Cestovní deník Kyrgyzstán & Kazachstán 2014

3. 5. 2015 | zobrazeno 9640×

Fripito, fotografický průvodce Kyrgyzstánemkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Chystáte se do Kyrgyzstánu s fotoaparátem v ruce? Pak se vám na cestě bude hodit fotografický průvodce z řady Fripito, jehož jsem autorem. Obsahuje na pět desítek fotografií s popisem jejich vzniku, GPS souřadnicemi, tipy na cestování i fotografování a úvodní všeobecné informace a rady k cestování po této zemi. Získání je jednoduché, stačí zdarma stáhnout aplikaci Fripito z AppStore či GooglePlay. Průvodce se jmenuje „Nedotčená krása Kyrgyzstánu“ a můžete buď zakoupit přímo jej, nebo využít předplatného s přístupem ke všem průvodcům.

pondělí 21. 7. | Praha – Břeclavkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Vlak z Břeclavi vyjel na čas, od Brna se zatáhlo a pak přišla bouřka, díky níž jsme v Brodu docela dlouho čekali (strom na trati). V Praze jsme se v dešti ubytovali v klaustrofobním pokojíčku na kolejích u Dejvické a hned šli spát.

úterý 22. 7. | Praha – Istanbul – Biškek

Na letiště jsme dojeli o půl desáté, po chvíli dorazili Stano s Terkou i Matěj s Lukášem, s nimiž jsme měli společný let do Istanbulu. Na odbavení se ukázala rekordní váha batohů (24 a 26 kg). Dostali jsme místa u oken, ale celou cestu byly mraky (a lehce turbulence). Jídlo (pilaf) ale bylo super, v tom se Turkish Airlines dost polepšily. Čas v Istanbulu jsme trávili ochutnáváním Turkish Delights v letištních obědech, docela nás překvapilo malé letadlo. Po odletu byly dobré výhledy na Istanbul a skalnaté pobřeží Černého moře, opět nezklamalo jídlo (losos, víno, bagetka).

středa 23. 7. | Biškek – Karakol

V Biškeku jsme přistáli kolem druhé ráno, v příletové hale pak čekali na ráno. Mezitím se nám snažili vnutit taxikáři, ale jejich nabízené ceny za dopravu byly dost nepěkné (ze 7 tisíc SOM jsme se dostali na 2 tis., ale to bylo i tak dost). Po směně 10 EUR na Somy jsme (1 EUR = 69 SOM, 1 Kč = 2,5 SOM) jsme v šest šli před letiště a přejeli (75 SOM/os.) do centra a pak další maršrutkou autobusák, odkud (po docela dlouhém čekání) vyjela maršrutka (250 SOM/os.) do Cholpon-Ata. Cesta docela ubíhala, od minulé návštěvy tu postavili novou silnici, ale byli jsme strašně ospalí a skoro celou ji prospali.

V Cholpon-Ata jsme přesedli do strašně narvané a vyhřáté maršrutky do Karakolu (130 SOM/os.), tam se šli ubytovat do zamluveného Turkestan kempu (pokoj 350 SOM/os.), a do města do restaurace, kde jsme si dali bešbarmak (maso, cibule, nudle, kopr – dobré, ale klasicky mastné) a šašlik (dobré, ale malé). Večer skoro netekla voda, zato byla snad vařící, přebalovali jsme věci.

čtvrtek 24. 7. | Inylček trek – den 1: Šacht Džergalanskkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

fotočlánek o treku k Inylčeku – část I (i mapa a GPS)

Budík jsme měli na 7, po sbalení jsme si u chlápka vyzvedli povolení, koupili bomby (2 malé po 600 SOM) a šli na snídani (volská oka, sýr, marmeláda – za 1 EUR dost dobrá) a na maršrutku, která jela z jiného bazaru, než jsme mysleli, takže jsme tam došli tak akorát. Ze začátku byla cesta v pohodě, pak se to silně narvalo, cestou byly pěkné výhledy na hory. V Šacht Džergalansku (2 300 m n. m.) jsme byli po desáté a na trek vyrazili asi po hodině. Nad vesnicí bylo pár stanů pastevců, cesta vedla údolím nahoru. Před sedlem (cca 3 200 m n. m.), za nímž jsme zakempovali (v 15.30), jsme potkali pastevce s obřím stádem. Celý den bylo pod mrakem a opar, večer pak trochu sprchlo, v údolí šly pěkné mraky a pršení, ale nahoře jen mrholilo. K večeři byl kuskus a tuňák, na místě byl docela problém najít dobrou vodu.

pátek 25. 7. | Inylček trek – den 2: údolí Tjunkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno bylo jasno, po budíku v 6, nic moc pohance a pomalém balení jsme po osmé vyrazili. Do dalšího sedla jsme došli v devět, výhled byl docela pěkný, ale oparový. Travnatými stráněmi jsme scházeli dolů do údolí Tjun, bohužel jsme netrefili správné místo a sešli moc brzo. Poslední části sestupu byly dost nepříjemné – prudký sráz, křoviny… U řeky jsme se svlažili, potkali místního na koni, a pokračovali dolů údolím. Bohužel po půl kilometru byla skála, takže jsme museli přebrodit, no řeka byla dost prudká, takže najít místo, cestu, natáhnout lano, přenosit věci… To stejné se opakovalo ještě asi třikrát, takže až kolem páté jsme došli na místo, kde se údolí rozšiřovalo (a kde jsme normálně měli sejít), pár kilometrů vzdušnou čarou od předešlého kempu. Místo to ale bylo pěkné, s pasoucími se koni, kravami a pěkným výhledem na hory dál v údolí. Jen s čistou vodou byl opět problém. Večer bylo jasno a docela frišno, udělali jsme oheň.

