Jarně rozkvetlá Devínska Kobyla

19. 5. 2013 | zobrazeno 7860×

Masiv Devínske Kobyly je nejjižnějším bodem Malých Karpat na slovenském území, i když geologicky k nim patří i Hundsheimer Berge na druhé straně Dunaje. Od českých hranic je vzdálený hodinku cesty, a tak je ideálním cílem na výlet – třeba i ve spojení s Bratislavou, která leží na jeho úpatí. Celý vrch je součástí CHKO Malé Karpaty, na jeho jihozápadních svazích se nachází několik menších rezervací. [vyšlo v časopise Naše příroda]

Sandbergkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Přechod Devínske Kobyly začneme v Devínske Nové Vsi výstupem k vrchu Sandberg, který je světově proslulou geologickou lokalitou, zejména díky výskytu mnoha neogenních zkamenělin. Pískovce, jílovce a písčité vápence, které zde odhaluje několik odkryvů i lomů, se zde usazovaly v období badenu, tedy asi před 16 – 14 miliony let, kdy se zde rozprostíralo mělké moře. V jejich vrstvách se našla spousta pozůstatků nejrůznějších živočichů – ať už slávkovitých mlžů rodu Lithodomus, kteří vyvrtávali do stěn útesů jamky, nebo dírkovců a ježovek. O mořském prostředí svědčí i zbytky větších živočichů – žraločích zubů, kostí ryb i obratlů velryby. Toto třetihorní moře ale nebylo prvním, které se na území dnešní Devínske Kobyly rozprostíralo. První mořská transgrese proběhla už v druhohorách, kdy sedimentovali vrstvy křemenců, vápenců či dolomitů, a i ty skrývají pozůstatky tehdejšího života, například amonity. Zkameněliny dávno mrtvých živočichů ale nejsou jediným, co Písečný vrch nabízí: například v kolmých stěnách hnízdí ve vyvrtaných dírách vlhy pestré, jeden z nejbarevnějších druhů slovenského ptactva.

Dunaj ze Sandbergukoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Již ze Sandbergu se otevírají první výhledy do okolí, a pokud budete mít stejně jako my štěstí na dokonale vyčištěný vzduch, můžete se kochat pohledem na charakteristickou siluetu Pálavy i první vrcholky Alp, lemující obzor za Vídní. O něco blíže se pak naskýtá výhled na Dunaj i řeku Moravu, která vrch ohraničuje z jižní strany.

hlaváček jarníkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Z několika cest, které skrze masiv vedou, jsou zejména na jaře nejzajímavější právě ty, které vedou po jižním úbočí, které není pokryto lesem, ale nacházejí se zde travnatá společenstva včetně skalní stepi. Právě na výslunných svazích, často s mělkou půdou či přímo skalními výchozy, se i díky působení člověka – pastvě, kosení i vypalování – zachovalo bezlesí, které ale v posledních letech, po skončení takového hospodaření, mizí pod nálety křovin. Podle výzkumů, provedených na základě porovnání historických a současných leteckých snímků, se plocha bezlesí snížila na polovinu oproti stavu v roce 1949. Mimo přirozené druhy zdejších lesů se bohužel rychle šíří i nepůvodní, expanzivní druhy – například borovice černá a b. vejmutovka, akáty nebo šeřík obecný. Travnaté plochy jsou tak menší i fragmentovanější, avšak stále zde vykvétá množství teplomilných druhů. Stráně jsou pokryté desítkami trsů hlaváčků jarních, konikleců lučních českých i velkokvětých, najdeme zde i sinokvět měkký, kosatec nízký, vstavač vojenský, jazýček jadranský, ve větru se třepotají dlouhé stonky kavylu Ivanova a k. chlupatého. Jedinou známou současnou lokalitu na Slovensku zde má hořinka rakouská, jehlice nizounká nebo mochna srstnatá.

majka fialovákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na výhřevných stráních se daří také teplomilným druhům hmyzu, často s těžištěm výskytu v panonské biogeografické provincii. Objevit zde můžeme kudlanku nábožnou, pakudlanku jižní, ploskoroha jižního, kobylku ságu nebo motýly otakárka fenyklového, o. ovocného či více druhů pouzdrovníčků. Zatímco majku fialovou je na velmi snadné spatřit, pestřejší a větší majka duhová je mnohem vzácnější. Fialového brouka s kovovým leskem ale neberte do ruky – v případě podráždění vylučuje látku, obsahující i alkaloid kantaridin. V dávce 30 mg je smrtelný i pro člověka a na rukou může zanechat popáleniny, které se špatně hojí. Slunné polohy vyhovují i plazům, kterých zde žije hned devět druhů, mimo jiné ještěrka zední nebo užovka stromová.

