Jak se fotilo s Olympusem E-M1 mii v Namibii?

25. 11. 2018 | zobrazeno 71×


Necelé tři týdny v Namibii byly první „velkou“ akcí, na kterou jsem bral novou výbavu. Jak se Olympus OMD E-M1 mk ii osvědčil? Nabízím pár postřehů a dojmů.

Skalní brána | SpitzkoppeSkalní brána | Spitzkoppekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Jak jsem psal v předcházejícím článku, na začátku tohoto roku jsem z různých důvodů vyměnil techniku z Pentaxu za Olympus. Fotoaparát jsem měl ve Španělsku a pak na krajinářské focení po Pálavě a v Rakousku, ale červnová Namibie byla prvním dlouhodobým testem. K širokoúhlému objektivu Panasonic Leica 8–18 mm/f2,8-4,0 jsem měl zapůjčen teleobjektiv m.Zuiko 40–150 mm/f2,8 a telekonvertor MC14 1,4. Protože manželka má také Olympus, dohromady jsme s sebou měli ještě objektiv m.Zuiko 75–300 mm/f4,8-6,7. – nakonec jsem jej ani jednou nepoužil, na svému PENu jej měla Katka. Já měl tedy pokrytý rozsah 16–421 mm (ekvivalent ohnisek kinofilmu) se světelností 2,8–4,0.

lev pustinný (Panthera leo)lev pustinný (Panthera leo)koupit fotografii | poslat jako pohlednici

O kompaktnosti olympusí výbavy jsem již psal, ale v Namibii – na safari v národním parku Etosha – dvojnásob vynikla. Když jsem viděl ostatní fotografy s jejich stativy a teleobjektivy, byl jsem rád za mou brašnu – fotoaparát a oba objektivy s telekonvertorem dohromady vážily 1,9 kg.

slon africký | Aba Huabslon africký | Aba Huabkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Telekonvertor jsem měl nasazený prakticky celou dobu (s výjimkou focení u lachtaní kolonie a v himbské vesnici). Ne vždy jsem využíval nejdelší ohnisko, ale neustále podle aktuální vzdálenosti zvířete uvažovat, zda je konvertor třeba nebo ne a měnit jej by nebylo praktické. I tak ale fotoaparát ostřil bleskově a rozmazání pozadí bylo akorát (jinou clonu než 4 či 4,5 jsem prakticky nikdy nenastavil). Možnost zmenšení plochy ostřícího bodu, která se objevila s aktualizací firmware, je rozhodně dobrý krok – i tak by se ale občas (třeba při focení gepardů vykukujících z vysoké trávy) hodil bod ještě menší. Přesnost zaostření nebyla 100% – některé typy scén se systému vyloženě nelíbily (typicky sloni v protisvětle pro nedostatek kontrastu a žirafy), proto jsem vždy pro jistotu udělal víc fotek s přeostřením.

nosorožec černý | NP Etoshanosorožec černý | NP Etoshakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Na dlouhá ohniska a brzoranní/večerní focení byla na maximum využita stabilizace. V národních parcích se nesmí (mimo kempy) vystupovat z auta, takže veškeré focení je z ruky, maximálně s opřením o hranu dveří. I na (přepočtených) 450 mm nebyl problém používat časy typu 1/80 (na +- této hodnotě jsem zvyšoval ISO). Nejvíc se stabilizace „vytáhla“ při nočním focení u nasvícených vodních ploch v kempech, kdy jsem nosorožce fotil na ISO 12800, s fotoaparátem opřeným o kamennou zídku a časy řádu 1/10 vteřiny. I tak byla většina fotek (kterých jsem pro jistotu cvakal hodně) ostrých.

zebra horská (Equus zebra)zebra horská (Equus zebra)koupit fotografii | poslat jako pohlednici

