Roháče – mrazivé babí léto v Západních Tatrách

21. 10. 2013 | zobrazeno 10933×

Roháče pro mě byly dosud jakoby prokletým pohořím. Vždy, když jsem se do Západních Tater vydal nebo to alespoň plánoval, překazilo cestu počasí nebo jiné problémy. Namátkou třeba půl metru sněhu v polovině září před pár lety nebo hranice inverzní oblačnosti o pár set metrů výše, než by člověk na zimním Sivém vrchu potřeboval. Na začátku letošního října to ale konečně vyšlo a hory nás přivítaly jasnou oblohou, podzimními barvami a ozdobené námrazou.

Roháčské plesokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Itinerářů už jsem měl už připravených několik, takže plánování moc času nezabralo. Našim východiskem se stala chata Zverovka, odkud jsme po poledni vyrazili na odpolední výlet – okruh okolo Roháčských ples a vodopádu. Zatímco hřebeny Západních Tater byly pokryty stříbrně se třpytícím sněhovým popraškem, hladina Roháčských ples byla částečně zamrzlá. I tak se v nich – také díky průzračnému vzduchu – nádherně zrcadlily okolní hory a čistě modrá obloha.

Roháčské plesokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

S podvečerním šerem padla také ještě větší zima, a u Roháčského vodopádu panovala atmosféra vskutku zimní. Vodní tříšť na kamenech vytvořila ledovou krustu a mrazivou náladu umocňovaly chladné barvy soumraku.

Horské liniekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Roháčský vodopádkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Druhý den jsme brzy ráno začali stoupat na Predný Salatín a dál na Brestovou. Oproti předchozímu dni již nebyl vzduch tak jasný, přesto se otevíraly krásné výhledy na žlutě zářící modříny, nazlátlou trávu i hřebeny hor a pohoří všude okolo. Po hlavním hřebeni jsme pokračovali až k Baníkovu, s Vysokými Tatrami pocukrovanými sněhem na obzoru.

Podzimní barvykoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Roháčský hřebenkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Roháčské plesakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Z vrcholu jsme k Žiarske chatě nijak nespěchali, na hřebeni jsme chtěli počkat na západ slunce. Kromě stále silnějšího oparu, halícího jednotlivé kopečky, však západní obzor lemovaly mraky, do nichž slunce zapadlo skoro hodinu před „oficiálním časem“. I tak se na nás ale usmálo štěstí – v jednu chvíli rudý kotouč přeci jen jakousi škvírou vykoukl a nasvětlil hory přesně na dobu vyfocení jednoho panorama. Výsledná fotka stála za dlouhý sestup noční tmou na chatu.

Nad Jaloveckým sedlemkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Stoupání do Žiarského sedla, kam jsme se dostali pár minut po východu slunce, ale moc efektivní nebylo. Na focení při svítání toto místo není nic moc, a okolní hory byly hezky nasvícené až za pár desítek minut. Na rozdíl od předešlého dne ale opar ustoupil, a tak výhledy byly mnohem jasnější, zvedla se i teplota. Posledním vrcholem byl pro nás Baranec – výhled z něj je opravdu dech beroucí, pak už zbýval jen úsek po hřebeni přes Malý Baranec a nekonečný sestup do Ráčkovy doliny.

Nad Žiarskym sedlemkoupit fotografii | poslat jako pohlednici