejichž stáda jsou zde opravdu všude. To může být problém při nabírání vody – krávy jsme viděli i na samotných hřebenech a vrcholcích, oblíbeným stanovištěm jsou sněžníky a další zdroje vody.
jezírko Koruldikoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Zapadající slunce spolu s mraky vykouzlilo nádherné červánky, letící po obloze jako obrovský pták.
Soumrak nad Kavkazemkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
S přicházejícím soumrakem dostala krajina úplně jiný barevný nádech a ledovcové štíty se zabarvily do modrého odstínu…
Rozzářený stankoupit fotografii | poslat jako pohlednici
…a padající tmu prozařoval jen náš stan pod temnými mraky. (Udělat fotografii svítícího stanu není až zas tak jednoduché, jak se zdá. Kromě odhadnutí správné délky expozice a určení správné doby, aby nebe nebylo úplně černé, ale krajina již působila večerním dojmem, je třeba stan zevnitř cíleně a rovnoměrně nasvěcovat nejlépe dvěma baterkama. Spoluautorství fotky tedy patří Katce Gajdošové, která má s nočními experimenty dokonalou praxi :)
Zvědavý koníkkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Ráno si nás přišli zkontrolovat koníci, kteří tu jsou docela drzí a lidí se rozhodně nebojí. Nás čekala cesta do sedla Guli, přes které se přechází do údolí řeky Dolra. Od jezírek to je asi kilometrová zacházka dolů, kde se rozděluje cesta od kříže nad Mestií na větev k jezírkům a právě do sedla. Traverzovat od jezírek se nedá, ač je tam zpočátku vyšlapaná cesta – ta po čase úplně zmizí.
Cesta zpočátku vede údolím, kde překonává boční přítok (což je první problematické místo, mnohé úseky přelézání přes strž je nutné lézt po čtyřech a držet se trávy, která naštěstí drží dobře; v opačném směru by to ale bylo horší). Druhým problematickým místem je samotné stoupání do sedla, které není značeno a najít tu správnou cestičku mezi desítkami vyšlapaných není jednoduché. Stačí ale jít cestou-necestou stále nahoru, až člověk dorazí do sedla (2807 m n. m.), odkud už je hezký výhled na obě strany.
Klesání na druhé straně je ovšem mnohem horší než výstup. Cesta se tu několikrát ztrácí ve vymletých stržích a suťoviscích a sestup rozhodně častěji vede po kamenných polích a zarostlých svazích, než po aspoň trochu schůdné cestě. Odměnou dole u řeky Dolra je krásný stanovací plácek s výhledem na horu Ušbu. Má jen jednu chybu – není zde nezávadný zdroj vody, a i ty cestou dolů ze sedla jsou docela podezřelé.
Rohatá Ušba (vyšší ze dvou vrcholků dosahuje 4710 m n. m.) je údajně nejtěžší gruzínskou horou a poprvé byla zdolána roku 1903 evropskou výpravou vedenou horolezcem B. Rickmer-Rickmersem. Nelezcům nezbývá, než se jen kochat proměnami hory během dne a sledovat divadelní představení skal, mraků a slunce.
Související odkazy:
Detailní popisy turistiky nejen v horách ve světě
kouzelná Svanetie III. - Ušguli, pod ochranou tajemných věží
Kouzelná Svanetie II. - jezírka Koruldi, sedlo Guli a majestátní Ušba
Kouzelná Svanetie I. - Mestia, gruzínské Švýcarsko
Geghamské hory, trek rozkvetlým krajem sopek
Sevanavank, Gerhard a Khor Virap – ikonické stavby arménské krajiny
Národní park Borjomi-Kharagauli a skalní město Vardzia
Každá cesta začíná plánováním. Já své cestovatelské plány začínám u průvodců z řady Lonely Planet .