Tafraút a údolí Ameln – srdce rudého Antiatlasu

7. 4. 2013 | zobrazeno 7546×

[Maroko] Hřeben Antiatlasu, nebo-li Malého Atlasu, se táhne od atlantského pobřeží kolem Ouarzazate po pánev Tafilalt. Na rozdíl od Vysokého Atlasu, kterému vévodí nejvyšší hora severní Afriky Džebel Tubkal, není tak turisticky navštěvovaný, ale zdejší krajina plná bizarních žulových útvarů, datlových a olivových oáz i berberských vesniček za návštěvu stojí.

Údolí Amelnkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Návštěvnicky nejatraktivnější jsou z celého pětisetkilometrového pásu dvě oblasti. Město Taliwin je základnou pro túry a výstupy na nejvyšší horu celého Antiatlasu, osamělý vulkanický vrchol Džebel Sirúa (3 304 m n. m.).

Žulová krajina u Tafraútukoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Druhou populární destinací je okolí údolí Ameln – masivy Džebel L´Kest, Adrar Mkorn či Džebel Aklim. Tato oblast je z velké části budována z rudé žuly, ve které eroze vymodelovala skalní útvary připomínající zvířata, postavy i nejrůznější předměty – populární je třeba skála Le Châpeau de Napoléon nad vesnicí Aguerd-Oudad.

Tafraútkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Centrem je pětitisícové městečko Tafraút, ležící asi šest hodin jízdy autobusem od Agádíru. Zde sídlí množství cestovek, které půjčují kola, nabízejí mapy, lezecké potřeby nebo organizují pěší výlety a výstupy. Jinou oblíbenou aktivitou je paragliding, seskoky ze sedel a vrcholů vysoko nad údolím Ameln.

Modré kameny / Pierres Bleues, Tafraútkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Právě horské kolo je ideálním prostředkem pro poznání okolí. Na silničkách moc provoz není a skrze krajinu vede množství vyjetých cest piste, tak akorát pro horská kola. Během necelé hodinky tak člověk dojede třeba k jedné ze zdejších největších atrakcí – Pierres Bleues, Modrým skalám.

Modré kameny / Pierres Bleues, Tafraútkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Belgickému umělci Jeanu Véramovi se asi žulové skaliska nezdála dost zajímavá sama o sobě, a tak je v roce 1984 nabarvil – kromě modré, která jim dala jméno, použil i červenou, zelenou či purpurovou barvu.

Tlata Tasirte, oáza Afella-Ighirkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Hezkým dvoudenním výletem je okruh oázou Afella-Ighir, ležící jihovýchodně od Tafraútu. Nejprve nás čekalo asi desetikilometrové stoupání z města (to leží ve výšce 940 m n. m.) do průsmyku u vesničky Tlata Tasirte (1750 m n. m.). Během výšlapu nekonečnými serpentinami se otevírají stále hezčí výhledy na okolní vyprahlou krajinu, rozptýlené vesničky, narůžovělé hřebeny hor a vidět jsou i modré tečky Pierres Bleues.

oáza Afella-Ighirkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V Tlata Tasirte se cesta rozdvojuje – výhodnější je projíždět okruh proti směru hodinových ruček, tedy ve vesnici pokračovat rovně. V serpentinách za sedlem se dobře otestují brzdy kol, většinu nastoupených výškových metrů cyklisté ztratí již během prvních několika kilometrů klesání do roklí Aït Mansour.

Aït Mansour, oáza Afella-Ighirkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Zde, obklopené vysokými a příkrými rudými stěnami začínají oázy, ve kterých rostou datlové palmy, granátová jablka, fíky i olivy. Oproti mapám i popisům cest už tady v celém úseku vede asfaltka, která končí až za vesnicí Tiwadou.

oáza Afella-Ighirkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Cesta má více méně klesající charakter až do nejnižšího bodu okruhu – městečka Súk al-Had Issi (1050 m n. m.) – do kterého projíždí několika menšími i většími vesnicemi (Fighil, Gdourt), jejichž hliněné domky se tyčí nad palmami.

Tiwadou, oáza Afella-Ighirkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Prakticky jediným místem, kde se (mimo ubytování na začátku Aït Mansour) dá přenocovat, je Tiwadou, další z oáz pod rozeklanými zubatými vrcholky. Najít penzion, ukrytý v obyčejném vesnickém domu bez jakéhokoli označení, není vůbec jednoduché, ale plně to vynahradí jeho atmosféra. S majitelem Mohamedem Sahnún Ouhamou je dokonce rozhovor v průvodci Lonely Planet.

Tazekka Tazekkakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Další den zbývá už jen dokončit okruh, Tiwadou leží prakticky přesně v polovině. Východní část už není tolik zelená – pár oáz sice na cestě leží, ale celkově je krajina vyprahlejší, a za Tiwadou už také místo asfaltky nastupuje kamenitá cesta. Stoupání zpátky do Tlata Tasirte je zde ale rozložené rovnoměrně a výšlap do kopce proto není tak namáhavý, jako by byl při okruhu v opačném směru. A závěrečný sjezd do Tafraútu je už pohodový a za odměnu.

Údolí Amelnkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Kromě cyklovýletů je zde i obrovské množství pěších tras, a nejvíce se jich vine údolím Ameln okolo masivu „křemencové hory“, Džebel L´Kest. Na jeho svazích jsou posazeny téměř tři desítky berberských vesnic, jimž vždy vévodí bíle nebo růžově vymalovaná mešita, shlížející na olivové a palmové háje v údolní oáze.

Tagdichtkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Východiskem pro výstup na samotný vrchol Džebel L´Kest (2359 m n. m.) je horská vesnice Tagdicht (1400 m n. m.). Pod pojmem horská vesnice jsme si představili něco úplně jiného, než jsme uviděli po vystoupání nekonečných serpentin z údolí Ameln. Tagdicht je plný obrovských, několikapatrových honosně vypadajících moderních domů.

Tagdichtkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Antiatlas je docela bohatým regionem – avšak jen proto, že většina mužů odsud odešla vydělávat do měst. V mnohých vesnicích tak tvoří ženy 90 % obyvatel, kromě nich zde žijí jen děti a starci. Muži většinu vydělaných peněz posílají domů nebo se příležitostně vrací, aby za ně postavili právě tyto domy. Velká část z nich je však prázdná a i celá vesnice působila trochu strašidelně tím, jak byla bez života.

Údolí Amelnkoupit fotografii | poslat jako pohlednici