sobota 26. 7. | Inylček trek – den 3: údolí Tjun a sedlo Ašutorkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno v 6 byla dost zima, i námraza na stanech. Balení šlo rychleji, zpočátku vedla dost stoupající pěšinka podél řeky a bokem do údolí, aby došla na hezkou cestu s vyjetýma kolejema. Tady už se šlo dobře, traverz údolím, pak po travnatém dnu, se stády a pastevci různě kolem. U brodu přes řeku jsme poobědvali a pak začali stoupat do sedla, šlo to docela dobře, nahoře bylo horko, ovádi, v sedle (cca 3 369 m n. m.) jsme byli docela vyšťavení. Při sestupu se začalo docela mračit, takže jsme rychle stavěli stany, ale nakonec zůstalo jen u zamračení a nepršelo, místo nebylo nic moc (šikmé a opět nic moc voda). K večeři dobrá čočka.

neděle 27. 7. | Inylček trek – den 4: sedlo a Džanalačkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno bylo jasno, vzbudilo nás slunce svítící do stanu, ale docela rychle se začaly honit mraky, což vydrželo celý den. Sešli jsme do údolí Čon Džanalač, párkrát přebrodili, pohovořili s pastevcem, a vystoupali do sedla Džanalač (3 510 m n. m.), odkud jsme poprvé zahlédli zasněžený hlavní hřeben Ťan-Šanu. Čekalo nás ještě sejít do údolí, tam hygiena, a pak výstup do dalšího sedla (3 475 m n. m.). Z něj se otevřel neuvěřitelně pěkný výhled na Ťan-šan, tak jsme postavili stany, i když tam dost vyfukovalo. Nad Ťan-šanem se hnala jedna bouřka za druhou, ze stanu to bylo krásné pozorovat, večer jsme hráli karty a ze stanu pozorovali/fotili západ slunce nad horama; jako poslední krásně svítil Džengiš Čokusu.

pondělí 28. 7. | Inylček trek – den 5: Sarydžazkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno foukalo, hory byly v oparu, ale nakonec docela fotogenickém. Po hřebínku jsme pokračovali dál, výhledy byly čím dále lepší, ale vítr silný a zima. Posléze jsme sešli do údolí a hezkou skalnatou soutěskou k řece Sarydžaz. Tam si Terka se Stanem od místní paní vzali nějaké mléko/smetanu a šli jsme k vojenské základně (s vycpanou figurínou vojáka na strážní věži). Zkontrolovat povolení a pasy nám přišel i nevycpaný voják, no v mapě se nevyznal, jen nám řekl, že most zde je stržený a další je někde níž, ale vůbec neví jak daleko. Takže jsme museli sejít cca 6 km dolů, tam přejít most, pak dvakrát přebrodit ledovcové řeky a jít po druhé straně řeky zase zpátky a dál, takže zbytečných 12 km a čtyři hodiny. Nebe bylo zase docela zatažené a bylo vidět, že prší, ale všude kolem, na nás nespadla ani kapka. Odpoledne se nám už moc nechtělo jít, ale nebyla voda – všechny boční přítoky byly vyschlé. Když jsme zakempovali, šli jsme se Stanem nahoru, ale voda nebyla, jen nás docela dlouho pozorovala liška (a moc se nebála). K večeři byla kaše, občas trochu mrholilo.

úterý 29. 7. | Inylček trek – den 6: Sarydžaz a pod sedlo Tjunkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno byla zima, slunce se schovávalo za mrakem, ale celkově bylo pěkně. Po Sladkém momentu k snídani jsme pomalu vyrazili podél řeky, u přítoku, kde jsme brodili, nabrali vodu. Šlo se dobře a rychle, před námi byl výhled na Pik Nansena, v údolí stáda jaků. Kolem poledne se zatáhlo, ve tři začalo pršet a mrholit, chvílema padaly i kroupy. To už jsme byli pod sedlem Ťuz, kde jsme museli přebrodit (za zimy a mrholení to bylo obzvlášť příjemné). Za mrholení jsme šli nahoru, nakonec jsme zakempovali asi 100 m pod sedlem na louce, za sebou jsme měli 1000metrové převýšení a dost kilometrů, na sedlo to nevypadalo optimisticky s počasím. K večeři kuskus a sója – ze začátku dobré, ale později už nic moc.

středa 30. 7. | Inylček trek – den 7: sedlo Ťuz, údolí Inylčekkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

fotočlánek o treku k Inylčeku – část II (i mapa a GPS)

Ráno byly mraky, takže jsme leželi ještě asi hodinu po budíku. Snídaně za nic nestála – nechutná polenta a přesolené sušené rajčata se opravdu nedaly. Do sedla jsme vyrazili až o půl desáté a po cestě sutí tam vyšly asi za hodinu. Zakempovat by se tam dalo pěkně, je tam jak plácek, tak voda. Výhledy byly pěkné, ze sedla (4 000 m n. m.) jsme vylezli ještě o kus výš na kopec, ale byly docela mraky a opar. Při klesání do údolí Inylčeku (1 300 m dolů) se ještě více zatáhlo a začalo i krápat, dole jsme zakempovali u Uročiště Čontaš. Byla docela zima, na hygienu nic moc. Večer byla níže v údolí bouřka, pěkně se blýskalo.