Největší obavu jsem měl před cestou z baterek a nabíjení. Přeci jen u zvířat je trochu jiný styl focení než u krajiny, fotek vzniká řádově více. Téměř každý den ale byla možnost baterky dobíjet, navíc (i při nejintenzivnějším focení v NP Etosha) mi vydržela jedna baterie minimálně na celý jeden den. Největším žroutem bylo focení/natáčení u nočních waterholes na vysoké ISO, s dlouho zapnutým fotoaparátem. Naopak u krajinářské fotografie se dá spotřeba prakticky srovnat se zrcadlovkou.

noc u Skalní bránynoc u Skalní bránykoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Neuvěřitelné noční nebe (i když pravda ne tak dokonalé jako na altiplánu v Chile) bylo příležitostí pro vyzkoušení nočních fotek. Ty jsem fotil stejným postupem jako dříve, tedy deset snímků na ISO 12800 pro složení jedné fotky zprůměrováním pro odstranění šumu, zvlášť nafocení popředí. V Namibii byl prakticky po celou dobu vidět velký oblouk Mléčné dráhy, takže jsem zkoušel i panoramata (z pěti sérií fotek na výšku vedle sebe).

Noční nebe nad vodopády EpupaNoční nebe nad vodopády Epupakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Bohužel jsem na hvězdy neměl úplně ideální objektiv – s používaným širokáčem jsem se dostal na světelnost okolo 3 (s Pentaxem jsem hvězdy fotil na Sigmu 30 mm/f1.4, takže hvězdy byly výrazně jasnější; holt si musím ještě přikoupit m.Zuiko 17 mm/f1.2, na který se docela těším). Co musím u Leica objektivu naopak pochválit, je skvělé zvládnutí aberace, která u Sigmy byla dost problémová.

Skeleton CoastSkeleton Coastkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Při nočním focení jsem ocenil funkci Live time, tedy sledování vzniku dlouhočasové fotografie v určených intervalech, s možností ukončení expozice dle potřeby. Skvěle se hodila na focení nasvíceného stanu – kdo jej fotil ví, že je třeba stan zevnitř čelovkama cíleně prosvěcovat. Ne vždy se dobře odhaduje potřebný čas a také na výsledné fotce se často ukáže, že některá část je opomenutá a tmavá. Tady jsem mohl po pěti vteřinách navigovat, kde je třeba dosvítit, a zároveň kontrolovat jas expozice a ukončit ji přesně.

východ slunce nad Deadvleivýchod slunce nad Deadvleikoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Shrnuto – s E-M1 mii, používanými objektivy i výslednými fotkami z Namibie jsem zcela spokojen (co do technické kvality, vyfotit jsem spoustu věcí mohl samozřejmě lépe, ale to je v rukách, ne fotoaparátu :). Fotoaparát se v „expedičních“ podmínkách plně osvědčil.

Díky českému zastoupení Olympusu za možnost zapůjčení teleobjektivů a telekonvertoru na tuto cestu.

u Himbů v chýšiu Himbů v chýšikoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Související odkazy

Fotogalerie Namíbie

Duna 45 a Hiddenvlei, opuštěná krása v dunách

Deadvlei – torza akácií v rudých dunách

NP Namib-Naukluft – prastaré welwitschie a aloe u Bloedkoppie

Na návštěvě u Himbů

Namibijské pobřeží koster - plameňáci a lachtani na Cape Cross

NP Etosha – gepardi a žirafy okolo Halali a Namutoni

NP Etosha – lvi, pštrosi, nosorožci okolo Okaukuejo

NP Etosha – (nejen) sloní stáda u Olifanstrus

Epupa – vodopády pod dohledem baobabů

Damaraland a Twywelfontein – skalní malby, zkamenělý les a pouštní sloni

Spitzkoppe – žulový fotografův ráj

Palmwag – offroadové liduprázdné safari

Každá cesta začíná plánováním. Já své cestovatelské plány začínám u průvodců z řady Lonely Planet.

Botswana & Namibia průvodce Lonely Planet
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace