Národní park Lauca

25. 1. 2010 | zobrazeno 11338×

[Chile] Národní park Lauca je protějškem bolivijského národního parku Sajama, který leží na druhé straně hranice. Oba dva národní parky chrání drsnou, ale krásnou krajinu altiplána, jemuž zde vévodí vysoké, věčně zasněžené sopky s takřka dokonalými kužely.

lagunas Cotacotani | Lauca P.N.koupit fotografii | poslat jako pohlednici

NP Lauca byl založen v roce 1965 jako lesní rezervace, po pěti letech změnil status na národní park. Rozloha parku je 13 788 km², charakteristické je nevlídné altiplánské klima – průměrné srážky jsou 280 mm ročně, teploty se pohybují od 12 až 20 °C přes den po -3 až -25 °C v noci.

Lago Chungara | Lauca P. N.koupit fotografii | poslat jako pohlednici

Hlavní cíl všech turistů, jezero Chungara, leží nedaleko hranice s Bolívií. Vine se podél něj silnice, spojující altipláno s Aricou, městem na pobřeží Pacifiku. Většina turistů sem jezdí na jednodenní výlet právě z Ariky – převýšení 4,5 km za pár hodin nikomu dobře neudělá, takže jsou tyto akce známé jako „blicí výlety“.

Lago Chungara | Lauca P. N.koupit fotografii | poslat jako pohlednici

Scenérie ale opravdu stojí za to – nejznámější pohledy jsou ty se sopkou Parinacota v pozadí, a rostlinou llareta v popředí. O něco dál se na obzoru bělá nejvyšší hora Bolívie – Sajama.

Lago Chungara | Lauca P. N.koupit fotografii | poslat jako pohlednici

Fotograficky vděčné jsou i močálovité porosty bofedales na břehu jezera Chungara. To má rozlohu 21,5 km² a leží ve výšce 4 568 m n. m., což jej pasuje na jedno z nejvýše položených „velkých“ jezer. Vzniklo před osmi tisíci lety jako důsledek obřího sesuvu, který sjel ze svahů Parinacoty a zahradil údolí tehdejší řeky Lauca. V jeho vodách žijí dvě endemické ryby: kandiru chungaránský a orestias chungarský.

lagunas Cotacotani | Lauca P.N.koupit fotografii | poslat jako pohlednici

Právě dokonalý kužel sopky Parinacota je královnou Chungary a okolí. Na vrcholu sopky dosahující nadmořské výšky 6 342 m leží kráter s rozměry 1×0,5 km a hloubkou 300 m. Naposled Parinacota soptila před dvěma sty lety.

Lago Chungara | Lauca P. N.koupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na svazích Chungary ve velkém rostou typický altiplánské rostliny llareta. Ty sice připomínají mech, ale patří do čeledě miříkovitých. Rostou velmi pomalu – jen asi 1,5 cm za rok – a dožívají se velmi vysokého věku, prý až několika tisíc let. Místní je s oblibou využívali jako palivo, neboť stromů to moc neroste – najdeme zde maximálně keře z rodu Polylepis.

husice andskákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Okolo Chungary žije také spousta ptáků včetně husice andské. Poměrně velký pták žije v tak vysokých nadmořských výškách i díky mutaci krevního barviva hemoglobinu, díky které je schopný lépe snášet nedostatek kyslíku.

činčila ušatákoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Dalším pěkným jezerem (nebo spíš soustavu mnoha jezírek a spletitých zátok) jsou lagunas Cotacotani, u nichž můžeme narazit na viskače – činčily ušaté, pasoucí se na chudých porostech.

kostel v Parinacotakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ve vesničce Parinacota je kromě informačního centra národního parku typický altiplánský kostelík, s nabílenými zdmi a hliněnými sochami.

Putre Putrekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Posledním větším městem na silnici z Aricy směrem k hranicím s Bolívií je Putre, nad nímž se točí dvojice zasněžených hor Nevados de Putre.

Altiplánský roadtrip II.

Praktické informace

Návštěva těchto míst byla součástí našeho druhého chilského roadtripu, při němž jsme jeli z Iquique do Aricy přes opuštěné město duchů Humberstone, kaktusový les u Panavinta, gejzírové pole Puchuldiza, národní park Volcán Isluga, solnou pláň Salar de Surire s termály Polloquere a národní park Lauca – celkem naše trasa měřila necelých 900 km.

Zatímco chilské altipláno u San Pedra de Atacama je sice poměrně pusté, ale relativně dostupné a turisticky často navštěvované, náhorní plošina u bolivijské hranice na úrovni mezi přístavy Iquique a Arica je ještě liduprázdnější a opuštěnější. Na zdejších prašných cestách často za celý den nepotkáte jediné auto. Právě terénní auto je jedinou možností, jak tyto oblasti projet. Naše SUV na některé vytipované lokality nedojelo a některé cesty byly na hraně jeho možností, rozhodně tedy doporučuji pořádný džíp, pohon na čtyři kola je nezbytností. Některé cesty jsou relativně pěkné, jiné kamenité a rozbité, mnohé toky se brodí a jejich niva mlže být pěkně rozbahněná. Je třeba proto počítat s tím, že cestovní rychlost nebude moc vysoká. V celé oblasti není benzínka, bez nafty/benzínu v kanystru se tady neobejdete. Od Colchane (hranice s Bolívií na silnici 15-CH) po Putre (11-CH) zůstává mobilní telefon bez signálu a zejména mezi Islugou a Salarem de Surire je krajina a cesty opravdu liduprázdná; je tedy nutné s tímto počítat. Auto jsme půjčovali přes chilskou stránku Europcaru, což je výrazně levnější než mezinárodní verze s koncovkou .com, i tak ale půjčení auta s vrácením na jiném místě než vypůjčením není v Chile levnou záležitostí (nás to konkrétně stálo na čtyři dny 11 tis. Kč).

úplněk nad Parinacotoukoupit fotografii | poslat jako pohlednici