čtvrtek 1. 8. | Inylček trek – den 8: podél ledovce na polanu Merzbacherakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

I ráno byly na obloze mraky, skoro pršelo. Podél řeky jsme došli k ledovci a u čela jej přešli – cesta byla namáhavá, furt nahoru a dolů, spousta velkých kamenů. Na konci přechodu začalo docela pršet, takže jsme se chvíli schovali pod pláštěnky a pozorovali, jak naproti ve stráni chodí v pěkně vysokých traverzových cestičkách turisté (první po týdnu…). Cesta podél ledovce (a přes jeho boční přítoky) byla namáhavá, pořád nahoru a dolů, ale chtěli jsme dojít až do kempu. Strašně tady matou vzdálenosti – vše vypadá několikanásobně blíže, než ve skutečnosti je. Cestou Katce začala téct krev z nosu a docela dlouho to trvalo, byli jsme zrovna u jednoho cestovkového kempu, tak nám pomohla francouzská doktorka, co tam byla. Do Merzbachery jsme došli až v 19.30, prakticky při západu slunce, byl to namáhavý den, ale stálo to zato. Večer jsem fotil západ (Chan Tengri je odsud ale vidět jen kousek) i krásné hvězdné nebe, za horama byla bouřka, ale jen se blýskalo, padaly meteory. Kvůli pěkně spáleným rtům se mě spalo docela špatně.

pátek 2. 8. | Inylček trek – den 9: Merzbecharakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme se Stanem šli fotit východ, ale dlouho trvalo, než Slunko vylezlo a byla pěkná zima. Po pohodové snídani jsme nalehko vyrazili přes ledovec, šlo to ale pomalu – žádná vyznačená cesta tam není a ani se nám moc nechtělo, tak jsme se často kochali výhledy – nebe bylo krásně jasné. Na ledovci to ale bylo zajímavé, nicméně na druhý konec k jezírkům jsme nedošli, už tam bylo moc trhlin a čistého ledu, asi by to chtělo někudy jinudy. Cesta zpátky byla nekonečná a mezitím se zase zatáhlo, večer začalo pršet, ale na západ se vyjasnilo, takže to vypadalo zajímavě. Večer jsme poseděli ve stanu, zatímco vědci ze svých ubikací pěkně křičeli.

sobota 3. 8. | Inylček trek – den 10: podél Inylčeku dolůkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Budík jsme měli na 6.30, kdy do kempu začalo svítit slunce. Chvíli potom, co jsme vyrazili, jsme měli pauzu na praní a hygienu v jednom z ledovcových jezírek, pak jsme pokračovali dolů (stejnou cestou jako sem). Šlo poznat, že to bylo celkově lehce z kopce, šlo to lépe a rychleji. Cestou jsme potkávali docela dost lidí v protisměru, všichni ale s nosičema nalehko. Zakempovali jsme kousek od čela ledovce v 5 hodin, protože se zase mračilo, ale nakonec z toho nic nebylo. Večer jsme dělali oheň, bylo hezky teplo.

neděle 4. 8. | Inylček trek – den 11: At-Džajlookoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno byla spousta mraků, cesta ubíhala rychle (po rovné nivě), jen pár obchůzek kuželů. Ve 12 jsme byli cca 14 km od kempu u řeky At-Džajloo, kde jsme docela dlouho hledali místo k přebrodění, pak s lanem brodili – bylo to dost prudké, ve 12 tak na hraně, později už by to asi nešlo. V průběhu brodění se na nás došel podívat pastevec, ale zase odjel, když viděl, že žádný kšeft nebude. Během brodění se zatáhlo, začalo foukat a přišla bouřka, nakonec pršelo jen trochu, ale vypadalo to docela hrůzostrašně.

V kempu nám ženská řekla, že neví, zda odjedeme dnes nebo zítra, tak jsme jen roztáhli plachty stanu a za mrholení uvařili. V 16.15 dojelo auto, takže jsme nasedli a vyrazili (9500 SOM/auto) do Karakolu. Cesta byla zdlouhavá, nejdřív podél cesty, přes základnu a opuštěné město Inylček (dost pěkné, jen škoda, že se tam nedalo moc fotit), pak hezkou krajinou přes hory a sedla se spoustou stád a pastevců v chudých domečcích/maringotkách uprostřed ničeho.