Devínska Kobylakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Úseky cesty skrze rezervaci vedou řídkým lesem, jehož uspořádání na první pohled prozrazuje historii hospodaření. Většina kmenů, různě prohnutých a pokroucených, vyrůstá ve skupinkách, jakoby z jednoho místa. To ukazuje na v dřívějších letech častý způsob pařezinového hospodaření, kdy jednotlivé kmeny, mýcené v intervalu desítek let, vyrůstaly a byly obnovovány z pařezů. Díky tomu bylo možné získávat bez větší námahy z lesa dostatek dříví na otop a také dobytek, který se často v lesích pásl, tomuto způsobu lesního hospodaření napomáhal. Dnes již se tímto způsobem v lesích nehospodaří, avšak zejména v nižších oblastech Čech, Moravy i Slovenska jsou takové přerostlé, přesto však na první pohled odlišitelné pařeziny časté. A proč právě v nižších oblastech? Pařezinové hospodaření vyhovuje dubům, které v takových lesích převládají. Typickým stromem jižních svahů Devínske Kobyly byl dub šípák, dnes převažují duby letní a cer, doplněné jeřábem břekem a j. mukem.

Devínska Kobylakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V křovinném patře najdeme nejčastěji typické teplomilné keře, jako jsou hlohy, ptačí zob obecný, skalník celokrajný, dřišťál obecný, dřín, mahalebku, kalinu tušalaj, růže či svídu krvavou. Řídké lesy tvoří typické prostředí mnoha vzácných druhů rostlin – vzácných právě proto, že tento biotop za poslední staletí výrazně mizí. Mezi ně patří třeba lilie zlatohlavá, třemdava bílá, barvínek bylinný, kosatec různobarvý, hnědenec zvrhlý či vemeník dvojlistý. Poslední dvě jmenované rostliny jsou zástupcem vstavačovitých, kterých zde celkem roste 26, tedy více než polovina druhů této čeledě, rostoucích na Slovensku. Na řídké lesy a pařeziny jsou ale vázáni i živočichové, ať už se jedná o roháče obecného, jehož larvy se vyvíjejí v trouchnivějícím dřevu pařezů, nebo kriticky ohroženého motýla jasoně dymnivkového, který dnes přežívá v lesních lemech či trávnících, řídce pokrytých keři. Zapomenout nesmíme ani na větší druhy řídkých lesů, například dudka chocholatého nebo plcha lesního.

hrad Devínkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Z národní přírodní rezervace Devínska Kobyla si uděláme malou odbočku do národní přírodní památky Devínska hradná skala, na které se nad soutokem řek Moravy a Dunaje tyčí hrad Devín. Toto skalisko, dosahující výšky 190 m n. m., pět desítek metrů nad hladinu řeky, je strategickým místem, a tak bylo osídleno již v dávných dobách. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z období mladší doby kamenné, rozmach pak nastal v době bronzové, kdy se území karpatské kotliny stalo významnou křižovatkou důležitých cest:Dunajské cesty, spojující černomořské oblasti se střední Evropou a Jantarové stezky, vedoucí z jižní Evropy k Baltskému moři. Přímo na skalisku vzniklo rozlehlé opevněné hradisko v období Velkomoravské říše za panování knížete Mojmíra, ve 13. století zde byl postaven malý kamenný strážní hrad, v průběhu pozdějších staletí byl hrad rozšířen. Opuštěn byl v 18. století a dnes je zříceninou s důležitým symbolickým významem.

Devínske aluvium Moravykoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Podél řeky Moravy, která právě zde, pod Devínským hradem, končí svou 354km pouť, je vyhlášeno další chráněné území – Devínske aluvium Moravy. Řeka zde má relativně nezměněný charakter s malými štěrkovými ostrůvky, zaplavovanými loukami i občasně protékanými rameny a meandry. V místě soutoku s Dunajem má průměrný průtok 120 m3/s, zatímco Dunaj téměř 2000 m3/s a za sebou už zhruba 1000 km. Na první pohled jde vidět odlišná barva vody, ta z Moravy má barvu spíše hnědou díky množství materiálu, který unáší. Na společné pouti do Černého moře vody obou řek urazí ještě 1879 km. Právě díky příslušnosti do tohoto úmoří se i u nás v řece Moravě i Dyji vyskytují ryby černomořského elementu, například jeseter malý, plotice lesklá nebo ježdík žlutý.

Devínska Kobylakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Od hradu se můžeme vydat k vrcholu Devínske Kobyly, i když na samotný nejvyšší bod (514 m n. m.) nevede značená cesta. V 80. letech minulého století zde byla vybudována raketová základna ČSLA, po které se dodnes zachovaly zbytky železobetonových sil i malá kovová rozhlednička. Samotný areál, už značně devastovaný a rozbitý, je ale oficiálně nepřístupný. Víceméně po hřebeni, přes Švábský vrch, vás pak do Bratislavy dovede skrze lesy červená značka.

Související odkazy:

Fotogalerie Slovensko

Detailní popisy turistiky nejen v horách na Slovensku

Babia góra – hřebenovka na královnu Beskyd

Předvánoční východ slunce na malofatranském Kriváni

Malá Fatra na rozhraní podzimu a zimy

Osnica – kouzelné ráno nad mraky

Zimní Malá Fatra

Jarní Malá Fatra

Podzimní Rozsutce

Kraviarský hřeben Malé Fatry

Jánošíkovy diery