Z oázy do oázy údolím Drâa
9. 3. 2013 | zobrazeno 8785×[Maroko] Údolí nejdelší marocké řeky je plné palmových oáz, jejichž jasně zelená barva ostře kontrastuje s okolní vyprahlou krajinou. Podél řeky vedla odjakživa důležitá obchodní cesta, kterou putovaly karavany přicházející z dalekého Timbuktu na západ k moři, a tak téměř v každé vesnici stojí alespoň jedna více či méně zachovalá pevnost, efektně shlížející do údolí.
Řeka Drâa vzniká soutokem řek Dadès a Imini, pramenících ve Vysokém Atlasu. Na své přes tisíc kilometrů pouti teče nejprve jihovýchodním směrem do Tagounitu na okraji Sahary u marocko-alžírských hranic, kde se stáčí na západ a pokračuje až do Atlantského oceánu.
Tamnougalt, údolí Drâa koupit fotografii | poslat jako pohlednici
Stále protékaný a svěže zelený je ale jen dvěstěkilometrový úsek po Zagoru, za kterou se voda (i kvůli zavlažování) ztrácí a až do moře doteče voda jen během jarního tání sněhu – a to ještě ne každý rok. Šířka zeleného pruhu se mění od stovky metrů po deset kilometrů a dají se zde rozlišit tři hlavní oázy: Mezguita u města Agdz, Tinzouline a Ternata okolo Zagory. Hlavní pěstovanou rostlinou jsou datlové palmy (údajně zde roste 18 variet), ale kromě nich voda zavlažuje i políčka s obilím, zeleninu či plantáže henny bílé, používané pro výrobu známého barviva.
Památkou na neklidné časy v historii je bezpočet opevněných vesnic, ksarů. Ty jsou vzpomínkou na časy plné nikdy nekončících bitev mezi jednotlivými kmeny a dynastiemi, bojujícími o nadvládu nad regionem vysokého strategického významu. Karavám s cukrem – ve středověku velmi žádaným a drahým zbožím – trvala cesta z Timbuktu do Zagory přes vyprahlou poušť 52 dnů (což v Zagoře donedávna připomínala legendární cedule), ale ani když konečně velbloudi a jejich doprovod spatřili zeleň palem, neměli vyhráno. Slavná dynastie Saadů pocházela právě z údolí Drâa a ovládnutí této obchodní cesty bylo základem jejich bohatství a vítězného tažení velkou částí Maroka.
Tamnougalt, údolí Drâakoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Jedna z nejznámějších pevností leží u ksaru Tamnougalt, opevněné vesnice ze 16. století.
Své kouzlo mají ale také ksary staré, opuštěné a pomalu se rozpadající. Na jeden takový jsme narazili nedaleko města Tamezmoute ve vesničce El Had.
El Had, Tamezmoute, údolí Drâakoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Budova, postavená z nepálených cihel, stojí na okraji údolního svahu a shlíží na palmy, zaplňující údolí.
Jejím průzkumem jsme strávili pár desítek minut a bylo to rozhodně zajímavé – bohatě zdobená okna, tlusté zdi, místy propadené stropy tvořené udusanou hlínou nesenou rákosovým roštem, pomalu mizející výzdoba… Těžko říct, jak je budova stará, protože i ty nové vypadají na první pohled dost podobně.
Jinou pevností, tyčící se u rozvalin obytných budov (ze kterých už zbyly jen základy) je tato u vesnice Agoubt.
Tinzouline, údolí Drâakoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Že tradiční stavby z hlíny s typickými rohovými strážními věžemi nejsou záležitostí minulosti, dokazují všudypřítomné bílé talíře satelitních antén…
N´Kobkoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Oázy v údolí Drâa však nejsou jedinými v jihovýchodní části Maroka. Na spojnici Rissani a Zagory leží berberská oáza N´Kob, ve které stojí hned 45 kaseb, mnohé z nich byly upraveny na ubytování.
Cesta na Saharukoupit fotografii | poslat jako pohlednici
Související odkazy:Marrakéš, královské město pod Atlasem
Královské město Fes a jeho koželužny
Aït Benhaddou a Tamdaght, nejkrásnější marocké pevnosti
Soutěsky Todra a Dadès, údolí tisíce kaseb
Savíra, větrné království racků
Tafraút a údolí Ameln – srdce rudého Antiatlasu
Volubilis, římská výspa v Africe
Muláj Idrís, nejsvatější místo Maroka
Každá cesta začíná plánováním. Já své cestovatelské plány začínám u průvodců z řady Lonely Planet .