V Karakolu jsme byli před devátou, pokoje už byly obsazené, takže nezbývalo než postavit stany a jít na pivo, po něm jsme ještě poseděli v kempu se Švýcarem-vyžírkou, co si chtěl povídat a hlavně pivo.

pondělí 4. 8. | Karakolkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme se vzbudili v 6 a šli si hned dát ledovou sprchu. Snídaně byla opět dobrá, na nebi byly mraky. Dopoledne jsme strávili praním, pak šli do města na oběd (kurdaak – dobrý, ale mastný), původně jsme chtěli jet do Tamgy k Issyk-kulu, ale už bylo docela pěkně, tak jsme si jen koupili meloun, šli do parku jej sníst, ke katedrále. Mezitím se docela zvedl vítr a spadlo pár kapek. Se Stanem jsme šli do města (já koupil mapu za 250 SOM) a sháněli info o maršrutkách na kazašskou hranici. Po přebalení věcí a sprše jsme šli do města na večeři, což byla akce fiasko – Fakír byl zavřený, Kalinku jsme nemohli najít a až jsme ji našli, byla tam hrozná obsluha a neměli šašliky (stejně jako v nějaké jiné restauraci po cestě), takže jsme nakonec skončili zase v centru na hlavní sinici, šašliky ale byly výborné. Večer jsme si v kempu dali lahváče, byla tam spousta Čechů.

úterý 5. 8. | Karkarakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme vše pobalili a po bílkové omeletě šli na bazar na maršrutku. Ukázalo se ale, že pravdu neměli místní, ale Lonely Planet, a že jediná maršrutka jede v 13.30 (a taxíkaři chtěli 1500 až 3000 SOM; maršrutka 150 SOM/os.). Takže jsme si do ní dali věci a šli na bazar, jídlo a pivo. Do maršrutky se nakonec sešlo dost lidí, takže byla docela nacpaná (a cestou jich snad jednou tolik ještě přibylo). Cesta trvala 3,5 hod, a i když vedla hezkou krajinou, nebyla moc příjemná – krom narvání byli všichni opilí a docela nepříjemní (neustále otázky furt dokola apod.). V Karkaře byly nad horami pěkné mraky, na hranici jsme už stopa nechytli a když tam došli, byl přechod do Kazachstánu zavřený, ale mohli jsme si postavit stany („Nechoďte večer na záchod, střílíme“.)

středa 6. 8. | kaňon Šarynkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno bylo teplo, v pohodě jsme sbalili, domluvili si s nějakým Rusem z Novosibirska odvoz (do Kegenu za 1000 TG). Hranici otevřeli v 8.30, bylo to celkem na dlouho. V Kegenu jsme vyměnili peníze (1 EUR = 243 TG; 1 Kč = 9 TG) a dohadovali dopravu do kaňonu, nikdo to neznal, ale pak nás vzal nějaký místní učitel tělocviku (co pak celou cestu propagoval Kazachstán) za 8 tis. až ke vstupu. Cestou nás stopl nějaký Slovák, vzali jsme mu aspoň batoh, místo už nebylo). Po obědě u vstupu (620 TG) jsme sešli dolů k řece (pěkná barva, ale smrděla), postavili stany (krom jurt tu stavěli chatičky jak z Thajska) a dali pivo, večer se šli projít a fotit, posléze popít vodku. Bylo pěkné nebe a hlavně hezky teplo.

čtvrtek 7. 8. | cesta do Bakšikoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme po budíku v 5 šli na východ, což bylo pěkné (a s piknikovou snídaní), pak kousek podél řeky. Odcházeli jsme v 9, to už byl dost hic, cesta přes planinu k silnici byla nekonečná, dorazili jsme ve 12. Terka stopla auto, to nás vzalo do městečka, tam jsme si dali pirožky a pivo a vzal nás kamioňák, Ujgur, – v kabině měl osm lidí a bylo to strašně pomalé a natřásavé. Vyhodil nás na kruháči, v restauraci jsme načepovali vodu a chytli auto (za 5 tis. TG) do Bakši. Tam jsme si na zahradě správy NP postavili stany (pěkné místo), něco nakoupili v obchodě (jinak je ale Bakši strašná díra, kde nic není, ani restaurace). Situace byla taková, že vlastní auto k dispozici nebylo, bylo tedy třeba čekat, jestli někdo dojede a vezme nás.

fotočlánek NP Altyn-Emel

pátek 8. 8. | Altyn-Emelkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme spali do osmi, obchod v 9 neotevřel ani náčelník v 9 nepřijel, tak jsme prali a odpočívali. v 11 dojel náčelník a o chvíli později auto s dvojicí Rakušanů, k nimž jsme se nasockli, pak ale dojel Rus s rodinkou, co nás nakonec vzal (5 tis. TG auto, 2,5 tis. TG vstup a další poplatky do NP). Rus byl poněkud svérázný (furt si chtěl povídat o situaci Ruska, dělal si z nás sluhy, jel jak blázen), před náma nejdřív nemohli najít cestu (člověk sice povinně platí průvodce, to ale neznamená, že by ho dostal), pak další auto píchlo, tak se čekalo. Hory ale byly krásné, super barvy, jen by to chtělo delší čas, zastavili jsme prakticky jen na jedné lokalitě.

