Monjes de la Pacana a skalní katedrály Salar de Tara

5. 11. 2017 | zobrazeno 3409×

[Chile] Salar de Tara a jeho blízké okolí je známé hlavně jako zajímavá geologická lokalita, které vévodí až třicet metrů vysoké skalní sloupy „Pacanských mnichů“. Odlehlá krajina nedaleko argentinské hranice leží v obří kaldeře, dnes považované za nebezpečný supervulkán podobný tomu Yellowstonskému.

Salar de Tarakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Salar de Tara (součást rezervace Los Flamencos) s rozlohou 150 km² se rozprostírá v kaldeře Vilama supervulkánu La Pacana, který před zhruba 4 miliony let vyvrhnul do okolí obrovské množství sopečného materiálu. Odhadovaný objem erupce okolo 3 tisíc km³ z ní dělá pátý nejsilnější (známý) výbuch sopky.

Catedrales de Tarakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Sopečný materiál pokryl oblast o rozloze asi 7 tisíc čtverečních kilometrů vrstvou až několik desítek metrů mocných ignimbritů (horniny vznikající ukládáním materiálu vyvrženého při sopečné erupci), označovaných jako vrstva Atana.

Monjes de la Pacanakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

A právě tyto sopečné vrstvy daly vzniknout největší atrakci lokality, vzdálené několik hodin jízdy a dva výškové kilometry od San Pedra de Atacama: skalním pilířům Monjes de la Pacana. Své jméno dostali podle siluety, připomínající postavu mnicha, někdy se jim také přezdívá „Atacamské moai“. Součástí „obláčku“ na noční obloze je mj. mlhovina Tarantule.

Monjes de la Pacanakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Nejvyšší, nejštíhlejší a nejslavnější kamenný pilíř má na výšku zhruba 30 metrů, většina je však vysokých spíše několik metrů. Tvary a zbrázdění jejich povrchu je ale hodně zajímavé…

Catedrales de Tarakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Osamocené skaliska vzniklyvodní a zejména větrnou erozí během milionů let, kdy stát zůstaly jen ty nejodolnější části ze sopečných vyvrženin. Mechanismus vzniku lze vidět o kus dál, u Salaru de Tara, kde se skalní útvary označují pro změnu jako Catedrales de Tara. U skalní hrany jsou vidět skalní pilíře napůl spojené se skalní vrstvou. Ta erozí postupně ustupuje a před sebou nechává stát jen němé svědky svého dřívějšího rozsahu.

salar Aguas Calienteskoupit fotografii | poslat jako pohlednici

lamy vikuňakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Přímo u silnice CH-27 vedoucí do Paso Jama, hraničního sedla s Argentinou, leží salar Aguas Calientes, soustava tří propojených jezer obklopených slanými usazeninami a močálovitými porosty bofedálů, na nichž se pasou lamy vikuně.

salar Aguas Calienteskoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Typická pro povrch solných plání je síť pravidelných, nejčastěji šestiúhelníkových polygonů. Ty vznikají vlivem nerovnoměrného roztahování a smršťování slané vrstvy podle obsahu vody. Do takto vznikajících puklin se dostává jemnozrnný materiál, který je pak při dalším smršťování a/nebo krystalizaci vytlačován.

Altiplánský roadtrip I.

Praktické informace

Návštěva popsaných míst byla součástí roadtripu po zajímavostech okolí San Pedra de Atacama. První odpoledne jsme navštívili lagunu Chaxa, na noc a svítání přejeli k laguně Tebenquiche – přírodní rezervace na Salaru de Atacama. Druhý den jsme se vydali po silnici 23-CH směr Paso Sico (hranice s Argentinou) s odbočkami k lagunám Miscanti a Miñiques, západem slunce u nádherných Piedras Rojas u salaru Aquas Calientes a mrazivém ránu u opuštěné laguny Tuyaito. Třetí den jsme (přes San Pedro) vystoupali na silnici 27-CH vedoucí k Paso Jama, podél níž jsme navštívili lagunu Aguas Calientes, skalní pilíře Monjes de la Pacana a skalní katedrály u Salar de Tara.

Půjčení auta (které v San Pedru nabízí jen Europcar; při rezervaci přes chilskou verzi stránek za cca poloviční ceny proti mezinárodnímu webu) je výbornou možností, jak se dostat k méně navštěvovaným lokalitám a hlavně být tam na západ či východ slunce nebi přes noc. Na některé z míst by asi stačilo i obyčejné auto, ale na většinu je nutný vůz 4x4, ideálně se silnějším motorem, než je základ. Silnice vedou přes sedla blížící se 5 000 m n. m., altiplánské lokality leží nad 4 000 m n. m., takže dobrá aklimatizace je nutností. V období jihoamerické zimy mohou cesty zapadnout sněhem (mimo páteřní asfaltky 23 a 27, které jsou udržované v průjezdném stavu) a teploty ráno klesají k minus 10-25 °C. Benzínka je pouze v San Pedru. Podle mapy teoreticky možný (a logicky vypadající přejezd) mezi oběma silnicemi přes lagunu Lejia vyžaduje opravdu dobrý terénní vůz se silným motorem a zásoby benzínu/nafty. Je také třeba počítat s tím, že signál mobilních telefonů končí pár desítek kilometrů od San Pedra a pak je až na argentinských hranicích, tzn. cca 100 km silnice (a všechny odbočky) jsou bez možnosti komunikace.

Catedrales de Tarakoupit fotografii | poslat jako pohlednici