Laguny Chaxa a Tebenquiche – slané perly Atacamy

24. 9. 2017 | zobrazeno 3498×

[Chile] Salar de Atacama je slaná část pouště Atacama, rozprostírající se v nadmořské výšce 2300 m n. m. na okraji náhorní plošiny altipláno. Kromě samotné soli skrývá několik krásných jezer, na něž se slétají mimo jiné elegantní plameňáci.

laguna Chaxakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Slaná bezodtoká pánev Salaru de Atacama pokrývá 2900 km², prakticky jedinými zdroji vody tady jsou periodické přítoky z altiplána. Atacama je totiž jedním z nejsušších míst na světě, srážky se v této oblasti pohybují okolo 3-25 mm za rok, zatímco pražící slunce může za výpar dosahující 2000 mm/rok.

svítání nad Tebenquichekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Salar de Atacama je třetí největší salar světa, kromě přírody (části okolo lagun jsou od roku 1990 chráněny v několika sektorech celkem 740km rezervace Los Flamencos) je významný jako naleziště lithia, jehož tu leží skoro třetina veškerých světových zásob. Právě těžba je – spolu s vysokou návštěvností – jednou z příčin ohrožení tohoto ekosystému.

srpek nad lagunou Chaxakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na několik set metrů mocné vrstvě soli najdeme množství mělkých jezírek s velmi slanou vodou (některé ze zkoumaných vzorků vody z Tebenquiche se blížily 30% koncentraci soli), laguny Chaxa a Tebenquiche jsou z nich největší.

plameňáci na laguně Chaxakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Laguna Chaxa (vodní plocha měří necelého půl kilometru čtverečního) je známá jako útočiště plameňáků, kterých tady můžeme pozorovat tři druhy: nejvzácnějšího plameňáka Jamesova, jeho blízkého žlutonohého příbuzného plameňáka andského a největšího plameňáka chilského.

plameňák na laguně Chaxakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Plameňáci jsou sice největší a asi nejzajímavější druhy, nejsou však jediní ptačí obyvatelé slaných jezer. Mezi zde hnízdící opeřence patří třeba tenkozobec andský, jespák dlouhokřídlý nebo kachny čírka kropenatá a potápku připomínající kachna vlasatá.

soumrak nad lagunou Chaxakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Od mé první návštěvy (v roce 2008) tady přibyly chodníčky vymezující, kudy se může chodit, budka hlídačů (a placení vstupného). Nejzajímavější jsou laguny samozřejmě za svítání a západu slunce, kdy se – jinak trochu nudně bílá pláň – postupně barví od oranžové přes rudou až po fialovou barvu soumraku. Ten tady padá rychle, do hodiny po západu je tma jako v pytli. A to doslova, protože na Atacamě ani altiplánu do noci moc měst nezáří…

hvězdy nad lagunou Chaxakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Přes noc je rezervace uzavřená, a pro focení nočních fotek neměl strážce příliš pochopení. Naštěstí se mi ale pár snímků s slanými krystaly v popředí a neuvěřitelným množstvím hvězd nad altiplánskými sopkami udělat podařilo…

svítání nad Tebenquichekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

U větší laguny Tebenquiche jsme byli již před svítáním, v době, kdy nebe nad Licancaburem a dalšími horami na východním obzoru začínalo teprve blednout.

altiplánská stínohrakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Jak se slunce blížilo horizontu právě za kuželem Licancaburu, rozehrálo opět zajímavou stínohru. Až slunce vykouklo, salar se okamžitě rozzářil.

Ojos del Salarkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

K těm menším jezírkům Salaru de Atacama patří třeba dvojice dokonale kruhových Ojos del Salar („Oči salaru“).

Altiplánský roadtrip I.

Praktické informace

Návštěva popsaných míst byla součástí roadtripu po zajímavostech okolí San Pedra de Atacama. První odpoledne jsme navštívili lagunu Chaxa, na noc a svítání přejeli k laguně Tebenquiche – přírodní rezervace na Salaru de Atacama. Druhý den jsme se vydali po silnici 23-CH směr Paso Sico (hranice s Argentinou) s odbočkami k lagunám Miscanti a Miñiques, západem slunce u nádherných Piedras Rojas u salaru Aquas Calientes a mrazivém ránu u opuštěné laguny Tuyaito. Třetí den jsme (přes San Pedro) vystoupali na silnici 27-CH vedoucí k Paso Jama, podél níž jsme navštívili lagunu Aguas Calientes, skalní pilíře Monjes de la Pacana a skalní katedrály u Salar de Tara.

Půjčení auta (které v San Pedru nabízí jen Europcar; při rezervaci přes chilskou verzi stránek za cca poloviční ceny proti mezinárodnímu webu) je výbornou možností, jak se dostat k méně navštěvovaným lokalitám a hlavně být tam na západ či východ slunce nebi přes noc. Na některé z míst by asi stačilo i obyčejné auto, ale na většinu je nutný vůz 4x4, ideálně se silnějším motorem, než je základ. Silnice vedou přes sedla blížící se 5 000 m n. m., altiplánské lokality leží nad 4 000 m n. m., takže dobrá aklimatizace je nutností. V období jihoamerické zimy mohou cesty zapadnout sněhem (mimo páteřní asfaltky 23 a 27, které jsou udržované v průjezdném stavu) a teploty ráno klesají k minus 10-25 °C. Benzínka je pouze v San Pedru. Podle mapy teoreticky možný (a logicky vypadající přejezd) mezi oběma silnicemi přes lagunu Lejia vyžaduje opravdu dobrý terénní vůz se silným motorem a zásoby benzínu/nafty. Je také třeba počítat s tím, že signál mobilních telefonů končí pár desítek kilometrů od San Pedra a pak je až na argentinských hranicích, tzn. cca 100 km silnice (a všechny odbočky) jsou bez možnosti komunikace.

východ slunce nad Tebenquichekoupit fotografii | poslat jako pohlednici