sobota 9. 8. | Altyn-Emelkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno v pět začal koncert všech zvířátek, k snídani jsme si udělali vajíčka a chleba. Po osmé jsme (raději s Rakušany – 5 tis. TG řidiči, 5 tis. TG nim) vyjeli k duně, která opravdu vydávala dobré zvuky. Cestou jsme viděli kulany, u duny agamu. Jelikož Stano uměl rusky, řidič si nás oblíbil, u pohřebiště na Bešatyru jsme dostali i oběd. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u řeky, tam řidič vykládal, jak tam jezdí lovit a dělat táboráky (hlavně že NP a turista tam za žádných okolností nesmí přespat…). Zpátky v Bakši jsme byli asi ve tři, takže zbytek dne jsme strávili jezením a pitím (pivo, nanuk, kaše a fazole, vodka, sýr).

neděle 10. 8. | Almatykoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno nás řidič hodil na křižovatku, tam po chvíli dojel taxikář, co nás vzal za 1000 TG/os. do Saryozeku a z tama už jela maršrutka (6800 TG./4 os.) do Almaty. Po celou trasu rozšiřovali silnice, před Almaty u jezera stálo jedno kasin za druhým. V Almaty jsme hledali ubytování, ty Lonely nebyly, nakonec jsme skončili v jednom pokoji „hostelu“ = bytu v paneláku za 2000 TG/os. Odpoledne jsme šli do místního obchoďáku a muzea (100 TG), které bylo fakt dobré (s expozicí od geologie, přírody přes vykopávky, folklór, po současnost – hodina a půl, co jsme měli, byla docela málo). Večer jsme nemohli najít žádnou normální restauraci, všechny byly docela drahé, nakonec jsme si dali pivo a šašliky dohromady asi za 4 800 TG). Proti Biškeku je Almaty pěkné město, dost parků, docela se tu staví, a Kazašky jsou fakt pěkné.

pondělí 11. 8. | Ile-Alatau – Medeo a Chimbulakkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme sbalili, batohy nechali v hostelu a posnídali v parku, šli do parku Panfilova a ke katedrále, na internet, k Zelenému bazaru – ten byl zavřený, ale jinak je tato část města úplně jiná, lidová. Na oběd jsme si v ujgurské restauraci dali lagmana (dobrý, ale mastný), v knihkupectví se snažili najít nějaké mapy.

Po vyzvednutí věci jsme autobusem vyjeli na Medeo (160 TG) a pak stopli místního údržbáře, co obřím teréňákem vezl na Chimbuláka nákup žárovek (jednu malou igelitku). Chimbulák byl pěkný, vypadal jako v Alpách, a podobné měl i ceny (kafe za 950 TG apod.). Cestou na hledání noclehu se k nám vetřel australský děda, stany jsme postavili kousek nad střediskem pod lanovkou. Večer bylo pěkně vidět rozsvěcující se Almaty.

fotočlánek Ile-Alatau

úterý 12. 8. | Ile-Alatau – Malá Almatinkakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno bylo teplo a nad Almaty nebyl smog. Sešli jsme do údolí Malé Almatinky a pak rozbitou cestou podél řeky pokračovali výše, kolem jedné jsme došli k závěru údolí, kde zrovna měli vojáci cvičení horského pohybu. Nic moc se nám nechtělo, tak jsme se jen váleli a kochali okolím. Na západ jsme vylezli na kopec nad kempem, odkud byl krásný výhled na zaledněné hory. Večer se asi stovka vojáků vracela ze cvičení, velitelé nám přišli poradit, jak zítra jít, a že večer tady budou pobíhat, ale střílet nebudou.

středa 13. 8. | Ile-Alataukoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme rychle sbalili, nabrali u vojáků vodu a vyrazili suťovou cestou nahoru. Podél morény jsme vylezli na hřeben a po něm pak šli dál na kopec s pěknou vyhlídkou (3 800 m n. m.). Za horama ale bylo docela černo a cesta dolů byla strašně nepříjemná – velká suť, prudké, skály – šlo to hodně pomalu, bouřka se naštěstí zarazila a na nás nepřišla. Dole jsme poobědvali u místního dobrovolného meteorologa/hydrologa, co nám udělal čaj. Pak jsme přešli další hřebínek a klesali do údolí Velké Almatinky, kde jsme zakempovali ve 2 380 m n. m. – dnes to bylo hodně velké převýšení dolů. Po nebi furt do přehrady létal hasičský vrtulník nabírat vodu. Večer jsme udělali oheň.

