Monte Robon aneb Julské Alpy po Italsku II

Hory a treky

[Itálie] Oblast rakousko-italsko-slovinského trojmezí nás zaujala už před dvěma lety : pěkné hory, jezera, volně dostupné bivaky, ferraty, a to vše v pohodlné dojezdové vzdálenosti. Tentokrát jsme si za cíl dali hraniční italsko-slovinský hřeben v čele s horou Mangart.

Lago di Fusinekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Začali jsme na italské straně, u dvojice jezer Lago di Fusine. Jejich hladina se vlní v nadmořské výšce necelého tisíce metrů jihovýchodně od Tarvisia. Za nimi krajina pozvolna stoupá až po více než kilometrovou skalní stěnu Mangartu.

Lago di Fusinekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Pohled na toto impozantní skalisko zrcadlící se v hladině horního jezera, poseté balvanitými ostrůvky, stál ráno za to, i když při samotném východu slunce pokrývaly oblohu mraky, které se postupně protrhali až později ráno. Velké parkoviště u jezera je evidentně oblíbeným neoficiálním kempem s opravdu malebným okolím.

prstnatec Fuchsůvkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Dopoledne jsme okolo neméně pěkného jezera Lago del Predil přejeli na parkoviště u křižovatky turistických cest na začátku jezera a začali stoupat lesem plným rozkvetlých orchidejí, upolínů a dalších rostlin na hraniční hřeben.

Vette Scabrekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Po chvíli se cesta rozdělila – Cima del Lago určitě nabízí krásný výhled přímo na jezero, ale není tam bivak, proto jsme se dali cestou do sedla Sella Robon, nebo po slovinsky poeticky Škrbina pod Škrapljo.

propast na Monte Robonkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Kousíček pod sedlem s pěknými výhledy na italskou i slovinskou stranu stojí relativně nový bivak Daniele Bertolutti, my ale pokračovali po hřebenovce směr Monte Robon. Dost vysokohorská cesta nejprve stoupá pod vrchol Mogenza piccola, aby za ním zase slezla do sedla na prakticky stejnou výšku a pak zase nahoru.

pod Monte Robonkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Tato část je hodně skalnatá, s krásnými škrapy, ale zabere opravdu dost času (prakticky stejně, jako samotný výstup z údolí do sedla). Ze sedla Conca Robon vede pěšinka pod Monte Robon alto, ke klasickému „maringotkovému“ bivaku Modonutti-Savoia. Okolo Monte Robon probíhala během první světové války frontová linie, což připomínají docela mohutné pozůstatky opevnění.

na vrcholu Monte Robon altokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

západ slunce v Julských Alpáchkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na západ jsme po neznatelné pěšince značené kamennými mužíky vyrazili na samotný vrchol Monte Robon (1981 m n. m.). Cesta opět vedla kolem mnoha děr a propastí, z vrcholu se otevírá krásný výhled na všechny strany.

na vrcholu Monte Robon altokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Mangartkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Nejblíže jsou mohutné vrcholy Monte Cergnala a Mala Črnelska Špica, přes hluboké údolí rozeklané vrcholy Montaše či Cima Castrein a s viditelnou siluetou skvělého bivaku na Foronon del Buinz, i nezaměnitelnou siluetu Mangartu.

Jôf di Montasiokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Druhý den nás už čekal jen sestup údolím Rio Robon do údolí Rio Lago a přejezd k Mangartu, na druhou etapu…

len horskýkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Mapa trasy zde

kozlík horskýkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Související odkazy

Fotogalerie Itálie

Passo di Falzarego a Valparola – krásné výhledy okolo dolomitských sedel

Lago di Braies – nejhezčí dolomitské jezero?

Lago di Sorapiss – smaragdová perla Dolomit

Campo Imperatore – italský Tibet v pohoří Gran Sasso

Monti Sibillini – v divadle světla a mraků

Monte Robon aneb Julské Alpy po Italsku II

Passo di Giau – mezi mraky a dolomitskými velikány

Monte Morgenleit – dolomitské vyhlídkové překvapení

Julské Alpy po Italsku

Alpe di Siusi – zasněžené italské altipláno

Villnöß – Funes: nejhezčí dolomitské údolí?

Cinque Torri a Tre Cime - okolo Dolomitských legend

Tre Cime di Lavaredo – fotografův ráj

Fanes - (pod)zimní dolomitské zrcadlení

Každá cesta začíná plánováním. Já své cestovatelské plány začínám u průvodců z řady Lonely Planet .

Všechny fotografie ve fotočlánku byly pořízeny na fotoaparát Olympus OM-D E-M1 Mark II s objektivy M.ZUIKO Pro 12-100 mm/f4.0 a Panasonic Leica DG Vario-Elmarit 8-18 mm F2,8-4 ASPH.

Proč je zrovna tato kompaktní a odolná sestava vhodná na krajinářskou a cestovatelskou fotografii? Přečtěte si zde a v případě jakýchkoli dotazů na focení s Olympusem se neváhejte zeptat.