Geghamské hory, trek rozkvetlým krajem sopek
25. 7. 2013 | zobrazeno 16579×
[Arménie] Geghamské hory (arménsky Գեղամա լեռնաշղթա), náhorní plošina, z níž se tyčí na stovku kuželovitých vulkánů, lemuje západní břeh Sevanského jezera, několik desítek kilometrů severně od Jerevanu. Na turisty tu čekají kráterová jezírka, sopečné horniny a obzvlášť na přelomu jara a léta miliony květů, pestře barvících travnaté stráně.
Rozkvetlé hory nad Sevaberdemkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Obvyklým východiskem treku je malá a odlehlá vesnička Sevaberd, do níž zákrutami stoupá špatná asfaltová cesta z města Abovyan. Geghamské hory jsou bez lesů, pokryté trávou, a zejména v okrajových partiích sezonně obydlené pastevci, náležejících k etniku Jezidů, kdysi vyhnaných z východního Turecka do Arménie. Přítomnost lidí a jejich stád znamená jednak možnost být pozván na kávu, jednak množství stezek a cestiček vedoucích odnikud nikam a také přítomnost mohutných pasteveckých psů, hlídajících svěřená stáda.
Tábor u jezera Aknakoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Cílem prvního dne pochodu s více jak tisícimetrovým převýšením je jezero Akna (Кахчгёль), což v překladu znamená „oko“, podle jiných zdrojů „Bílé jezero“. Mnoho jezer a jezírek v této oblasti má pravidelný tvar, neboť to jsou zatopené krátery. Nejvíc pastevců je právě v této části pohoří, odlehlejší partie jsou většinou pusté.
Geghamské sopkykoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Již po cestě k jezeru člověk míjí krásné kužely sopek: první den to jsou Gehmahan (Гехмaхaн, 3319 m n. m.) a Zeinanateš (3220 m n. m.), severní břeh jezera lemuje Aknasar (3259 m n. m.) a druhý den se cesta stáčí na jih, aby prošla sedlem mezi Agudagem (Агудаг, 3336 m n. m.) a o sto metrů vyšším bezejmenným vrcholem.
Pod Aždahakemkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Ze sedla je to již klesání pod nejvyšší vrchol pohoří, sopku Aždahak. Ve vrcholové části moc stezek a cest není, takže většinu času člověk vybírá, která z variant chůze po suti a sněhových polích bude nejpříjemnější. Na druhou stranu, díky charakteru pohoří – náhorní plošina s osamělými vulkány – je hlavní trasa po výstupu na plošinu první den bez velkých převýšení; za hezčími výhledy lze na vrcholky vystoupat jen nalehko bez věcí.
Geghamské sopky naposled soptily někdy před čtyřmi až pěti tisíci lety, a tak zdánlivé obláčky dýmu nad jejich vrcholky jsou jen oblaka. Za horami se třpytí hladina jezera Sevan, s rozlohou 940 km2 arménského moře.
Na vrchol Aždahaku to je z tábora na jeho úpatí zhruba 500metrové převýšení. Zatímco v časném létě jsou ještě hory pokryty bílými políčky sněhu a díky nim je zde vody dostatek, během letních měsíců se z rozkvetlých pastvin stane vysušená pustina a najít pitnou vodu nemusí být jednoduché.
Na vrcholu Aždahaku (3597 m n. m.) je kromě kříže a kameny ohraničených plácků pro postavení stanu (pokud nepřijde bouřka, musí to být krásné místo na spaní) kráter, jenž devadesát metrů pod svou hranou skrývá jezírko.
Araratkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Za jasných dnů jsou výhledy z Aždahaku ohromující. Jasnou dominantou západního obzoru je pětitisícový Ararat, posvátná hora Arménců, bohužel ležící již za hranicemi v Turecku. Východní obzor lemuje protáhlé jezero Sevan, a viditelná je i nejvyšší hora Arménie, Aragat, se čtyřmi hlavními vrcholy. Kromě toho se jako na dlani otvírá pohled na velkou část náhorní plošiny Geghamských hor, kudy vede trasa treku.
Možností, jak Geghamské hory přejít, je takřka bezpočet – za Aždahakem se už zase objevuje spousta cest a cestiček. Základní varianta se dá zvládnout i za tři dny, s různými zacházkami a odbočkami se tady dá strávit i celý týden.
kaňon řeky Azatkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Poslední úsek už vede opět pastevci relativně hustě osídlenou krajinou okolo kaňonu řeky Azat a pomalu klesá do vesničky Geghard. Zde již občas projede nějaké terénní auto, a tak je možné si tuto část trasy ušetřit.
klášter Geghardkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Kus od vesnice stojí klášter Geghard ze 13. století, hojně navštěvovaná památka. Zatímco zvenku vypadá jako běžný arménský klášter, jakých po zemi stojí snad stovky, to pravé překvapení přijde až vevnitř.
Klášter byl totiž z velké části vytesán do skal, a tak jeho chladivé místnosti s kamennými stěnami, vytesanými obrazci a světlem pronikajícím malými průzory ve stropu doplněným rudou září svíček mají neuvěřitelně krásnou, tajemnou a silnou atmosféru.
antický chrám v Garnikoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Další překvapení stojí na hraně kaňonu o dalších necelých deset kilometrů dál, v městečku Garni. Tam se tyčí antický chrám, postavený v 1. století a posléze sloužící jako letní rezidence arménských panovníků.
Související odkazy:
Detailní popisy turistiky nejen v horách ve světě
kouzelná Svanetie III. - Ušguli, pod ochranou tajemných věží
Kouzelná Svanetie II. - jezírka Koruldi, sedlo Guli a majestátní Ušba
Kouzelná Svanetie I. - Mestia, gruzínské Švýcarsko
Geghamské hory, trek rozkvetlým krajem sopek
Sevanavank, Gerhard a Khor Virap – ikonické stavby arménské krajiny
Národní park Borjomi-Kharagauli a skalní město Vardzia
Každá cesta začíná plánováním. Já své cestovatelské plány začínám u průvodců z řady Lonely Planet .
Státy
Mapa