čtvrtek 14. 8. | Ile-Alatau – Velké Almatinské jezerokoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme vyrazili k jezeru, my spodem a po silnici, Terka se Stanem horem přes les. Vrtulník pořád létal, jezero mělo krásnou barvu, kolem kvetlo, ale na obloze bylo docela dost mraků. Na zpáteční cestě nás odchytili dva „policajti“ v tričku a žabkách, že se tam nesmí, ale Stano to ukecal a nic jsme platit nemuseli. Nahoru na Kosmostanciu to mělo být OK, ale po pár kilometrech nás zastavil voják, že se tam nesmí, do toho začalo pršet, takže jsme se rozhodli treking tady ukončit a jet do Almaty (4 tis. TG), kde jsme se ubytovali v normálním hotelu s velkými pokoji (i když zvláštními sprchami) za 6 tis. TG/os. Metrem (krásné, čisté, nové, 80 TG) jsme jeli do města a šli na Zelený bazar (pěkný, ale až moc organizovaný) a na večeři do šašlikárny s příjemnou zahrádkou (levná, dobrá, strašně moc druhů šašliků, za 300 TG šašlik, 300 TG pivo). V Ramstoru jsme koupili víno a večer poseděli na pokoji do půlnoci, bylo horko a hluk.

pátek 15. 8. | Almaty, cesta do Balkašekoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Vzbudili jsme se v 6, venku bylo zataženo a pršelo – dobře, že jsme šli z hor dolů. Dopoledne jsme šli na internet hledat vlaky a pak do dopravní kanceláře, ale všechny lístky směr Aral byly vyprodané. Na trhu jsme koupili tričko a Katka kabelku, v Ramstoru spoustu suvenýrových čokolád. Oběd jsme si dali v šašlíkárně, ale proti včerejšku to nebyl až takový zázrak. Extra pomalým busem jsme přejeli na Sayran, Terka se Stanem odjeli do Biškeku, my nakonec koupili jízdenky do Balkaše (2685 TG/os.), autobusem na Aral by to bylo šílené. Autobus jel až na večer, takže jsme dlouho čekali před silně socialistickým autobusákem, zážitkem bylo i 50 takřka stejných army shopů v patře. Autobus byl stará rachotina, místa jsme měli úplně vzadu. Vyjel docela pozdě a pak dlouho stál, cesta byla naprosto šílená – hrkací/skákací, k tomu asi deset dílů místního krimiseriálu, spát se nedalo vůbec, možná jsme na chvíli zadřímli asi po třetí ráno. Dobrým zpestřením byla zastávka v Kafé Tranzit na půli cesty, kde ve stepi uprostřed ničeho zastavily všechny autobusy, řidiči si dali kafe a jeli dál. Celou cestu prakticky nebyly žádné města/vesnice, zato hodně pěkné nebe.

sobota 16. 8. | Balkaškoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V Balkaši jsme byli v 8, už z dálky jsme viděli siluetu továrny s dýmem. Ještě před městem jsme párkrát viděli velbloudy. Ubytovali jsme se v centru v hotelu Kazachstán v pěkném pokoji s koupelnou a balkonem, čehož jsme využili na velké praní. Městská pláž byla špinavá a zelená, město je taková místní Ostrava – špína, socialistické stavby, haldy, nepořádek, deprese. Po silnici jsme došli na docela hezkou pláž, i když s výhledem na továrnu vydávající každou část dne dým jiné barvy, pokaždé však stejně jedovaté. Relativně čisté pláže byly jen soukromé hotelů, veřejné byly zanesené spoustou odpadků. Odpoledne jsme strávili koupáním a sluněním. Navečer jsme se vrátili do města, dali si langman a maso po kazašsku a k večeři na dojezení kebab (400 KG) + pivo vychlazené z hotelové ledničky a šli brzo dospávat probdělou noc v autobuse.

neděle 17. 8. | cesta do Bektau-Atakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Po snídani jsme šli na autobusák, lístek nám neprodali, že u řidiče, ten ale mezitím ujel, tak jsme šli za msto na stopa. Tam nám zastavil autobus (asi zájezdový) a na odbočku k Bektau-Ata (který byl nad rovinatou stepí vidět už z dálky) nás hodil zadarmo. Cesta byla docela dlouhá, stop nám zastavil asi jen na 5 km z 12, pohled na masiv před náma pod pěknými mraky ale stál zato. Ve vesnici jsme narazili na bývalý tábor, kde nám řekli, že si máme postavit stan a přespat tam, měli tam i zdroj pitné vody. Už nalehko jsme tedy šli se jen tak projít do okolí, což bylo hodně hezké – zvětralé tvary, různé hrnce, skály, a nikde nikdo. Udělali jsme okruh, během něj spoustu fotek.

fotočlánek Bektau-Ata

Když jsme přišli zpátky do tábora, pozvali nás hned na večeři. Na stole byla hostina – ryby ulovené z Balkaše, čerstvě poražený beran, sladké, ovoce, saláty, vodka… Paní říkala, že jako mladá taky chodila po horách (jmenovala třeba Fanské hory), že tohle byl rekreační závod hornického podniku, a když se toho zbavoval, tak jej koupili a teď sem jezdí z Karagandy (cca 200 km) na víkend na oběd a večer zase jedou zpět. Na rozloučenou jsme ještě dostali celý meloun. Na západ jsme šli fotit pohled na hlavní vrchol, skoro jsme to nestihli, a pak po setmění hvězdy na krásně vyhřáté žulové skály.

pondělí 18. 8. | Bektau-Atakoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno při snídani došel divný člověk, co jsme jej potkali včera, že je to jeho kemp a kolik mu zaplatíme za přespání, furt se oháněl nějakýma průkazkama. Nedali jsme mu nic a s lehce těžkým srdcem se nalehko vydali na nejvyšší vrchol masivu. Tam nevedla žádná cesta, ale po skalách nahoru to šlo docela dobře. Na vrcholu – s krásným výhledem a spoustou kruhových jam – jsme byli okolo poledne, vidět byla hladina balchašského jezera i komíny továrny, rovné silnice i písečné duny a hlavně nekonečná rovina.

Dolů to byla pakárna – už to šlo hůře, párkrát jsme sešli špatně a museli se vracet, trnité keře, a strašné vedro. V kempu jsme byli po třetí, dali si meloun a studenou vodu, chlápek došel, ale byl totálně ožralý a povídal si jen sám se sebou. Večer jsme šli pod kamennou záclonku, světlo bylo pěkné, ale kompozičně nic moc, a pak s melounem čekali na tmu a na focení hvězd, Mléčná dráha a celkově noční nebe bylo hodně pěkné. Cesta zpět ve spleti skal byla trochu dobrodružná…

úterý 19. 8. | cesta do Almaty

Ráno jsme v teple pomalu sbalili, po zhruba třetině cesty nás vzal chlápek za 1500 TG do Balkaše. Cestou jsme minuli zase obří haldu z mědného dolu, viditelnou jako hory zdaleka. Ve městě jsme koupili jízdenky na večer (kazašská fronta = silný zážitek), nechali batohy v restauraci s tím, že si pro ně přijdeme, a šli nalehko zase na pláž a tam se koupali a opalovali. Nazpátek nás (sám od sebe a zadarmo) vzalo auto, k večeři jsme si dali šašlik a lagman a v sedm došli na autobusák, autobus vyjížděl v 21.40.

středa 20. 8. | Almaty – Kočkorkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

V Almaty jsme byli v 7.30, cesta byla o něco lepší (místa vpředu), v Café Tranzit jel v protisměru „náš“ autobus i s naším řidičem. Na autobusáku jsme koupili jízdenku přímo do Balikči (pak jsem to počítal a zjistil, že nás lehce natáhl…). Cesta podél hor Kazachstánem byla strašně rovná, přechod opět zážitek (Kazaši a fronta = nepochopitelná kombinace), před přechodem strašně moc benzínek – zatímco v Kazachstánu stojí litr cca 115 TG, v Kyrgyzstánu asi 46 somů. Celkově byla cesta strašně dlouhá, bylo vedro. V Balykči jsme byli po čtvrté, a hned nasedli do auta s dvojicí Holanďanů a ožralým Kyrgyzem (200 Som/os.) do Kočkoru. Řidič jel docela šíleně, podél cesty byla nádherná přehrada, s trochu kleslou vodou.

V Kočkoru jsme si domluvili pěkné ubytování (500 Som/os. včetně snídaně), k dispozici tam byla i mapka (včetně GPS souřadnic) zamýšleného trečíku, což se hodilo. Na večeři jsme šli do lonelym doporučované Vizity, já měl super maso se vším možným, k tomu litr a půl pivo. Při nákupu nás překvapila cena – za šampón, dvě konzervy a pití jsme platili jen 200 somů.

čtvrtek 21. 8. | trečík ke Kul Ukokkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Snídaně byla strašně dobrá – zeleninová omeleta, jahodová marmeláda, med, jogurt, oplatky… Za 200 somů jsme jeli taxíkem na začátek treku, no taxikář nás vyhodil zbytečně brzo, kousek za vesnicí jsme potkali auto s Čechy, další dva (se kterými jsme pak část cesty šli) jsme potkali po chvíli. Ze začátku trasy byl pěkný výhled na Kočkor, tvořící hezkou oázu pod horama. Výše jsme potkali nějakou Němku, co tam dělá diplomku (na změny zaledněný), doprovázel ji Kazach, co pracuje na stanici v Malé Almatince. V údolí bylo dost turistů, po chvíli začala cesta šplhat na morénu, po níž zrovna sjížděli místní s puškama (a všichni telefonovali, bo nahoře nebyl signál).

fotočlánek Kul Ukok

Výhled na jezero Kul Ukok stál zato – krásná barva, kolem zasněžené hory. Na začátku jezera jsme postavili stan, Katka se vykoupala, večer na focení nic moc podmínky, a rychle zima. Šplouchání vody v jezeře znělo, jako by tam pořád někdo chodil.

pátek 22. 8. | Kul Ukok a Kul Turkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Ráno jsme v zimě zabalili a posunuli se asi dva kilometry na konec jezera, kde jsme postavili stan a už nalehko šli k jezeru Kul Tur. Byl to jen kousek, takže pohodička pod zasněženýma horama. Kul Tur mělo stejně pěknou barvu, bylo i docela velké, obešli jsme jej kolem dokola, pak se na pláži slunili. Odpoledne přišly mraky a koně, takže to bylo neuvěřitelně fotogenické. Chvíli jsme poseděli v jedné z turistických jurt, večer fotili u přítoku do jezera a po setmění (a poslouchání Medvídka Pú :) krásně viditelnou Mléčnou dráhu na noční obloze.

sobota 23. 8. | Kočkorkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Po vydatné snídani jsme čekali na focení koní, ale už neběhali tak pěkně, jako den před tím. Chvíli jsme hledali brod, pak za hodinu vyšli do sedla, cestou byly pěkné výhledy na jezero. V sedle nad námi proletěl hodně nízko sup, krásně byl slyšet svistot křídel. Za sedlem byla taky spousta pastevců, cesta po pěšince nejdřív hezká, ale pak nekonečná, nudná a ve vedru. Ve vesnici jsme stopli Moskviče, co se cestou párkrát pokazil, že rozebírali motor skoro na součástky. V Kočkoru jsme se po třetí ubytovali a snažili se najít nějaký odvoz k přehradě za rozumnou cenu, to se ale nepodařilo, tak jsme šli na večeři, ale ve Vizitě měli nějakou oslavu a nevařili, tak jsme si jinde dali boršč a čínskou rýži s masem a omáčkou.

neděle 24. 8. | Issyk-kulkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Dnešní snídaně už nebyla vůbec tak vymakaná jako první (jedna palačinka, bez medu a keksíků…). S šíleným dědou jsme za 150 somů dojeli do Balykči, a z tama za 80 somů do Tamgy. Tam jsme se ubytovali v pseudopenzionu (500 som/os. vč. snídaně) a šli k Issyk-kulu jako místní, tj. s uzenou rybou (60 somů), melounem, chlebem, rajčaty a pivem. Na pláži byla spousta lidí a atrakcí, chvíli jsme se očváchli, ale dvakrát horká voda nebyla. Nad horama byly mraky, kolem páté se zvedl vítr (dost silný), co zvedl vítr a odpadky, takže jsme šli na ubytování a pak se ještě projít po okolí (k velbloudovi). K večeři jsme si dali šašliky, salát a pivo (900 somů), což byla sice nejdražší, ale zato nejlepší večeře.

úterý 26. 8. | Biškekkoupit fotografii | poslat jako pohlednici

Snídaně nebyla nic moc až na lívanečky, po ní jsme šli na chvíli s melounem na pláž, bylo tam výrazně méně lidí. Za 80 somů jsme přejeli do Balykči a od tama za 250 somů do Biškeku – cesta byla docela rychlá. Na nádraží jsme se hned potkali s Terkou a Stanem, pak spolu jeli za 200 somů taxíkem do jimi vyzkoušeného hotelu Gastinica Emel – byl sice trochu bokem a asi i hodinový, ale zase za dobrou cenu (800 somů za velký pokoj). Pak jsme jeli do centra, poobědvali, v parku popili pivo (což se podle místních policajtů nesmí), extra narvanou maršrutkou jeli zpátky. V noci byl strašný hic.

úterý 26. 8. | Biškek

Ráno jsme zabalili věci a nechali je v úschovně, maršrutkou jeli na Ošský bazar, ten prošli, ale nic nekoupili. Cestou pěšky do centra jsme koupili suvenýrové medy (které se posléze docela rozlili, takže na letišti bylo o zábavu v balení postaráno), šašlikové mečíky, v Tsumu Katka tričko a já skoro tašku (do které se mě ale notebook nevešel asi o centimetr). Muzeum bylo pro cizince extradrahé, mě se tam za tu cenu podruhé nechtělo, takže jsme už jen chodili po centru. Na večeři jsme si chtěli dát šašlik, nemohli jsme nikde najít, nakonec jsme objevili cosik kousek od hotelu, kde byl dost nedobrý, ale zato drahý. Z hotelu nás na letiště odvezl minitaxík (500 somů), za zbylé peníze jsme koupili (druhou nejlevnější) vodku v letištním obchodu, jejíž kvalita odpovídala ceně. Večer jsme věnovali přebalování (zejména napůl vyteklých medů), pak popíjení vodky a kumysu.

středa 27. 8. | Biškek – Istanbul – Praha

Popíjení vodky se projevilo, když ráno Terka se Stanem odlétali dřívějším letem – já byl rád, že letíme až za pár hodin. Zatímco mě nebylo moc dobře z vodky, Katce bylo hodně špatně z šašliku, takže odlet byl zajímavý. Check-in byl mimořádně pomalý, při odletu byly zmatky (letadlo vůbec nebylo napsané na tabulích), a ani jsme neseděli vedle sebe. V Istanbulu na letišti prodávali jen maximálně půllitrové vody (a to ještě za asi stovku), takže jsme si vystáli 45minutovou frontu na hranicích, abychom si mohli v letištním obchodě mimo transfer zónu koupi džus a vodu. Kvůli našemu stavu jsme namísto výletu do centra jen seděli před letištěm, za chvíli dorazily Terka se Stanem, kteří na tom byli podobně. V Praze jsme chytli slovenský autobus do Brna, takže jsme dojeli dříve, než jsme čekali.

Související odkazy:

Fotogalerie Kyrgyzstán

Detailní popisy turistiky nejen v horách ve světě

Trek k ledovci Inylček I. - přes sedla Ašutor a Džanalač

Trek k ledovci Inylček II. - sedlo Ťuz, Inylček a Merzbachera

Trek k jezeru Alakol

Čarokrásná jezera Kul Ukok a Kul Tur

Červené skály Džety-Ogüz

Výstup na Pik Učitel

Ala-Arča a Raceka

Issyk-kul, kyrgyzské moře

Rozkvetlé louky rezervace Sary Chelek